Modelová rekonstrukční paleoetnologie vytváří hypotetické modely kultur či komunit a života v nich. A to na základě známých vstupních dat, která dále rozvíjí, chybějící vstupní data pokusně nahrazuje umělými předpoklady v modelech připomínajících skutečné chování kultury v přepokládaných podmínkách. Takové modely nechává generovat, aby byla zkoumána jejich životaschopnost. Tím mimo jiné dojdeme i k výsledkům jako jsou např. formy, charakter a množství artefaktů a objektů a jejich způsob archeologizace. Právě takové výstupy můžeme zpětně kontrolně porovnávat s dnešní realitou četnosti a charakteru uložení archeologického materiálu dané kultury. Při takovém porovnávání hypotetické modely optimalizujeme. Tj. modely upravujeme tak, aby se co nejvíce přiblížily archeologické realitě. Modely mohou být přitom kresebné, plošné, prostorové, počítačové, experimentální i myšlenkové.
Sledujeme tyto modelové náhledy: psychologický, společenský, ekonomický (sociální vztahy a suroviny), ekologický (niky pro určité formy člověka, pro komunity a pro společnosti), evoluční principy (gradualistický model, model skoků a stází, hypertrofickou tvořivost, genetický drift), selekční principy a podobně.
Jedno ze základních pravidel v rekonstrukční paleoetnologii vyžaduje, aby jedna věc, jedna oblast, byla prověřena z několika možných úhlů. Teprve když se z pohledu několika, nejlépe alespoň tří nebo čtyř různých oblastí dojde ke stejnému výsledku, je možné takový výsledek považovat za reprezentativní natolik, že lze přistoupit k sugestivní či emotivní rekonstrukci pro veřejnost ale i pro paleoetnology samé.
Takové hypotetické modely společností a kultur jsou tím věrohodnější a přínosnější, čím více skutečných psychických reálných mechanismů zahrneme ke každému hypotetickému jedinci. Snažíme se varovat rychlených a ukvapených soudů. Cokoli lze vysvětlit už z pozice statistisky pravděpodobnějšího děje, to je vítáno, a může být pak porovnáváno s heuristickými modely.
Výtvarně návrhářský model stanovení nepřímé persony (pro gravettien) -srovnání s archeologickým materiálem. Přímá persona z gravettienu je převedena do hypotetické podoby předmětů, kde se uplatňuje nepřímá persona a nyní se vyhledávají takové další artefakty, které jsou podobné nebo identické s hypoteticky stanoveným materiálem. To je oblast práce s kulturními vzorci (určité pravidlo nebo soubor pravidel charakteristický pro určitou kulturu). Zde je možnost přímého porovnání skutečného s předpokládaným. Nesmíme ani zapomínat na variační škálu na jedné straně a na zvyklostní předpisový postup na straně druhé.
Poměr dochovatelných a nedochovatelných materiálů - jedním z důležitých ukazatelů pro jednotlivé typy kultur je poměr archeologickynedochovatelných materiálů vůči dochovatelným v jedné kultuře. Sledujeme etnologický materiál a sledujeme proměny těchto poměrů v souvislosti s charakterem kultury, její ekonomikou, ekologickým začlenění, specializací, klimatem apod. Tento poměr slouží ke kontrole dat na rekonstrukcích (převážně tabulových).
Statistický poměr forem artefaktů - podle charakteru a užití artefaktů. Například sledujeme, že u přírodních národů v aridních oblastech převažují určité typy artefaktů, jako lehké přenosné síťky, objevují se artefakty pro uchovávání tekutiny, kuchyňské nástroje, lovecké nástroje a to vše v určitých početních a objemových poměrech a posloupnostech. Jiné poměry vidíme u přírodních etnik žijících v tropech a zde můžeme zase konkretizovat, zda se jedná o populaci u pobřeží, u velké řeky s určitým charakterem, v pralese, či parkovém lese. Sledujeme i proměny kultury v době dešťů a v období sucha. A zase sledujeme změny poměrů u severských etnik, u různě specializovaných severských etnik a podobně. Je důležité, že řada statisticky nejčastěji se objevujících artefaktů je ve své podstatě nedochovatelná. Týká se to předně dopravních prostředků a předmětů určených k přepravě a předmětů napomáhající snadnější přepravě. Objemově jsou největšími artefakty obydlí, která jsou zase z největší části nedochovatelná a dokonce řada pobytů v krajině je možná mimo archeologický záznam. Konkrétní rekonstrukce tak mohou být velmi snadno porovnány s těmito statistickými údaji a snadno se zjistí, že například některé typy artefaktů na určité tabulové rekonstrukci zcela chybějí a tím je pak možné takové kompozice překvalifikovat jako nevěrohodné a scestné.
Statistický poměr forem jednotlivých činností - je podobný jako u předchozího poměru, u přírodních etnik sledujeme různé aktivity, jejich charakter, čas, který je jim věnován. Sledujeme různá etnika v různých prostředích, v různých obdobích a časových cyklech. Údaje začleňujeme do modelové rekonstrukční paleoetnologie, nebo je používáme ke kontrole stávajících rekonstrukcí. Například tabulové rekonstrukce jsou v pořádku, když zachycují velké pracovní úsilí v době příprav velkých lovů nebo zpracovávání velkého objemu kořisti, jsou však chybné, když při jiných příležitostech vypouští hry, odpočinek, hygienu, krášlení, poklid, snění, spánek a zahálku (srovnej s Murdockem /Wilson,1978/).
Schéma stařičkého obrazu Zdeňka Buriana nám ukazuje nepoměr kamenné industrie, která je předváděna v celé škále kolekce nalevo dole. Tyto nástroje slouží v reále k dalším činnostem a další výrobě z jiných materiálů a celkově vedou k produkci řady etnografických předmětů. Tady však žádné takové předměty nevidíme. Jediné užití je držení pěstního klínu.jako zbraně proti nosorožcům. Vidíme zde dále odkaz z Filildova Muzea (jak již přednášel na přelomu století Jan Jelínek) holá bezmasá kost symbolizuje nouzi, zoufalost a hlad. Hadry přes boky neochrání tělo proti případnému drsnému klimatu. Moje upozornění - stalo se již neblahou tradicí na ,,rekonstrukcích", u ohně nenajdeme žádnou zásobu paliva, jak by bylo logické.
Experimenty - další oblastí, která nám může prozradit některá fakta ze života dávných lidí, jsou parazité a jejich genetický materiál. V rámci textilu (viz Persona) jsme si povšimli v této souvislosti parazitů žijících v oděvech, jako je například veš šatní a jejího možného, geneticky stanovitelného ,,věku“. Ale je také možné například stanovit délku loveckého způsobu života, kdy se zcela pravidelně kořistí člověka stali vepři. Takovým specifickým parazitem je lidská tasemnice a znovu její délka existence jako samostatného druhu ukáže pomocí genetiky minimální dobu pravidelné konzumace vepřového. Podobně se již zpracovávaly materiály kolem psů a jejich domestikace.
Co se stane, když se neandrtálci na schématu Burianova obrazu stěhují? Nesou takový a takový objem věcí. Vejde se do tohoto objemu přikrývka pro každého? Zimní oděv pro každého? Je tam dost zásob na cestu, je tam nějaká forma přenosného obydlí?
V reále se však nemusí jednat vždy jen o experimenty přírodovědné povahy, mohou to být prosté fyzické experimenty - jak co zhotovit, jak co užít a podobně. Můžeme přistoupit i k takzvanému myšlenkovému pokusu otázkou ,,Co se stane když...?“ Je to typ experimentu, který svého času používal Albert Einstein. Experiment je součástí kritického uvažování a vědy, proto se musí vždy automaticky začleňovat do rekonstrukční paleoetnologie a nemůže tvořit nějakou samostatnou, izolovanou oblast. Vyčleňovat experiment z oboru, bránit se experimentu, je průvodním znakem vědního oboru prožívajícího krizi kritického přístupu.