рефераты конспекты курсовые дипломные лекции шпоры

Реферат Курсовая Конспект

Kritick

Kritick - раздел Образование, Libor Balák ...

Libor Balák

Kritický úvod do rekonstrukcí dávných kultur

A nástin základního materiálu pro rekonstrukční etnologie.

Materiál pro výuku studentů vysokých škol

Kapitola první: První setkání - prolog

CO JE TO REKONSTRUKČNÍ PALEOETNOLOGIE?

REKONSTRUKCE VE SLUŽBÁCH ARCHEOLOGIE

  Specificky se pro rekonstrukce vybírá archeologické…

PALEO - ETNOLOGIE

Rekonstrukční paleoetnologie a rekonstrukční etnologie neslouží archeologii, ale mají vlastní…

MÍCHÁNÍ KARET

Dalším důležitým zlomem bylo začlenění nových oborů do rekonstrukční… Abychom dobře chápali jedince a jeho vztah ke kultuře,… Další velikou oblastí rekonstrukční paleoetnologie, ale i rek. etnologie je psychologie…

Kapitola druhá: ZÁKLADNÍ PŘEHLED A CHARAKTERISTIKY

Rekonstrukce– znamená znovuobnovení, znovuvytvoření, znovuoživení. Rekonstrukce je napodobenina… Rekonstrukce výjevů z minulosti– je myšlenková (a… Rozlišujeme primární rekonstrukci a sekundární rekonstrukci. Primární…

Rekonstrukční metamorfózy

U materiálů z období mladého paleolitu, především u gravettienu, vzácně u magdalenienu a… U přechodných kultur a středního a starého… Rekonstrukční metamorfózy se hodí používat vždy a všude a to nejen pro…

Obrazová kompozice zachycuje několik možných interpretací jednoho artefaktu.

Rekonstrukční transformace až imitace

 

Takovou typickou prací je metamorfóza sungirského dětského dvojhrobu.

Rekonstrukční imitace

V Antroparku na internetových stránkách Akademie věd je taková ukázková rekonstrukční… (Tabulové /zvěřincové/ rekonstrukce) Jsou kompozice ukazující množství předmětů ve velkých…

Tabulová rekonstrukce sídliště předmostského gravettienského typu je v Antroparku na internetových stránkách Akademie věd. Tato práce má však spíš charakter určité předběžné sondy a určitě má i velmi blízko ke kategorii umělecké kvalifikované volné rekonstrukční představy.

Umělecká kvalifikovaná volná představa

  Tato volná umělecká představabyla v roce 2000 velmi…  

PRAKTICKÁ METODIKA V REKONSTRUKČNÍ PALEOETNOLOGII

  1. ZÁKLADNÍ PŘÍSTUP– předpokladem práce… 2. KLÍČOVÉ ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY – nejdůležitějším momentem…

Uacute;VOD DO METODIKY

Sledujeme tyto modelové náhledy: psychologický, společenský, ekonomický (sociální vztahy a… Jedno ze základních pravidel v rekonstrukční… Takové hypotetické modely společností a kultur jsou tím…

Metodika propagace výsledků rekonstrukční paleoetnologie - úvod do oblasti

Oblasti, jimiž se zabývá propagační oblast rekonstrukční paleoetnologie - kompetentnost, organizace… V současnosti je možné sledovat nejen oblasti psychologie… Figura (strach z figury) - figura je sama o sobě obrovským tématem v rekonstrukční…

REKONSTRUKCE“ MIMO VĚDU

Pseudorekonstrukce (,,rekonstrukce“) -výtvory, postupy nebo metodiky, jejichž produktem jsou výsledky a práce…   Pseudorekonstrukce arogantní - jedná se o způsob podání ,,rekonstrukce“. Již pro…

Kapitola sedmá: REKONSTRUKČNÍ PALEOETNOLOGIE A PSYCHOLOGIE

 

Kritické hodnocení (myšlení) jako podmínečná psychologická kategorie v metodice práce rekonstrukční paleoetnologie

 

Přihlášení se k psychologii jako programové součásti metodiky práce znamená nutnost posoudit každý aspekt pracovního postupu ze strany kritického myšlení tak, abychom zůstali v realitě vědeckého hodnocení, nedostali se mimo tuto oblast a neučinili výzkum vědecky chybný. Pro někoho může být překvapivé, že u kritického myšlení psychologové nepřikládají nezbytnou nutnost matematizace výzkumu. Převedení dat výzkumu do číselných tabulek či grafů neznamená, že je taková práce automaticky vědecká. Stejně tak vědecká práce nevzniká dodržením určitého počtu stran či jistou časovou délkou výkladu. Vědecká práce musí splňovat určitá konkrétní kritéria kritického uvažování a logiky. Následně tyto faktory vyvolávají specifické otázky, na které musí daná práce odpovědět. Jinak by práce vypadávala nejen z oblasti kritického myšlení, ale i z oblasti vědeckého hodnocení a nezachrání ji ani tabulka, matematizace, nebo odvolání se na nějakou místní nebo světovou autoritu.

 

Jedním z důležitých momentů a podmínek kritického postupu (v oblasti psychologie) je neukvapenost v závěrech, dostatek reprezentačních i náhodných základních vstupních dat, dále sledování souvislostí z více než dvou oblastí, přísné oddělování domněnek od faktů, vyhýbání se jednoduchému prvoplánovému řešení vyplývajícímu ze vzájemných souvislostí pouhých dvou oblastí, takové zpracování, aby byla možnost opakování závěrů, vyloučení náhody, prověření jiného vysvětlení, vyloučení podsouvání rolí, vyloučení našeho kulturního vlivu, opatrné zacházení s individuální zkušeností, sledování vlivu prostředí,prověření experimentálním výzkumem a prověření reprezentativnosti výzkumu.

 

Kritický přístup a srovnávací psychologie a etologie

Fraňková a Bičík nabádají vysokoškolské studenty, jak postupovat při vědecké…   ,,Vědecká práce znamená přibližovat se postupně krok za krokem k…

Kapitola osmá:NÁSTIN ÚVODU DO REKONSTRUKČNÍ ETNOLOGIE

Rozdíly mezi rek. etnologií a rek. paleoetnologií   V podstatě je situace velmi podobná v obou případech. Reálně je rekonstrukce…

Základní poznámky k některé hlavním tématům rekonstrukční etnologie

Klíčové archeologické nálezy jsou ty, které nám dávají jinak těžko…   Selekce (klima, konkurence)

Biologické principy obecně, evoluční mechanismy

 

Psychologie

 

Kulturní principy, princip stability - princip změny

Vyčerpávání zdrojů se děje u všech holocenních lidnatějších kultur, proto mohou…  

Experimenty, funkční modely

 

Kapitola devátá:Historie rekonstrukční paleoetnologie

  Druhý proud je nezávislý na společnosti a…  

KULTUR PALEOLITU

  Některé základní psychické mechanismy…  

Mechanismy odvozené od skupinového tlaku

Klam Nekritické připsání vyhraněných… Ovlivnění okolím

Mechanismy odvozené od hierarchického tlaku

Klam Radost (libost) z odhalení (v rámci mechanismu vězeň… Radost (libost) z potlačení ,,vzpoury“ (v rámci mechanismu vězeň - věznitel)

Poruchy

Individuální psychologie Naučené chování Persona primitiva

Osobnostní charakteristiky

Odlišné vnímání Subjektivní obraz světa - vlastní realita Změna informačního filtru

PŘI VYHODNOCOVÁNÍ KULTUR PALEOLITU

(Některé možnosti postupu proti základním negativním psychickým mechanismům, které ovlivňují nebo i zcela blokují racionální úsudek při hodnocení schopností paleoetnik)

 

 

Sociální psychologie

 

Mechanismy odvozené od skupinového tlaku

Vytváření malých, pracovních skupinek specialistů (podle psychologie organizace) Využití určitých materiálů a postupů… Dovolávání se výsledků specializovaných skupinek vědců na…

Mechanismy odvozené od hierarchického tlaku

Využití informací vědců, kteří jsou uznávanými autoritami, působí v… Využití obecně známých autorit (celebrit) k… Zabezpečení předávání objektivních informací ve…

Osobnostní charakteristiky

Využití stávajícího individuálního informačního filtru Odlišné vnímání obejít řadou cest… Subjektivní obraz světa - vlastní realita, vytvořit ke stávajícím…

Stav okamžitého individuálního projevu

Vedení k trpělivosti u dodržování zásad kritického hodnocení Uvědomování si omezeného významu… Uplatňování terapie proti rezignaci

Kapitola dvanáctá: LITERATURA

Davido Roseline: Kresba jako nástroj poznání dítěte, Dětská kresba z pohledu psychologie. Portál… Evans Dylan, Zarate Oscar: Evoluční psychologie,… Fraňková Slávka, Bičík Vítězslav: Srovnávací psychologie a…

PERSONA GRAVETTIENU

LIBOR BALÁK

    ,,Císař je nahý!“

Uacute;vodem

Jak někdejší výzkum mého přítele psychologa Pavla Chronce ukázal, učitel na žákovi nerozpozná řadu důležitých skutečností. I tak obyčejný odhad, kdo je trémista, leží většinou úplně mimo schopnosti odhadu učitele. Když sami psychologové někoho hodnotí například pomocí testů, přou se pak mezi sebou o řadu věcí kolem různých specifických kritérií a vyhodnocený objekt někdy zvládne v praktickém životě to, co mu bylo testy zapovězeno. Těžké je hodnotit v rámci kvalifikované psychologie a hodnotit někoho mimo její rámec bývá prostým typováním nebo hádáním a jak dobře víme, v minulosti dosáhly omyly kolem odhadu schopností a vlastností odlišně vypadajících žijících etnik kolosálních a tragických rozměrů.

Hodnotit dávná etnika a jejich schopnosti mimo rámec moderní psychologie je dnes možná jednou z největších blamáží, kterou ,,věda“ (vlastně už pseudověda) předává sama sobě a především široké veřejnosti. A naopak hodnotit dávná etnika pomocí psychologie je nepředstavitelně obrovská a lákavá práce, která je největší měrou teprve před námi.

 

Při rozhodování a úsudcích mají často lidé o sobě vysoké mínění, ale skupinka psychologů stačí na to, aby nám ukázala, že se mýlíme. Výsledky psychologických výzkumů vyvolaly dohady o tom, jestli se rozhodujeme racionálně a moudře a odhalily, jak může i ty nejchytřejší z nás oklamat vlastní intuice.

(Philip Zimbardo, 2000, Judgenent and Decision Making)

 

Při výzkumu zjišťujeme, že ačkoli jsou jednotlivá poznání správná, docházejí lidé nezřídka k velmi předvídatelným rozhodnutím a shodným způsobem k celkově mylnému úsudku.

(Daniel Kahneman, Philip Zimbardo, 2000, Judgenent and Decision Making)

 

Jaký se v publikaci řeší úkol a proč se to řeší zrovna tímto způsobem?

Leonardo da Vinci

  Zase je důležité připomenout, že negativních… Velmi nešťastně však může v rekonstrukční paleoetnologii dopadnout i…

Důvod z pohledu výtvarníka

…Praha, podzim, sobota ráno roku 1980 …,,včera jsem si doma zkoušel vyrábět modely… ...Na to drobný starý muž se slzami v očích poukázal na své…

Síla konvence

Proč?

Kouzlo skupinového tlaku tkví v tom, že z chytrých lidí dovede udělat nesamostatné hlupáky.… Skupinový tlak je mechanismus velice užitečný pro… Skupinový tlak je rozhodně jedním z nejzákladnějších a…

Individuálně subjektivní obraz světa

Na tuto otázku se snaží odpovědět už dlouhá léta samotní psychologové. Jedna věc… …Běží vědecká konference psychologů, jeden… Jeden nudnější referát stíhá druhý, zatleskat a další.…

Jaké oblasti psychologie se v personě zpracovávají?

Navíc práce přináší pohledy z pozice sociální psychologie, která je samozřejmě…

Proč persona a co očekáváme od persony?

K veřejnosti se dostávaly materiály kolem starého Egypta od počátku 20. století tak komplexně…

Pro každého jiný metr?

Jak mix faktů a obecných představ, tak umělá vizáž primitiva tvoří diametrálně…

Dodnes vládne chaos

Přitom už před patnácti roky byly k vidění ve Francii některé rekonstrukce magdaleniénu velmi… Podobná situace je v mnohých učebnicích,…

Další důvody

Stejně tak při hledání materiálu o soškách a hrobech gravettienu jak v historii, tak dodnes vidíme… Proto se dívám a pozoruji hroby a sošky gravettienu s… To je možné snad jen proto, že reálný, ostudně neudržitelný stav kolem…

Specifikace muzeologické prezentace

As

,,Kdo málo myslí, mnoho pochybuje“

Leonardo da Vinci

Muzea mají za hlavní úkol především zajišťovat hmotné sbírkové materiály a zpřístupňovat je veřejnosti. Ale pro paleolit chybí v oblasti pouhých nálezových artefaktů dostatečně informativní materiály o vlastní kultuře (,,vypovídající“ obrazy a sošky) tak, jak je známe z egyptských podzemních komor, řeckých váz, krétských hrobek či barokních obrazů nebo gotických kamenných soch, či ručních iluminací. Samotné vystavení poničených a poslepovaných artefaktů, které jsou jen ubohým zbytkem celého komplexu paleolitických kultur, zredukovaných na extrémně dochovatelný, odolný materiál, který měl prostě neuvěřitelné štěstí, že nebyl jednoduše rozložen v půdě nebo prostě jen nezvětral a nerozpadl se již na povrchu a nebo se prostě neobrousil k nerozpoznání při pohybu v řečištích, je zcela nedostatečné, neinformativní, nekomplexní ale i iracionální. I z našeho světově proslulého moravského gravettienu vlastně máme z hromady lokalit jen pouhopouhé 4 lokality takového specifického charakteru (Gravettien na Moravě - Oliva,1999), které vůbec nesou nějaké umělecké artefakty a kdyby místo těchto sídlištích na svazích sídlili pavlovienci těsně u řek, které pohybují s materiálem, neměli bychom v rukách dnes vůbec nic.

Proto celkový dojem z mladších holocenních období historie je pro laického pozorovatele nesrovnatelný s materiály paleolitu. Samo porovnání reálných artefaktů z mladších období s artefakty z paleolitu vede k povrchnímu závěru představy jakési jednoduché evoluce a degradace paleolitu na zanedbatelné, jednoduché období nezajímavých primitivů. Ve skutečnosti právě rozpor v množství artefaktů má vést především ke skutečnému viníkovi, který odstranil téměř všechny artefakty z jiného materiálu než je kámen a tím je čas. Celá tato situace by měla také vést k přirozenému zájmu kvalifikovaně rekonstruovat co nejvíce z původního etnografického materiálu.

Jak je celá situace paradoxní je vidět na příkladu výzvy Michala Soukupa v příspěvku ,,Co je a co není archeologickou památkou“: ,,Archeologie by měla především interpretovat, ne však nutně rekonstruovat. V případě archeologie nejmladších období jsou ovšem možnosti ,,pravdivé“ rekonstrukce objektů mnohonásobně vyšší.“ (Soukup, 2000, 27-31). Především bych zbrkle neházel flintu do žita a diferencoval bych, protože tady je generalizace příliš neomaleným měřítkem a také mi skoro připadá, jako by archeologie v oblasti paleolitu přivedla na svět nechtěné a nemilované dítě. Jistě, že se v něm nemyslela výtvarná rekonstrukce, ale spíš byl článek orientován památkářsky, namítne archeolog, který zná citovaný článek. Ale právě i postavení archeologických lokalit jako památek může hodně vypovídat, srovnávám-li například památníky Staré Moravy a světoznámé pavlovienské lokality.

Přestože v literatuře najdeme dostatek materiálů, které mluví o popularizaci, popularizaci archeologie a archeologických nálezů, je problém najít články o popularizaci paleolitu, protože ten sebou nese svá přirozená a nepřehlédnutelná specifika. Například…

,,Potřeba popularizace a vzdělávání v archeologii je výstižným způsobem charakterizována v článku 9/1 tzv. Maltské konference, který zavazuje smluvní strany ,,realizovat vzdělávací aktivity s cílem zvyšovat a rozvíjet uvědomění veřejného mínění o hodnotě archeologického dědictví hrozbou“ (CoE 1992). Význam popularizace vychází také z přesvědčení, že jakákoliv restriktivní legislativa nutně ztrácí funkčnost v prostředí neinformované, a k historickému dědictví lhostejné společnosti. Důležitým podnětem pro informování veřejnosti by měla být skutečnost, že v našem právním řádu jsou archeologické nálezy a památky veřejným statkem. Morální povinností archeologa tudíž je veřejnost informovat ODPOVÍDAJÍCÍM způsobem, tj. nejen občasnými výstavami a expozicemi v muzeích. Lidé jsou dnes zvyklí, že informace za nimi přicházejí, spíše než aby sami informace vyhledávali. Z těchto uvedených důvodů nelze považovat čas strávený informováním médií a veřejnosti za ztracený… je třeba si uvědomit, že taková informace není určena archeologické obci, ale nejširší veřejnosti… ,,Televize je vizuální médium, nález či výzkum musí být tudíž divákem VIZUÁLNĚ UCHOPITELNÝ A POCHOPITELNÝ.“(Bureš, 2000, 32-43)

Podobným směrem míří jiný článek… ,,Toto pojetí etiky, je spojeno s vlnou postmoderního myšlení, které se údajně snaží pozastavovat se nad tím, jakým způsobem je archeolog odpovědný společnosti, jejíž minulost zkoumá… Pravděpodobně měl tyto odvážlivce na mysli také Lukasz Oledzki, když ve svém referátu právem orodoval za kritické aplikování analogií v archeologii, které v minulosti tolik chybělo a vedlo v archeologické literatuře k jistým stereotypům, jež byly navíc nekriticky přijímány laickou veřejností.“ (Wolf, 2000, 66-69)

Proto je konvenční muzeologická orientace dnes absolutně nepřijatelná, protože starší kultury v očích laika degraduje na jakési odlidštěné, bezduché primitivy (a lze zde oprávněně a v plném rozsahu mluvit o nechtěném a nepřímém, ale naprosto průkazném hanobení národů, ras a kultur). Do muzejního materiálu nutně musí vstupovat kvalitní a profesionální rekonstrukce a to častěji právě tam, kde je nedostatek dochovatelného materiálu.

Rekonstrukce nesmí být však chápány jako další, neměnné artefakty, ale jako nutné, dočasné spotřební zboží v procesu stále se měnícího, vědeckého procesu poznávání. Poznávání prezentovaného veřejnosti – veřejnosti, která má právo být informovaná, co za její peníze vědci za dlouhá desetiletí vlastně zjistili.

Je také paradoxem, že teoretický organizační model většího regionálního muzea u nás vlastně teoreticky produkuje rekonstrukce, které se snažím prosazovat a v podstatě je stejně už i odborně popisuje. Takže oficiálně je všechno v pořádku. V ,,Nástinu problematiky managmentu v současné archeologii“ uvádí Michal Bureš schéma (Obr. Č. 5) třístupňovou hierarchickou pyramidu, kde jsou jak archeologové, tak ředitel, tak vedoucí odboru propagace a osvěty, tak také pracovník propagace a výtvarník. Z tohoto pohledu skutečně model funguje, muzeum pořádá výstavy, výtvarník dokonce může kreslit obrázky i rekonstrukce.

Ovšem když se začneme dívat na celou strukturu organizace řízení podrobněji… ,,V našich podmínkách nejběžnější strukturou je funkcionální organizační struktura (Obr. 5), běžná ve větších státních organizacích, zejména muzejního nebo památkového typu. Tento model je vysoce hierarchický a z důvodu kontroly toku peněz ze státního rozpočtu v podstatě kopíruje strukturu úřadu. Dílčí odpovědnost je delegována z vyšších na nižší vedoucí až na jednotlivé pracovníky. Pravomoci naopak zůstávají na vyšších vedoucích. Práce je relativně jasně rozdělena mezi jednotlivé pracovníky. Prostoru pro vytvoření týmu je relativně málo: pouze při řešení konkrétního úkolu, nejčastěji v rámci jednoho oddělení, se ad hoc vytvářejí nevelké týmy pracující po dobu trvání daného úkolu (např. příprava expozice či výstavy).“ (Bureš, 2000, 39-40).

To znamená, že v oddělení pro propagaci najdeme pro paleolit zcela určitě nespecializované pracovníky, kteří mají především obecné znalosti a expozice paleolitu pro ně bude jen naprosto výjimečná a izolovaná událost, kdy se ke stejnému tématu zase dlouho nedostanou. Stejně zde přítomný výtvarník není jistě specializovaným malířem, zaměřeným na sugestivní iluzivní realismus, který je ve společnosti zcela výjimečným a unikátním zjevem a toho by se zřejmě běžné muzeum ani nedoplatilo. Výtvarník myšlený ve struktuře středního muzea je výtvarník, který je především absolvent výstavnictví či propagace ze střední uměleckoprůmyslové školy, jakých jsou tisíce a tudíž je lehce nahraditelný a podle toho i placený.

Ve světě se objevila výjimečná zaměstnanecká kvalitní výtvarná práce (malířem - umělcem produkovaný sugestivní ilusivní realismus) mimo běžnou hierarchii muzea, kdy přímo pod ředitelem byl začleněn takový umělec, který reprezentoval jak muzeum, tak samotného ředitele ve světovém měřítku (např. Charles Knight).

Proto není vůbec možné tyto organizační schémata v tomto srovnávat a propagace paleolitu pak u nás pochopitelně vypadá tak, jak vypadá. Realitou je, že rekonstrukční paleoetnologie také vyžaduje přímou sociální vazbu s každým článkem v řetězci pramenů, to se však bez týmových vztahů absolutně vůbec neobejde, proto ve zkostnatělé, hierarchické organizační struktuře je práce rekonstrukční paleoetnologie zcela neprůchozí.

Cejch

I samotné označení "doba kamenná" je silně zavádějící. Nakonec doba železná, doba bronzová i doba atomová stojí na hledání určitých kamenů – rud kovů, které se dál zpracovávají. Pokud v těchto označeních specifikujeme kamennou surovinu a nasměrujeme ji k finálnějšímu výrobku, pak bychom místo paleolitu mohli mít dobu pěstních klínů a dobu čepelek a úštěpů. Nebo jen místo nějaké doby kamenné by to byladoba silicitů. Doba silicitů je trefnější a její nástřel nás už vede správně k tomu, že si uvědomujeme, že šlo tehdejším lidem o určité konkrétní typy suroviny a že ji lidé museli rozpoznat. To znamená, že byly pro takovou činnost vzděláni. Kdo z laiků vlastně ví, co je to silicit? Kdo ho rozpozná a kdo by věděl, kde ho hledat? Taková doba silicitů by pak byla považována za vyspělou, protože rozpoznat nějaké silicity, to už něco je, když já je nepoznám, řekne si laik. Zvláště u nás a v Polsku, kde silicity prošly mrazem, museli lidé, stejně jako když kameník nebo sochař prohlíží mramor, zjistit, zda jim kámen uprostřed práce na díle někde zlomyslně nepukne.

Opačně ,,doba kamenná“ kámen jako kámen. Prostě vzali kamení, jakých je kolem habaděj. Doba kamenná je už samo o sobě označení s velmi negativnímnástřelem pevného bodu. Označení se rovnou stává cejchem a předurčuje naše představy. Proto označení doba kamenná by mělo být ve vědě stále více věcí interní a pro veřejnost by se mělo toto označení obcházet jiným, vhodnějším pojmem nebo pojmy, ale za cenu, že ten, kdo bude používatoznačenídoby kamenné, nebude smět produkovat představy o paleoetnikách ani je hodnotit, protože se nikdy nezbaví vlivu nástřelu. To proto, že vlivu nástřelu se jako lidé neumíme bránit a vždy jsme jím nějakým způsobem ovlivněni.

Proto rekonstrukční paleoetnologie musí užívat jiné termíny a při konzultacích o paleolitických materiálech s další stranou nesmí, pokud to jen jde, uvádět danému specialistovi údaje o dataci, kultuře a formě člověka, jinak výsledek jeho úsudku bude nějakou předem neurčitou, ale jistou formou ovlivněn. Kdybych zde neřekl, žeoznačení "doba kamenná" je kvůli mechanismům lidské psychiky zcela nešťastné, musel bych lhát. Proto je dnes nesrovnatelně lepší mluvit o jednotlivých kulturách - taubachien, solutrén, acheuléen, micoquien, chatelperronien atd., jak se to také ve skutečnosti mezi specialisty na paleolit mnohdy opravdu děje.

Mimochodem samo označení "paleolit" I. L. Červinka uvádí jako nesprávné a uvádí také žádost o dodržování původního vědeckého označení "paleoliticum"(Červinka, Pravěk, 1927). To nijak nezabránilo následným generacím, aby přesné latinské označení nechaly u ledu, postavily původně nesprávné a zkrácené označení na podstavec oficiálně platného a paleoliticum odnesly do skladiště zastaralých a nepotřebných přežitků.

Specifické označení "mladý paleolit" je v současnosti spojeno s nutnou a všudypřítomnou zmatečností. Zcela pravidelně, jak u laiků, tak i u vzdělané veřejnosti, je už zcela běžně zaměňován s neolitem. Proto je možné užívat pro veřejnost daleko trefnější termín z oblasti rekonstrukční paleoetnologie, který obsahuje střední a nejmladší fázi mladého paleolitu, jako "éru velkých civilizací" – přesněji "éru velkých evropských loveckých civilizací severského typu" (gravettien a magdalenién). Pro laiky je to naprosto snadno pochopitelné a rychle si na termíny přes jejich délku zvykají, protože představují jen snadno zapamatovatelné, složené symboly (navíc je to skvělá mnemotechnická pomůcka k zapamatování). A hlavně nejsou to označení zavádějící a nemají degradující nástřel. Označení mladý paleolit by pak zůstalo jako označení ryze odborné a paralelní s velmi silně potlačeným užíváním (ovšem s tím, co bylo řečeno kolem označení doby kamenné výše). Vyhneme se tak i nepříjemnému přehodnocování označení mladého paleolitu a neolitu v samotné vědě, jak k němu svého času vyzvala, jistě zcela oprávněně, dr. Sofferová (seminář o rekonstrukcích Brno 1998). Ve vědeckém světě by takové změny působily velký zmatek a stejně by označení doba kamenná zůstalo (..lit) a mechanismus nástřelu by vesele deformoval naše představy dál.

Kolem mechanismu nástřelu pevného bodu u termínu doba kamenná – paleolit mám podezření, že dochází v posledních letech k určitému konkrétnímu jevu, spojenému s hodnocením mladého paleolitu, jako érou vyspělých loveckých civilizací, srovnatelných s dnešními přírodními národy. Existuje totiž reálná možnost, že podvědomě vzniká napětí mezi termínem a jeho očekávaným obsahem a reálným obsahem termínu. Snaha vyrovnat se s tímto napětím může přerůst v emoční pocit nutnosti naplnění obsahu termínu alespoň jinde, tedy v oblasti jiných kultur (s jeho přenesením). Projevem tohoto tlaku je ztráta schopnosti kriticky a racionálně hodnotit jiná, především starší paleoetnika, nebo v něčem odlišná paleoetnika (nastupuje pak prostý a zdánlivě nenápadný jev Pygmalion). Řada evidentních negativních psychologických mechanismů a jevů (např. vtisk, asociace, skupinové myšlení, hierarchické myšlení, nekritické myšlení, heuristické uvažování, prezentace neinformovaných domněnek, sugesce, nalhávání si, kulturní zastínění, atd.), které se při posuzování paleolitických kultur obecně objevují, totiž nemusí být jenom náhodné a na sobě zcela nezávislé, ale je možné, že je totiž sám mechanismus nástřelu vyvolává. Znamenalo by to snad, že vědecké poznatky v oblasti paleoetnik směrem k veřejnosti budou průchozí jen až po změně názvosloví (vyvolávajícího jiný pocit z obsahu označení) a bez něj bude jakákoli snaha zcela promarněnou energií? Tato oblast by rozhodně stála za podrobnější studii ze strany psychologie, která by měla přijít s kvalifikovaným doporučením.

 

Doplnění

,,Znalost minulosti a polohy Země je okrasou a stravou lidského ducha“

Leonardo da Vinci

Z výše uvedeného nutně vyplývá, že pokud nechceme, aby vystavované paleolitické materiály byly zavádějící, musíme veřejnosti archeology vykopané samotné materiály bezpodmínečně a nutně doplňovat ilustracemi. Ilustracemi, zobrazujícími umělou napodobeninu někdejšího života – kvalifikovanými rekonstrukcemi (ale proboha ne pseudorekonstrukcemi).

Proto v oblasti paleolitu je kvalifikovaná rekonstrukce nutnou součástí expozice. Nepřítomnost takové rekonstrukce pak degraduje materiály z paleolitu na neporovnatelně omezený zdroj informací (oproti pozdějším kulturám). Absence rekonstrukce se rozhodně neslučuje s úctou k předkům, ani nevede k poučení a objektivní představě o minulosti člověka. Jestliže dnes díky rozvoji řady vědních oblastí jsme schopni nastoupit cestu kvalifikované práce kolem vědecké rekonstrukce, není nejmenší racionální důvod, proč tomu v současnosti bránit. Důvod, že se to takto nikdy předtím nedělalo, patří do oblasti studia psychologie, která takové názory a takovou komunikaci studuje v oblasti asertivního chování a spíš nám napoví víc o alarmujícím stupni obecné orientace daného člověka, který j spokojen s dosavadními pseudorekonstrukcemi, ba dokonce odmítá rekonstrukce vůbec. Takoví jedinci jsou skutečně případy od fobií po pilné úředníčky, které spolkla persona vlastní práce a drží se starých, známých věcí, které fungovaly kdysi za jejich mládí.

 

Konflikt

....,,Zeměpisec je příliš důležitý, než aby se mohl toulat... Neopouští psací… Klasická konvenční muzeologie rekonstrukce… Ilustrace evolucionalistické teorie, hledající primitivní předlohy podle předem…

Persona a její organický základ

,,Nemůžeme mít větší ani menší vládu, než nad sebou samým.“ Leonardo da Vinci Naše chápání persony a jejích hlubších kořenů souvisí…

Zdobení oděvu, jeho tradiční střih, úprava z pohledu geopsychologie

  Persona a observační učení Milan Nakonečný v Sociální psychologii upozorňuje na práci A. Bandura (1971,…

Persona a hodnocení genové výbavy

Psycholog Steven Gangestad a biolog Randy Thornhill prováděli v tomto duchu pokusy, které tuto teorii prokazují.… Myslím si, že například výběr partnera,… Podle naší vizáže mohou ostatní snadno usoudit, zda naše genetická…

Vymezení konkrétní persony specifickou kulturou

Abyste mohli získat totožnost, musíte existovat v určitém kulturním prostředí. Toho nejde… Teprve z tohoto pohledu na jedince ve vztahu ke kultuře vidíme,… Chci na to upozornit zejména proto, že rozdíly v kulturách paleolitu jsou…

As pro personu

  Persona jako zbraň ve válce… Vlastně je to docela paradoxní, že přesto, že jsou gravettienci dvacet tisíc let a…

Historie

První solidní pokus o rekonstrukce přerovských gravettienců spadá do roku 1924-25 v souvislosti s…   Tato Forestierova kresba poprvé představila v Británii pavlovience. Portrét ženy na…

Tváří v tvář největšímu objevu z mladého paleolitu

Malba ukazuje M. M. Gerasimova v Sungiru, jak se chystá vyjmout zdobenou lebku muže k antropologickému zpracování a… Představy o vizáži paleoetnik jsou nejpřesněji… Děti měly na hlavách úhledné čepice pošité korálky,…

Snahy o celkový zvrat – oblast vědy a propagace

,,...Ale ty přicházíš zdaleka! Ty jsi badatel! Popiš mi svou planetu!“ A zeměpisec si rozevřel knihu… Antoine de Saint-Exupéry Styl vizáže v souladu s reálným archeologickým materiálem z gravettienu –…

Konspirace

,,Je jedna věc, kterou čím víc potřebujeme, tím více odmítáme a tou je rada,… Leonardo da Vinci  

Mravní závazek

Charakteristickým prvkem vědy je to, že se mění, nestojí na jednom místě, nepřešlapuje,… Je jistě důležité být shovívavý a… Jedná se zde přece o hodnocení paleoetnik, tedy středem zájmu jsou lidé a to si…

Proč?

Někteří studenti a mladí vědci se mě ptají, jaký smysl má archeologie nebo antropologie, k… V reále bez zkoumání minulosti a bez povědomí… Nějaké úvahy o tom, že jsou některá údobí pro společnost…

Před finále

Rekonstrukčními metamorfózami se poslední dobou zabývá i konečně i Dr. Olga Sofferová. Na… Teprve později jsem si s hrůzou uvědomil, že je to… Proto zbývá jen udělat poslední logický krok, který, kdyby…

Práce s archeologickým materiálem

Proto zpětně v literatuře a dokumentaci nalézt rozmístění a často dokumentované i… Stává se, že vedoucí výzkumu… Předložené plány s velmi podrobnými nálezovými situacemi mohou být…

Stanovení přímé persony pro etnika gravettienu

 

Základní krok

 

Postup práce: Diferenciace archeologického materiálu a archeologií stanovených kultur

Pokud by se některý muzejník nyní radoval, že iluzivní realismus tedy není tím… Na straně druhé máme schématické… Při zpracování realistického vjemu ze strany iluzivního realizmu musíme myslet…

VENUŠE GRAVETTIENSKÉ KULTURNÍ TRADICE

Figurální plastiky a skulptury žen –předběžné shrnutí archeologického materiálu

Leonardo da Vinci Ačkoli zná průměrný laik nanejvýš jednu nebo dvě venuše, pro…

LENĚNÍ SOŠEK

  - Za prvé to jsou kubisticky - blokovitě zpracované…  

Nazpět k tématu.

  Mapa Evropy ve střední fázi mladého paleolitu… Přetrvávání takových prvků ze střední fáze mladého…

PORTRÉTY

Zvláštností se teprve jeví až věstonický materiál obsahující dvě hlavičky… U destičkovitého obličeje vidíme vliv… Teorie o křivoústé věštkyni zachycené na dvou portrétech je myslím…

MYTOLOGIE

Mytologická postava lva-člověka dokládá existenci mytologie už pro předchozí kulturní…   Obsah hrobů

Evolučně neustálený pohřeb

Malá diskrétně interní polemika o tom, zda mají tvůrci pořadu ,,Za pravěkými lidmi“ televize… Slabinou dané evolucionalistické teorie je také… V prostředí postkoloniální společnosti, která se vyrovnává s…

Pod personou další persona

Ze samotné persony, tak jak jí stanovil pro lidské chování C.G.Jung vyplývá nutnost držet se v… monotóností, všedním klišé, nudou a… Ačkoli to tak laikovi připadá, že sošky žen by mohly ukazovat jak tehdy…

Autenticita antropologického materiálu

Leonardo da Vinci

Některé lebky můžeme označit za lebky typických Evropanů, u jiných jsme na rozpacích.… Samozřejmě, že rozčilující se laikové… Zpět k podobě

Poznámka o dlouhých a krátkých nohou

Leonardo da Vinci Zmenšování orgánů směrem na sever se… To jsou evidentní souvislosti, které u jelenovitých registrujeme a ještě…

Robustní nebo gracilní?

Samozřejmě když chci malovat dávné lidi musím mít v dané věci jasno. Pochopil jsem, že… Jako obyčejný výtvarník jsem…

Tuky a žebra

Postava venuše z Itálie (La Marmotta) nalevo je patrně nejlepší gravettienskou studií tuků a… Nadměrné prostorově čnějící… Tato Venuše je charakteristická i odtažení nohou od sebe v místě kotníku,…

Antropark 2006, Ilustrations © Libor Balák, Persona - odhalená tvář pravěku

NEJVĚTŠÍ VÁLKA O PRSA

Psychika je mocná čarodějka a závojem mlhy nám zastře mysl vždy v určitý čas a na… Z rekonstrukcí, z obrázků i z televizní obrazovky… A tak bychom očekávali, že i prsa gravettienských žen budou daleko…

Antropark 2006, Ilustrations © Libor Balák, Persona - odhalená tvář pravěku

Jednotlivé aplikace pro rekonstrukční metamorfózy

Získání jakékoli vědomosti je pro rozum vždy užitečné, protože bude moci ze sebe vypudit věci neužitečné a uchovati ty dobré. Protože žádnou věc, nemůžeme milovat ani nenávidět, aniž jsme ji napřed poznali.“ Leonardo da Vinci

Uacute;česy

Kostěnky a Avdějevo

  Transformace účesu - Kostěnki, soška nese naprosto…  

Brasempoy

První výtvarné interpretace ukazuje síťku nebo jinou pokrývku hlavy na nichž jsou přišity… Druhá interpretace naproti tomu představuje prosté… Zvláštní pozornost byla věnována síťce, je to jednak jedna z…

Transformace hlavičky

Při kresbě řada lidí posazuje oči na hlavě podstatně výše než jsou (ve skutečnosti jsou… Nikdy jsem nenarazil na skutečnou interpretaci (rekonstrukci)… Konfrontaci si prostě zakážeme jako absolutně nemyslitelnou, abychom se nedostali sami do…

Laussel

Venuše a Apolón s artefakty, ozdobami a předměty.

Rekonstrukční transformace původně červeně zbarveného reliéfu v Laussel ukazuje prosté…   (Rekonstrukční transformace). Účes se dá upravit i užitím čelenky, ta…

Wilendorf

Právě díky O.Sofferové vznikají takové rekonstrukční transformace, které ukazují… Zde se znovu traduje možnost jakési síťky i když…

Maltsko-burěťská kultura

Další transformace se věnuje stočenému copu do spirály a to na zadní straně hlavy - prvek…   Malta, rekonstrukční transformace sošky se spirálovitým dekorem na zadní…

Znovu pod personu trochu jinak

Pokrývky hlavy

Brno, Brasempoy a Dolní Věstonice

Rekonstrukční napodobenina jedné z mnohých možných variant uplatnění více jak 600 kelnatek… Asi nejstarším dokladem pokrývky hlavy byl bohatý… Romantická Burianova volná pseudorekonstrukce hrobu byla především jen…

Barma Grande a Sungir

Rekonstrukční transformace chlapce z Barma Grande v severní Itálii ukazuje nejen velmi zdobnou čepici, ale i… Dalším takovým významným hrobem, který… Vidíme zase pravidelnost a dekorativnost připomínající sošku z Wilendorfu.…

Savignana, Pariba, Grimaldi, Pavlov a Brasempoy

  Tato soška je zcela evidentně nejvíce blízká… Podobně podivně vypadá venuše z Paribita, která má také jakousi…

Detaily-tělní ozdoby-sošky

Kostěnky, Avdějevo, Dolní Věstonice, Brasempoy

Tato rekonstrukční transformace jedné z kostěnkovských venuší jednak předvádí jednu z…   Rekonstrukční transformace téže kostěnkovské sošky. Tato rekonstrukce…

NÁRAMKY

Vlastně až po uzavření práce na této publikaci jsem vypracoval alespoň jednu komplexnější… Tento obraz je jeden z posledních rekonstrukčních…

Výtvarný projev na samotném nahém těle

Tatuáž a barevná hlinka

Rekonstrukční transformace pavlovienské keramické sošky s vrypy. Vrypy se interpretují jako malba na… Zcela osamocený je v tomto duchu dolnověstonický… Každopádně se zase nebude jednat o zdobení, které by bylo normálně…

Barevné hlinky jako ochranná maska obličeje

Proporce sošek

Jako čtyřletý jsem v nemocnici narazil na svět, kterému jsem nerozuměl, kdy ostatní i daleko…   Gravettienský kánon, Lespugue (Francie), Kostěnki (Ukrajina), současný kánon …

VZTAHY MEZI VÝTVARNÝM PROSTŘEDKEM A VÝTVARNÝM VYJÁDŘENÍM SE - VZHLEDEM KE VZTAHU K REÁLNÉ PŘEDLOZE.

Abeceda spojitostí - vztahy vyjádřené písmeny abecedy, zpracované v posloupnosti od nejzjevnějšího k složitějšímu.

 

A

 

Pomyslným písmenem A je spirálovitý plochý drdol v týle hlavy, spirály jsou také na jedné ze stran plakety a pokrývají ji jakoby ve vesmírném pořádku, kdy je velká spirála doplněná dalšími malými spirálami.

 

B

 

Písmenem B je cop běžící už i po zadní straně hlavy a opouštějící vzadu dole hlavu a mířící po pravém rameni k hrudní kosti.

 

C

 

Písmenem C je francouzské pletení copu spojené s příčnými prvky kolmými proti tělu copu (v reále vytvořených specifickou skladbou jednotlivých pramenů vlasů).

 

D

 

Písmenem D jsou drdoly nad čelem které vznikají kombinacemi různě směrovaných a komplikovaných francouzských copů.

 

E

 

Písmeno E znamená rovné vlasy avšak jen s úpravou jejich délky, která se obecně jeví delší než kostěnkovská, ale zdejší kánon nezná krk a vše je zde relativní, jiné zepředu a jiné zezadu.

 

F

 

F znamená vlnité hlasy a jejich klikatici najdete u symbolů hadu na druhé strany výše zmiňované plakety.

 

G

 

G znamená jen dekoraci vlasů, snad také nějaké vlny nebo kudrny.

 

H

 

H podélné dlouhé čáry od kořínků hlasů až po zátylek mohou být copánky, ale i barvené nebo jinak zpevněné vlasy.

 

CH

 

V této abecedě stačí tedy jen náznak, jakoby jste kreslili luční kobylku tou nejširší fixou. Pak se dá ovšem takto snadno pohlížet i na celkově rytím zdobené figurky. Písmeno CH - zadní a přední klín u oblečených sošek najednou nemusí znamenat jen klín kalhot, ale klidně i cíp haleny. Také etnograf Tomáš Boukal nerad vidí na severu kombinézy (kvůli nepraktičnosti při potřebě navštívit pohotově přírodní záchod). Proto představa tohoto členění je nejschůdnější. (nalevo oděná soška, napravo nahá soška)

 

I

 

Písmeno I znamená příčné dlouhé vrypy na hlavě jedné sošky po celé ploše zadního dílu. Nic takového se neobjevuje u vlasatých nahulatých sošek. Tuto informaci můžeme číst jako tato plocha je kompaktně dekorovaná, asi to není účes, jsou to zřejmě tytéž dlouhé příčné čáry jako na těle jedné oděné sošky, asi se jedná o nášivky nebo barevné pruhy kožešiny na pokrývce hlavy.

Když respektuji doslova bureťskou klasickou oblečenou sošku a interpretuji její díly jako sešité z různobarevných kusů kožešiny začne mít rozmístění vzorů podivuhodný řád upomínající celkovým efektem sungirské oděvy. Napadne nás, že máme před sebou reprezentační nákladný a slavnostní oděv. Pokud totiž bereme za bernou minci, že dávají ony symboly na hlavách figurek určitý smysl a dají se číst stejně jako konkrétní účesy, měli bychom číst i příčné čáry jako příčný konkrétní dekor nikoli jako ,,jen znázornění srsti na oděvu“. Po zkušenostech z účesy tedy lze vidět ,,oděné sošky“ evidentně jinými očima a rozhodně dekor nepovažuji jen za znázornění povrchu materiálu a znovu musím vytvořit nové rekonstrukční metamorfózy. Malta a Bureť jsou tedy fascinujícím materiálem, který se musí zkoumat zcela odlišným způsobem než ostatní gravettienské lokality, protože mají ve svých zdánlivě neohrabaných schématech konkrétní symboliku. Je to úplně stejné jako by jsme našli nějaký písemný záznam z maltskobureťské kultury popisující tehdejší účesy a slavnostní oděvy. Určitě by to obletělo celý svět a byla by to bomba.

 

 

Rekonstrukční transformace-napodobenina sošky z Bureti. Pro Antropark to byla už rekonstrukce třetí generace a navazovala na postupně zpracovávaný materiál ze sibiřských lokalit. Přílišná tenkost figury je možná způsobená materiálem, mohlo by v tomto případě jít o parohovinu, také na kresbě nebyly vidět praskliny po letech jako u slonoviny. Je dobré si všimnout klínu ve tvaru písmene V na zadní straně sošky. Podle nejnovějšího zpracování materiálu mohl být zadní klín i podstatně níže než přední, orientaci totiž musíme vidět přes odlišný kánon proporcí. Zadeček je na něm nereálně vysoko a podbřišek nereálně nízko. Dlouhý klín na zadní spodní části haleny jsou i u dnešního eskymáckého oděvu.

 

 

Při kritickém hodnocení ,,oděných" sošek musíme zvažovat všechny možnosti. Mezi ně patří i porovnání s ,,oděvy" těchto skalních kreseb z Austrálie. Naznačené vertikální šrafy spíš však znázorňují směr svalových vláken a mají spíš mytologický charakter, jak vidíme už i u odlidštěných obličejů s anténkama či ouškama.

Při kritickém hodnocení celé této kapitolky je nutné rozšířit výčet dalších alternativ a porovnat je navzájem mezi sebou, stejně jako podívat se podrobněji na informační filtr, který používám. Zásadně se zdá přesvědčivé, že je postupně vše vyhodnocováno od evidentního k složitějšímu a na konci jsou řešeny ,,oděné Venuše“ a to skutečně jen díky pohledu přes jiné artefakty téže kultury. Totiž pokud se užívá obecného pojmu ,,oděná figurka“ mám dojem, že je popisována a interpretována jen z pozice našeho kulturního zastínění. Proto bych zde byl raději opatrný. Já jsem například pocitově až absurdně kritický k ,,oděným postavám“, vím totiž, že nevýtvarník a neetnolog Erich Döniken, který představoval takové figury jako nezpochybnitelné a naprosto jasné skafandry potápěčů, kosmonautů a mimozemšťanů (kresby, malby a sošky běžného etnografického materiálu přírodních národů). Kdyby Döniken znal opravdu etnografii Ainů a umění Australců nikdy by takto ony postavy neinterpretoval. Stačí rentgenový styl, aby byly všude znázorněny klouby a páteř a najednou postava vypadá jako s klouby skafandru zakončené zcela evidentními rukávy a přes hruď a břicho najednou vidíme evidentní zip. U Ainů se můžeme podivovat, kde se vzaly na postavičkách brýle a tvrdit, že brýle jsou až novodobým vynálezem, ale bez znalosti etnografických souvislostí nás určitě nenapadne, že se mohlo jednat o výtvarné vyjádření malby okolo očí, nebo dokonce o plastické tetování okolo očí a nebo o pouhé obyčejné brýle proti sněhové slepotě nebo nějaké zástupné symbolické brýle mající základ právě v brýlích proti sněhové slepotě a nebo se prostě jen jedná o mytologickou symboliku mající naznačit spojitost například se sovou.

No a mně interpretační hodnocení maltsko-bureťských sošek odbyté často několika slovy nebo větami v literatuře připadlo velmi povrchní a nezodpovědné.

Ale zobrazení mamutka, hadů (Malta a Bureť), ale i lidí přes všechnu určitou výtvarnou tuhost a jakousi neohrabanost (kterou jsem výše označil za kreslení detailů širokou fixou) neprozrazují nic podobného jako rentgenový nebo jiný od reálu odtažitý projev. Dokonce linie určují tvar rovných vlasů nebo vlnitých vlasů a tam, kde je hromada příčných těžko vysvětlitelných čar, tam se také objevují i jakési hrboly nad čelem, které nás nenechají na pochybách, že se zde z hmotou vlasů děje něco nadstandartního. Proto interpretace oděvů se zdá být v pořádku.

Navíc vlastně až při korektuře o řemeslné úrovni gravettienu jsem si uvědomil, že prvoplánová nepřesvědčivost, co se týká popisnosti maltskobureťského materiálu, je velmi silně daná nereliéfním zpracováním povrchu. Například venuše z Wilendorfu, Avdějeva a Kostěnek mají struktury vlasů, i pásových ozdob zpracovány realisticky reliéfně do prostoru, kdežto v Maltě a Bureti zůstává vše jen v jedné prostorové vrstvě těla a další popisné informace jsou jakoby na sošky jen nakresleny. Samozřejmě ne skutečně nakresleny, ale vyryty. Ale v případě, kdy by v Avdějevu nebo v Kostěnkách měla být znázorněna barevná změna povrchu nějaké té ozdoby bylo by to sochařsky nemožné. Tyto venuše jsou příliš realistické. Naopak ideální je to právě v maltskobureťském pojetí i když nám zase chybí určitá míra realistické přesvědčivosti (což je poctivě řečeno jen náš problém).

 

 

Rekonstrukční transformace-napodobenina sošky z Malty. Tato soška je v místě klínu zezadu zničená. Je pro ni charakteristický výstupek nad čelem, možná registrujeme účes, možná tvar kapuce. Na nohou je vidět očko pro uchycení sošky.

Oděné maltsko-bureťské sošky mají na zadní straně místo zadečku vryp ve tvaru písmena Y stejně jako vepředu. Ten jsem poprvé interpretoval v článku v REA (Balák, Chronc) jako zřasení vzniklé při určitém tahu kožešinové matérie kombinézy. Při poradě s Tomášem Boukalem vyšlo najevo, že kombinéza je kvůli chození na záchod nepraktická a hledal jsem jiné vysvětlení, teprve symbolické naznačení jako výtvarná norma maltsko-bureťských výtvarníků umožnilo Y vpředu i Y vzadu přečíst jako klín matérie visící z haleny nebo parky.

 

 

Rekonstrukční transformace-napodobenina sošky z Malty. I tato venuše má zezadu zcela evidentní klín ve tvaru V. Na nohou je vidět očko pro uchycení. Důležité je, že tato venuše má příčné vodorovné výtvarné symboly přez celou zadné část hlavy. Takovou situaci neznáme u nahých sošek, kde by mohlo jít o nějaký účes. Ten by byl jako účes skutečně záhadou, avšak jako popis pokrývky hlavy májí tyto horizontální prvky svůj logický význam. A tady je také důležité, že ona patka je i na hlavě této sošky a ukazuje, že nápadné ozdoby hlavy nepatříly v Maltě a Bureti jen účesům a vlasům, ale i oděvu a kapucím.

Osobně ve mně zůstává pocit neověřitelného a prázdného, připadne mi vše příliš jednoduché, ale to nejspíš patří do oblasti psychologie. Teprve při odstranění verbálního zastínění při vlastní malbě poslední interpretace jsem byl schopen se uklidnit a takový výklad akceptovat. A také mne uklidnilo, že se i tak jedná o materiál u kterého jsou splněny všechny zásadní důvody myslet si, že jde o materiál vztahující se k přímé persóně.

Jediným prvkem, který by vše mohl zkreslit je mytologie o nějaké potetované dámě (bez znázorněných prsou) mající ženský klín jak ve předu tak zezadu.

Zase při neverbálních pocitech při malování jsem si uvědomil, že dané schéma dekorativnosti a celkového členění jakož i jeho individuálnost je přenosné naprosto jednoznačně a bez nejmenších námitek jako materiál nepřímé persóny. Takže pokud by měly sošky představovat něco jiného než oděné lidské figurky, představují unikátní materiál pro nepřímou persónu, kdy nám vypovídají o individuálnosti, způsobu členění, charakteru výtvarného smyslu jednotlivých segmentů i o řemeslné standartizaci práce přenosného pro případnou personu.

Proto takto pojaté transformace východogravettienských sošek mají tak jako tak vysokou míru autentičnosti a výtvarná srovnatelnost ze sungirskými oděvy je řadí k reálnému prezentačnímu osobnímu paleoetnografickému materiálu gravettienu.

 

 

Rekonstrukční transformace-napodobenina sošky z Buretě jedna z nejstarších takových prací pro Antropark. Textura sošky zde byla ještě vysvětlována jako symbolické naznačení srsti. Klín vzadu nebyl na rekonstrukci přímo řešen, ale počítalo se z podobným zřasením kožešiny na zadní straně. Ještě během této práce vznikla potřeba věnovat tématice více výtvarného prostoru.

 

 

Rekonstrukční transformace-napodobenina tzv. oděných sošek. Tato rekonstrukční napodobenina předcházela pracem na personě a přímo navazovala na téma předchozí ho jednoduchého obrázku. Bylo třeba ukázat na klín na zadních stranách sibiřských sošek. Zde byl vysvětlován ještě jako zřasení matérie oděvu kombinézy. Tato rekonstrukce byla Tomášem Boukalem označená jako nepraktická a proto bylo potřeba přepracovat tuto tématiku na úrovni děleného oděvu a už se ukazovalo, že záznamy maltskobirěťského materiálu jsou možná daleko přesnější než se původně zdálo a že příčné horizontální vrypy budou více než výtvarnou zkratkou a sprostým symbolem pro srst.

 

Ještě jednou, klín a zadeček normální sibiřské nahé sošky také dodržuje klasické neanatomické gravettienské umístění. Disproporční rozdíl ukazuje červená značka. U oděných sošek jsou dolní konce zadního i předního klínu stejně vysoko, což spíše nahrává transformaci cípu haleny než, zřasení kalhot zezadu.

Porovnání oděvů ze Sungiru a oděvů z Malty a Buretě nám ukazuje jisté shody, tendence a podobnosti. Předně ukazuje pečlivě a pravidelně zdobený severský oděv. Jak sungirské materiály ozdob hlav lidí tak hlavičky maltsko-bureťských sošek ukazují velkou pozornost věnovanou vizáži hlav. Z daného vidíme přínos maltsko-bureťského materiálu v tom, že ukazuje na stejné chování moderního severského člověka v celé epoše vlivu gravettienu a to na velkých územích. Pro gradualisty a kulturní evolucionalisty by jakákoli, jak prostorová či časová blízkost maltsko-bureťské kultury ze Sungirem mohla být příčinou k argumentaci, že se zde na malém prostoru a v krátkém časovém období jednalo jen o výjimku - hříčku přírody, která byla obklopena hadráři a rozchloupanci. Danný stav věcí je naštěstí takový jaký je a proto stávající archeologická situace takovou argumentaci kulturním evolucionalistům a gradualistům absolutně neposkytuje.

 

Drobná poznámka k oděvům.

 

Slavný italský tenor Giuseppe Borgatti v roli ve wágnerovské postavy Siegfieda, z roku 1913. Kožešina přes tělo, koženými řemínky stažené kusy kůže jako boty, bujaré nečesané vlasy, to je obraz přičítaný ,,pračlověku", ale používaný i k jiným účelům mající charakterizovat určitou roli konkrétní specifické postavy. Podobně se řeší i vizáž čerta, ale s takovými postavami se setkáváme jak ve starém zákoně tak i v indické mytologii. Jedná se zřejmě o archetyp určitého hrdiny, který ,,žije" na opačné straně než je naše kultura (ale nikoli v reálu ale jen a jen v našich hlavách).

 

 

Podivné Venuše

Rekonstrukční transformace venuše z Lespugue ukazuje rozložení tuků. Vlasy jsou na sošce… Jiné postavy vidíme tam, kde se tak úplně…  

Fetišismus ve smyslu sexuologickém

Plně vystihující charakteristiku takového fetiše shrnul Radar v dnes již klasickém televizním…   Zdobené rukojeti kostěnkovských lopatek. Druhá a čtvrtá rukojeť na…

Proč?

Falza za milión

Nalevo je kresba falza venuše ,,nalezené" v roce 1927 v Dolních Věstonicích. Nálezce ji chtěl prodat…   Tato hlavička pochází ze ,,sběrů" venuší v Dolních…

Co se k falzům ani nedostalo

Rozpor by provázel proud překotných myšlenek snažících se najít orientaci spolu s horečnou… ,,Tak už i tehdy?" Záblesk v zasněných… Od nebezpečně bláznivě báječného plánu najednou rychle sešlo. Ve…

ODĚVY

Arktický prezentační oděv

Sungir a maltskobureťský kulturní okruh

Rekonstrukční metamorfózy a rekonstrukční metamorfózy na pomezí rekonstrukčních napodobenin

Pro představu persony, především její vizuální podoby tak, jak byla uplatněna u celého… Některé struktury pokrytí těla u… Podle stejného pravidla byly vyzdobeny i pohřbení lidé v unikátních hrobech…

Emoce

 

Rekonstrukční transformace-napodobenina zcela unikátního archeologického nálezu sungirského dětského dvojhrobu ve velkoformátové digitální projekci dovede nejlépe nastolit přímou sociální vazbu mezi divákem a těmito dětmi. Sami můžeme interaktivním způsobem porovnávat archeologickou situaci s rekonstrukcí, sami můžeme nad obrazem přemýšlet, meditovat a nechat ho na nás působit. Obraz vznikal od konce roku 2002 a byl dokončen v roce 2003.

Tento příspěvek o personě jsem chystal téměř tři roky a celý tento projekt kolem persony byl zahajován právě rekonstrukční metamorfózou dětského sungirského dvojhrobu. Pravidelně jsem se vracel k dalším a dalším materiálům ze Sungiru, nechyběly například historické rekonstrukce sungirských dětí a italský hrob mladého chlapce byl vlastně ze stejného soudku. Všechny takové práce jsou nesmírně osobní a emotivní. Ptal jsem se, jestli do vědy emoce patří. O tom, že rozhodně ano, mi udělala přednášku moje kolegyně. Emoce jsou velmi důležité, ženou nás směrem k poznávání, nutí nás být všímavými a citlivými. Jestliže někdo chce raději poznatky bez emocí, jen nějakou čistou vědu, tak si neuvědomuje, že vlastně chce jen jiný typ emocí. Ustrašenost a paralizace, potlačení empatie a arogance s necitelností - prostě práce bez nadšení je jen prací s jinými, opačnými emocemi. Práce bez nadšení je práce nezáživná, zoufalá, vnitřně prázdná a znuděná sama sebou. Stává se tak nezajímavou, že leží na hromadě, které si pro její šedou nenápaditost nikdo nevšímá.

Za dobu práce na personě jsem zaregistroval další nejrůznější mechanismy zkreslení představy o mladopaleolitických lidech. A to i od odborných pracovníků, kteří se oblastí mladého paleolitu alespoň dočasně zabývají. V televizi proběhl pořad, kde gravettience nazývali „pračlověkem“, ale to by tak mohli nazývat staré Egypťany i staré Řeky. Označení pračlověk se vztahuje k ,,předku“ člověka a toto označení je již samo spouštěcím schématem a symbolem pro zcela odlišného, evolučně nedokonalého primitiva a navíc i výrazným nástřelem pro další zkreslené hodnocení. Také v jedné encyklopedii jsem našel přímo heslo "pračlověk" přesně ve smyslu novomytologického tvora, jenž se v čase postupně proměňuje od nultého předka k surovému primitivovi a to jak organicky, tak duševně a kulturně. To vše stojí jako v pohádce na zaklínadlech – primitivní, hrubý, jednoduchý a surový. Kdo tato zaklínadla zná a spustí jejich přeříkávání, vždy, když se bavíme o pravěku, věří, že se z něj stal skutečný odborník na paleolit. Tento článeček v popisované encyklopedii byl napsán tak naivně a s takovou plnou vírou, jako by malé děti popisovaly vodníka, rusalku, čerta nebo bubáka.

 

 

Původní jednobarevné a dvojbarevné rekonstrukce Sungirců od Gerasimova a jeho následovníků z Ústavu pro rekonstrukci podoby podle lebky v Moskvě (ústav byl založen už v roce 1950). Rekonstrukce jsou sice akademicky a umělecky přijatelné, avšak ve své sádrové nebo pokovené, tmavé podobě byly zcela nečitelné a pro laiky nepochopitelné. Při dalším přefocování se rychle ztrácela prostorová hloubka, proto tyto rekonstrukce byly jen stěží přijatelné pro ruská média, natož pro zahraničí.

 

 

Sungirské hroby jsou tak fantastické, že pro mnoho lidí je třeba skutečně předvést ukázky archeologických publikací, které již svého času informovaly, když už ne širokou veřejnost, tak alespoň malou skupinku odborníků - specialistů. Tato barevná ukázka pochází z publikace Paleolit SSSR od Abramové (Abramova, 1972).

 

 

A tato ukázka hrobů je z původní, velmi podrobné, staré publikace od kolektivu vědců (Bader, Gerasimov, Zubov atd.) (Bader, 1984).

 

 

A toto je zase obálka práce věnované antropologickým závěrům a portrétům lidí ze Sungiru. Nahoře v levém rohu vidíme nápis v azbuce - Akademija nauk SSSR - tedy Akademie věd Sovětského svazu. Nověji vydal velmi podrobnou práci syn vědce, specialisty na paleolit, archeologa O. N. Badera (Bader, 1998).

 

 

U nás v našich publikacích se objevil sungirský hrob muže poprvé v knize Jana Jelínka "Velký obrazový atlas pravěkého člověka" zhruba před 30ti roky. Nádhernou fotografii polopostavy muže s tisíci perličkami a náramky však nedoprovázely orientační informace. Chyběla dokonce přesnější datace nálezu, chybělo i přesnější kulturní zařazení a nákres celkové hrobové situace. Protože se v publikaci objevovaly pro srovnání jak mezolitické, tak dokonce někdy i neolitické, ba i recentní artefakty, pokládal jsem tento hrob velmi dlouho za nejpravděpodobněji mezolitický. Uvažoval jsem tak, že kdyby byl opravdu nález muže ze Sungiru paleolitický, nedej Bože gravettienský, Jan Jelínek by rozhodně o tomto úžasném objevu přinesl nadšeně řadu velmi podrobných informací a fotografií. Stejně nebo velmi podobně uvažovalo mnoho tehdejších čtenářů. Originální text pod obrázkem zněl: ,,Pohřeb ze Sungiru (SSSR), na hlavě i na hrudi byl oděv zdoben četnými ,,perlami" (podle Gerasimova)." Evidentně chyběly informace, že je muž zdoben i na dalších částech těla. Informace o kulturně časovém zařazení Sungiru přinášela jediná krátká věta ze strany 287 o mobilním umění: ,,...jsou nálezy drobných uměleckých předmětů paleolitického stáří... Ojedinělé nálezy se vyskytují i dále na sever, např. drobná plastika koně ze Sungiru, východně od Moskvy." Z uvedeného není jasná spojitost koně s hrobem, často totiž na jednom nalezišti probíhalo osídlení v různých kulturních vrstvách a to mohl být tento případ, zvláště označil-li Jan Jelínek nález koníka za ojedinělý.V reále k němu patřily další zvířátka a řada kotoučků, ale i celé hroby s další, velmi bohatou výbavou.

 

Konečně kniha Jiřího Svobody "Mistři kamenného dláta" z roku1986 přinesla dataci sungirských hrobů a alespoň náčrt dětského dvojhrobu s písemným popisem. Svoboda, jak je vidět, si dokonce povšiml podobnosti se sousoším z Gagarina a jeho skicu také umístil hned pod dvojhrob. V reále nás ani tato publikace nemohla oslovit, protože verbální popis velkoleposti sungirského paleolitického památníku, jakkoli barvitý, je bez skutečného obrazového materiálu pro čtenáře jen hromadou šedě černých písmen na papíře. Nicméně už bylo možné dát si Jelínka a Svobodu dohromady a pochopit, kolik uhodilo, zajít do knihovny Anthroposu a tam najít originály ruských publikací.

Kolegyně se dozvěděla od jednoho děvčete, že jede na tématický letní tábor. Loni šili oděvy indiánů, letos mají přijít v cárech přes jedno rameno jako ,,pralidi“, z čehož děti, tedy vlastně dospívající mládež, zas tak velkou radost neměla. Kolegyně ji ubezpečovala, že si může ušít cokoli pěkného na způsob indiánské haleny s rukávy a snažila se jí říct něco o sungirských dětech, ale to by prý v táboře vedoucí nedovolili. Myslím, že kdyby do takového letního tábora ,,pračlověků" přišly sungirské děti a to třebas i ve svém civilnějším šatstvu, tak by byly rázně odmítnuty (a musely by se chudáci nejprve převléci za ,,opravdové, pravověrné pračlověky“).

Proč do vědy míchám emoce? Emoce jsou základem vědy, bez emocí je věda na nic. Věda stojí na emocích, copak není ve vědě prvotní emotivní otázka ,,PROČ ?“ Často přidělování peněz na ty nebo ony výzkumy je jen otázka emocí, co je sympatické, co by mohlo být, kdo je jaký, kdo je sympatický, kdo působí věrohodně… Kolik přísné a vysoce spravedlivé míry v samotném rozhodování kolem podpory nejrůznějších oblastí vědy vlastně je?

 

 

Jeden z nejstarších obrazů pro Antropark z roku 1998-9 představuje napodobeninu výroby sungirských korálků uvnitř obydlí. Děvčata navlékají a přišívají korálky na oděv, muž zpracovává surovinu na korálky. Tento obraz byl už jedou upravován tak, aby profil muže více odpovídal profilu muže ze Sungiru, přesto že nechce být jen další, otrockou, anatomickou replikou téhož. V současnosti by bylo dobré realizovat další úpravy obrazu, co se týče výroby perliček. Mimo zpracovávání mamutoviny se především zpracovávala rostra belemnitů a to na obraze chybí, taktéž se chystá revize samotných objektů obydlí, které byly velmi pravidelné a obdélníkové (půdorys). Je možné, že tato revize podstatněji ovlivní vnímání prostředí, v němž sungirští lidé žili a které si vytvářeli.

Kdyby naši archeologové nebyli nadšení svojí prací, asi by určitě nedělali ve svém volném čase a možná ani ne v pracovní době. Bez nadšení odumře i zájem o vědu, nadšení vědců zanikne, práce je přestane bavit a dostaví se uvědomění si tísnivé finanční reality, která lehce může sousedit s nápadem rozkrást a rozprodat svěřené sbírky, které pro takového člověka najednou nedávají žádný smysl. Vzpomeňme na sebedestruktivní nadšení amatérského paleontologa, lékaře Mentella, objevitele dinosaurů nebo na rizika, jež podstupovali nadšení lékaři, kteří si sami sebe infikovali příšernými nemocemi. Za tím vším stál jejich vztah a emoce k vědě a poznání. Jak je to kontrastní oproti posměváčkům a ohrnutým nosům tupců oficiálního, hierarchického, akademickoidního panteonu celebrit, chladných vůči nadšení z vědy, dělajících dlouhý nos na pana Pasteura ve snaze ho a jeho práci co nejvíce shodit a zesměšnit. Věda bez emocí mající armádní hodnosti je jen bezduchou, hierarchickou, navíc ještě vousatou a nebezpečnou příšerou, ze které si vesele a velmi trefně utahuje Farley Mowat v tragikomické knížce o vlcích a úřednících vědy a úřednících vůbec ,,Nehaňte vlka“ (Mowat, 1981).

 

 

Vůbec první obraz, který pro Antropark vznikl. Tato rekonstrukční napodobenina v sobě spojuje nálezy z hrobu muže i z hrobu dětí. Čepice spíš připomíná jednu rekonstrukci čepice děvčátka, jehlice a pláště byly taktéž jen u dětí, stejně jako koník, který je zde namalován na malé kabelce. Velké kopí je zase vypůjčeno od chlapce. Kompozice je založena na spirálovitém, stoupavém pohybu postavy, stejně jako například Michelangelův Mojžíš. Spolu s podhledem na mužovu tvář a vertikálou kopí tak získává postava muže rozměr velkoleposti. Je to asi vůbec médii nejužívanější obraz z celého Antroparku. Dokonce jeden čas přemýšleli pracovníci Oddělení pro paleolit archeologického ústavu Akademie věd v Brně, že by obraz odkoupili. Stan v pozadí sice už nemá v Sungiru archeologický podklad, ale mimo tento stabilní, dlouhodobě využívaný prostor jistě Sungirci užívali i jiné typy obydlí nebo se s nimi setkávali u svých sousedů.

 

 

Tato rekonstrukční napodobenina je podobnou mixáží jako o pět let starší předchozí obraz. Obličej vycházel spíše z materiálu moravského, konkrétně předmostského gravettienu. Práce sledovala snahu přesněji a opatrněji interpretovat korálky v prostoru hrudní kosti muže, které před tím vycházely z cizí interpretace. Kriticky lze hodnotit umístění předmětu ,,velkého klíče". U dětí byly tyto umístěny ve výšce pasu (nikoli však v Itálii). Sestřih vlasů ukazuje, že sungirskou čepici studie neřešila. Vznikla tak další rekonstrukční napodobenina, opakující základní gravettienské schéma, mající vytvořit pozitivní vztah diváka k sungirskému archeologickému materiálu a jeho zapsání se do povědomí. Byla to určitá náhradní pracovní varianta řešící situaci, kdy nebyly prostředky na samostatné zpracování portrétu lidí z předmostského hromadného hrobu a podrobného návazného zpracování materiálu sungirců.

 

Dětský sungirský dvojhrob – rekonstrukční metamorfóza

Na obraze je mnoho míst, které jsou přímým převedením autentického archeologického… Práce na takovém obraze je rozhodně pro umělce… Kdybychom hledali vedle Sungiru a Malty další kulturní okruh, který by nás tolik…

Sungirské hroby jako reprezentační materiál gravettienu

Budeme-li chtít hodnotit cokoli reprezentačního z gravettienu, nebude už nikdy možné, abychom takovou… Je dobře, že existuje takový oficiální a… Mám podezření, že se zde uplatňuje i postavení a vzdělání…

Rozbor a popis dvojhrobu vzhledem k praktickému a prezentačnímu charakteru oděvu

Oba případy, jak sošky, tak hroby, společně ukazují v dochovatelné podobě vnější… Na rozdíl od dospělého muže, děti mají…  

Konkrétní závěrečné práce na rekonstrukční metamorfóze dětského dvojhrobu

Když jsem chtěl na obraze zachovat všechny artefakty, bylo nutné respektovat i jehlice a k nim patřil… Jak vyplnit jámu? Potíž okamžitě… Moje úvahy byly velmi jednoduché. Pokud byl dětský hrob vybaven tak, byl vybaven i…

Proč?

Pro naši kulturu je zarážející a nepochopitelné, jsou-li lidé spolu pohřbeni tímto…   Několik málo set kilometrů od Sungiru na jiné světoznámé lokalitě…

Nejstarší pohřební mytologie světa

Severoitalská dvojsoška muže a jakého si plazovitého tvora a její rekonstrukční… Podle Junga se každý důležitý sen se… Had a jeho význam nejsou věcí individuální fantazie, ale kolektivní fantazie.…

Zpátky k pohřební mytologii

Kdyby například archeolog Luděk Galuška (specialista na starou Moravu) slyšel, že některý jeho kolega… Proto dvojsošky a hromadné hroby gravettienské tradice…  

Sungirské hroby a mechanismy zkreslení kritického úsudku.

Ale zato jako zcela jasné symboly pro domov chápeme tři obdelníkové půdorysy obydlí na nalezišti.… Pro laika je proto Sungir jako součet archeologických… Ale to také naopak znamená, že jsou pro nás nečitelné jiné…

Poznámka k oděvům z pohledu kulturní antropologie

To je i určitá odpověď na otázku, jak během dlouhých tisíců let gravettienu a magdalenienu se… Ani u gravettienců ani u madlénců by jste nepoznali…

Poznámka k oděvům ze Sungiru ze strany psychologie řeči těla

Když prohlížíte odborné publikace o mladém paleolitu a umění, napsané na přelomu… Lidé jako jedinci i skupina mají svoje určité… Ale je možné si také všímat, že v rámci tehdejších…

Důležitosti

Přesilové hry

Dojmu

Vyrovnání se se vzory

Rozšíření osobního prostoru

Prostředkům pro dosažení svého cíle

Poznámka k přesilové hře

Vysvětlení chování s vnější vizuální personou

,,Supranormální podněty vytváří i člověk na svém těle pomocí obleku,… Samozřejmě, že přemýšlíme co to… Naopak krásnou ukázkou přeúspěšné nadsazené atrapy je symbol…

Persona ve světle řemesla

Ití šídlem

Šídlo lze definovat jako hrotitý nástroj, který zpracovávanou matérii neprořezává,… Takové činnosti jako šití patří do… Právě pobyt v táboře, kde pomalu rostou děti, se nesmí naplňovat nudou, proto…

Ití jemným řemínkováním

Řemínkovací kostěná jehla z našeho pavlovienu je však příliš velká, než aby… Samotné jemné řemínkování je…  

Materiál kůže a kožešina

U studentského článku jsou dvě nejasnosti, zaprvé chybí porovnání zkoušených… Druhá nejasnost vyplývá z poznámky … ,,V… Jestliže se šest lidí tak snadno na něčem shodne a popisuje věci jako jeden muž,…

Textil

Šest základních oblastí

1/vzory-nepřímá spojitost se vzory na archeologických materiálech

2/otisky na kostech

3/otisky na keramice

4/skutečné fyzické artefakty

5/textil, parazité a genetika

6/textil a sociobiologie (textil jako nutný produkt lidské přirozenosti)

7/textil a turetův syndrom

1/Vzory. Vzory pro textilie, ale i pro jakékoliv zdobení se dají relativně snadno získat z dochovatelných materiálů procesem ,,dekódováním fantazie“. Vzory známé právě v gravettienu a po něm následných kulturách jsou často opakující se plošné dekorativní struktury a vzory. V praxi nebývají tyto primárním projevem, ale v rámci zákonitosti fantazie jsou diktovány pouhou aplikací dobře známých vzorů, jež člověka jako jedince obklopovali už od mala a dobře je zná a něčím je obdivuje a jsou běžné v nedochovatelném daleko lépe zpracovatelném a častěji zpracovávaném materiálu (ústní sdělení Jana Jelínka, na krásném a názorném příkladě kraslic, jejichž vzory vycházejí z paličkovaných vzorů). Navíc jak primární vzory, tak vzory na dochovatelných materiálech nejpravděpodobněji budou mít svoji určitou konkrétní mytologickou podstatu (takže jejich zopakování v jiném materiálu bude mít navíc tentýž kulturně-náboženský, léčitelský, informační i mravní význam).

Naše rekonstrukční napodobenina-ukázka výčtu možností

S Danielem Sosnou jsme se zcela shodli na takové představě koženého oděvu, který je zdoben jen pruhy vzorovaného textilu. A stejně tak jsme se na této představě shodli i s Jiřím Svobodou (vždy se snažím pracovat s lidmi individuálně, abych mohl nerušeně sledovat jejich způsob myšlení a navíc tak nejsou příliš ovlivněni skupinovým chováním a zůstávají sami sebou a sám jim musím dát nerušený prostor se volně vyjádřit a pak musím hodnotit míru jejich souhlasu s vlastním slovem sledováním doprovodných projevů jako řeč těla, mimika, známky projevů emocí, freudovská přeřeknutí a podobně). Proto byla realizována rekonstrukční napodobenina oděvu u muže z Mezinu, kde je na textilu vzor, který je pro lokalitu Mezin na Ukrajině velmi charakteristický a to meandrovitý vzor.

Aplikaci jsem použil podle materiálu Viktora Barnouwa v publikaci Etnology z roku 1975, kdy na straně 316 porovnává Barnouw meandrovitý vzor indiánů Rio Branco ze severozápadní Brazílie s 15 000 let starým vzorem z Mezinu na Ukrajině a také se stromečkovitým vzorem z textilie indiánů Bakairi z Amazonie, který zase porovnává s vzorem jiného mezinského artefaktu (stromečkovitý vzor je také velmi typický pro náš pavlovien). I když americký etnolog Viktor Barnouw porovnával tyto artefakty v kontextu kulturní antropologie a difuzionismu v kapitolce spojené s jménem Franze Boase.

Ale další meandrovitý vzor mezinských typů najdete také na textilii z lemu pláště z hrobu kultury Nazka, 300-600 n.l., z jižního Peru (Kandertová, 1983, str 52).

Protože Sosnova práce se však týká především pavlovienu, přemýšlel jsem jak řešit co nejlépe tento úkol. Po mnoha variantách jsem upřednostnil a jako finální ponechal jediný obraz a to předložení variant našití textilií – tedy větší výčet různých možností v koridoru možného, než jedinou fikci. Tyto varianty sledují kožešinové a kožené haleny severského typu často z možností regulace teploty pro praktický pohyb a práci venku.

Zdobící vzorované pruhy textilií jsou našité tak, jak vše bývá často zvykem v místech švů a zakončení a okrajů. Vzory jsou identické s tím co známe z pavlovienu v dochovatelné podobě. Rozdíl mezi horizontálními zdobnými pruhy tak typickými pro gravettien (Sungir, Malta a Bureť) a mezi napodobeninou spočívá ve faktu, že u slavnostního oděvu se nemusí nutně počítat s jeho větráním a otevíráním při regulaci teploty. Pasivní oděvy, které nejsou určeny k velmi namáhavé činnosti si mohou dovolit mít problémy s regulací tělesné teploty. Sem mohou patřit reprezentační oděvy mezi ně rozhodně sungirské i maltskobureťské oděvy patří, ale i oděvy které mají zaizolovat člověka tak, aby se mohl potopit pod vodu (eskymáci na kajaku) nebo, aby nenastydnul, když se veze na tažených saních nebo zvířeti. Naproti tomu oděvy těch etnik, které musí chodit po svých, běhat, lyžovat, dřít se do kopce, potřebují účinné větrání, severoameričtí indiáni mají takové větrání dvě po stranách oděvu, jinde severněji například na Sibiři je takové větrání uprostřed. Pak i výtvarné ozdobné prvky budou respektovat vertikální prvek.

Ve skutečnosti je značný rozdíl mezi oběma koncepcemi tohoto vrchního oděvu, ale v rekonstrukcích bývá na dané téma guláš nepřehledných představ, kdy jeden člověk vidí vzor v sibiroidovi s uprostřed rozepnutým kabátem nebo parkou a jiný vidí jediné řešení v uzavřené haleně po vzoru eskymáků. Všiml jsem si, že toto přisouzení většinou kopíruje autorovu předchozí zkušenost vyplývající z jeho cest po světě a záleží, kterou zem navštívil. Takové počínání jeví jako chaoticky náhodné a předchozí zkušenost se musí nahradit umělou zkušeností. Tj. prověřením daného tématu, jak po stránce technické a praktické, co se týká výhodnosti toho, kterého typu oděvu v různých podmínkách a strategiích pohybu. Ale také je naprosto nutné sledovat i fyziologii daných kultur, protože i ta může hrát svoji roly, která nám možná uniká. Stačí, aby se eskymáci daleko méně potili než lidé ze Sibiře a hlavní důvod by byl na světě. Ale určitě není možné bezhlavě strkat eskymácké a sibiřské oděvy bez ladu a skladu na jednu hromadu. Zde je evidentně práce šitá na míru přesně pro kulturní antropologii a etnologii, které se tak rýsuje zcela evidentní a zajímavý úkol.

Rozdíl mezi takovou koncepcí a archeologickým materiálem pavlovienu je však také odhalitelný, užití textilu a jeho výroba stejně jako vzory jsou reálným výsledkem modelu opírajícího se o psychologii fantazie při vytváření vzorů a sociobiologie jsou v určitém rozporu s archeolgickými materiály, jako jsou otisky textilu v pálené a nepálené hlíně. Ty uvádí jen registraci monotónní plné textilie bez náznaků aplikace nápaditých dalších barevných nití vytvářejících nějaký složitější vzor. Dobrou poznámkou je, že textil nebyl určitě otisknut ve všech svých tehdejších celistvých podobách a přece jenom je v dané archeologické podobě velmi zlomkovitý, zato však rozmanitý a to dokonce i na jediném samotném kousku hlíny, což otevírá otázku zda právě toto prostřídání typů nemůže být oním vzorováním.

Samotný význam vzorů v mytologické podobě může do jisté míry odpovídat základním obecným výtvarným výrazovým prostředkům, které jsou určitou přirozenou obdobou řeči těla a konkretizují či specifikují významné symbolické vlastnosti různých živlů, subjektů a objektů, ale mohou také zachycovat padání, stoupání, vznášení se setrvávání, plynutí času vítr, proud a podobně. V této souvislosti je zajímavé srovnávání gravettienských vzorů s vzory ,,současných“ národů, kde původní mytologie je silně propojená s uměním. Pro inspiraci uvádím příklad vzoru na keramické míse ,,glazované“ kopálovou pryskyřicí z kmene Baníva (19. stol) z Venezuely (Kandertová, 1983, str 66) a který najdeme i v pavlovienském materiálu.

Otisky textilu na kostech.

To mi sdělil jak Dan Sosna tak potvrdila Olga Sofferová. Hodně jsem od popisu a fotografií Schodněnské lebky…   Zaujala mne reálná událost, kdy jsem nezávisle já a Mirek Králík…

Poznámka k schodněnské lebce na okraj

Když vidím tuto odvahu, kdy láska k archeologii a archeologickému materiálu odsune všechno do pozadí… Samozřejmě jen v perspektivě plošně… Když ale srovnám naši tehdejší propagačně uměleckou produkci, která…

VÁLKA SUKNA

,,Zkušenost se nemýlí, avšak mýlí se pouze úsudky, které si od ní slibují to, co…

Uacute;vodem

Válku sukna ukončil prostý vstup do depozitářů a pokračování a… Pozůstalé rozpory budou šetřeny z hlediska psychologie,… Vlastně, proto se dnes bavíme o rekonstrukční paleoetnologii a neřešíme…

Vlastní původní článek

Obě oblasti, jak persona, tak i textil, jsou provázané zájmem obhájců gravettienského textilu hledat v… Vlastně tento určitý konflikt vykladu archeologického… Přístup i charakter zpracování obou témat je však diametrálně…

Experiment

Kvalita čitelnosti otisků Tady jsme před sebou měli rozdílný, špatně… I interpretace o požáru vně obydlí (Adovasio 1999) předpokládá, že…

Pochybnosti

Nám, kteří nemáme takovou zkušenost zůstává jen možnost věřit danému… Vyjasnění Pokud chceme zůstat kritičtí a nemáme žádnou možnost zorientovat se v…

Bez tohoto úvodu do této problematiky je totiž jakkoli dobře zpracovaný materiál v praktickém životě prehistorie bezcenný, protože mu chybí jeden nejzákladnější vědecký rozměr, kterým je jeho ověřitelnost.

Já osobně jsem si věrohodnost původní interpretace materiálu nechal ověřit u Dana Sosny, ale jeho odchodem do USA odchází od nás i poslední člověk, který byl snad schopen vkreslit do fotografie otisku vlákna textilie tak, aby vše dávalo smysl. Vlastně i podle pravidel rekonstrukční paleoetnologie by měl být správně tento materiál za daných okolností označen jako nenázorný a naprosto nepřesvědčivý a mělo by být zastaveno jakékoli další studium uváděných dat, jako plýtvání časem, dokud skutečně nevýjde požadovaný úvod.

Realita na vlastní pěst. Osobně registruji pravidelné struktury na fotografiích otisků kousků hlíny v knize Čas lovců (Svoboda 1999), což je asi nejautentičtější, nejdostupnější a nejčitelnější materiál, který skutečně nese nějaké pravidelné struktury, které lze mimo jiné vysvětlit také i jako otisky textilu a jenom tyto tři kousky je možné dál nějak kriticky vyhodnocovat. Pokud tedy aspoň postupuji bez slepé důvěry v správnost Adovasiových pozorování, musím samozřejmě vyhodnotit dané otisky na základě kritického uvažování a musím tedy připustit několik dalších vysvětlení vzniku určitým způsobem pravidelných mikrostruktur (což je jediné co můžu také popsat z toho co vidím). A dělá to tak i řada jiných paleolitiků například i Gert Albrecht (ústní sdělení) z muzea v Engenu i Karel Valoch z Moravského muzea (ústní sdělení), protože slepá víra se už paleolitikům mnohokrát vymstila a nikdo nemá zájem o další Piltdown.

Jiné alternativní vysvětlení otisků. V dané chvíli nám nezbývá než postupovat alespoň otevřením výčtu možností jak vysvětlit ony pravidelné struktury na třech hliněných zlomcích publikovaných v publikaci Čas lovců. A samozřejmě za předpokladu, že se nejedná o otisky které vznikly činností pracovníků výzkumu (zvláště ty, které jsou na nepálené hlíně, ale to by některé otisky, které jsou na vypálené hlíně zcela vylučovaly a ukazovaly by reálnost souboru).

1/vlastní skutečný textil,

2/volné ale přes sebe překřížené rostlinné vlákna tj.,,falešný textil, který je skutečně reálným etnografickým faktem (Adovaizo ale sledoval různé typy tkaní)

3/mikrorohože z jemných stébélek travin. To je varianta ke které se přikláněl v roce 2002 Gert Albrecht (ale Adovaiso a kol. sledovali stáčení nití)

4/přes sebe překřížené otisky papilárních linií (tyto linie zpracovává Miroslav Králík, takový jev by rozpoznal, ale tento jev zde nikde neregistruje, jak mne osobně informoval)

5/překřížené otisky podpovrchové struktury kosti nebo struktury dřeva. Podpovrchová struktura kosti nebo struktura dřeva, která má rovnoběžně orientované jednotlivé částky stavební konstrukce je otisknuta do hlíny a tyto otisky jsou přetisknuty dalším následným otiskem kolmým na předchozí. (nevznikaly by však uzlíky a proplétání jaké sleduje Adovasio).

Je však otázka, zda tuto věc beru jako skutečný výčet možností dalších vysvětlení v rámci kritického hodnocení objektivního materiálu, který byl předložen jako hodnotitelný a ověřitelný (za výjimečně nepříznivé a snad i jen dočasné situace, kdy chybí evidentní a názorné doklady jemných struktur), nebo zda jen nechci za každou cenu připustit, že by gravettienci mohli zpracovávat a vyrábět opravdový textil a tak zoufale hledám jiná málo pravděpodobná a velmi krkolomná vysvětlení.

Zpátky k Adovasiovi

Martin Hložek mi také ukázal unikátně dochovaný archeologický materiál z halštatu (doba… Další oblast zdrojů pro moravský textil bude podle mne… Proto bych zásadně doporučoval otevřít se i materiálům…

Charakter práce mezinárodního kolektivu

Nedá mi, abych neupozornil na to, že v práci nebylo vůbec vysvětleno proč se deponovalo takové… Článek sleduje jak archeologický inventář, tak… Dále v přehledech typů textilií chybí u inventárních čísel…

Podle Adovasia (Adovasio 1999, 62) lokalita Pavlov I

Ukázka popisu jednotlivých artefaktů: Typ II“ Uzavřené jednoduché… Počet ks: 2.

Reakce na článek

Jednotlivé citace jsou dokumentem ,,informovanosti“ mnohých současných lidí o paleolitu, ale také… (Bravermanová a Březinová, 1999) Tyto představy nebo spíš pověry naprosto jasně dokladují, že obě autorky…

Další díl telenovely Války sukna

Dobu, náladu i stav, prostě takové zrcadlo postavené výzkumu a obecné znalosti o paleolitu dokladují… Ačkoli sama napíše, že je třeba... cituji… Nebál bych se a skutečně tvrdě bych napsal pln oprávněných emocí…

Role redakcí odborných periodik

Hledání mechanismů zkreslujících hodnocení paleolitu nás pochopitelně zavede i do redakcí… Ani redakce REA nehledá vysvětlení pro skutečně… Jak má vlastně vypadat hlídání kritického hodnocení? Sledujeme, že…

Jiné další šetření otisku textilu

,,Zajímavým však byl příspěvek textilních technologů (Kováč – Moravec – Svoboda 2000),… Což je jen naznačení zcela zákonité reakce na…

Způsoby řešení krize ve válce sukna

Domnívám se, že největším skutečným problémem je zde jen nedostupnost materiálu k… Kolosální šetření by znamenalo… Představa velké poroty, komise nebo velké skupiny specialistů z mnoha oborů…

První konflikt ve válce sukna

Na to docela explodoval Jiří Svoboda, který nadával na tyto představy a na Buriana a Štorcha, kteří… Ačkoli se vina Štorcha a Buriana jeví jako… Je v tom navíc i určitý alibismus, Burian a Štorch byly prostě ti nejlepší…

Podstata války o sukno a dalších podobných válek – vzájemné jednání, klam a sebeklam.

Tato oblast mě velmi zaujala, protože jsem se s ní setkal pochopitelně i na vlastní kůži, a mohu… Vzájemné jednání se totiž může… Jinak bez nadšení, bez živé snahy spravedlivě hledat pravdu naopak lidi odrazujete,…

Vztahová a komunikační psychologie a Válka sukna

To je o našem prostředí důležitá informace. Další informace o prostředí je ze strany…

Kdy se rozčilovat a jít tvrdě proti nějaké myšlence a kdy postupovat podle zásad vzájemného jednání?

Pevné a nesmlouvavě striktní může být jen vystoupení proti pseudovědeckým názorům, metodikám a postupům. Věda nemůže být k takovým produktům myšlení shovívavá nebo laksní, protože je to taková nakažlivá nemoc a dnes, když mohou takové pseudovědecké myšlenky vzhlédnou miliony lidí v televizi a vzít je za fakt je situace obzvláště napjatá. Zde je na místě názornost, rozhodnost a ráznost. Při názornosti je možné poukázat na problémy se zobecňováním a uvedení příkladů ze zmatečností kolem konkrétních příkladů aplikace těchto divokých pseudoteorií do praxe a zároveň je tak uvedete v obecné zesměšnění pro které jsou sami tak krásně vytvořeny. Pospíšil však zesměšnění zavrhuje jako prostředek komunikace vedoucí k roztržce. Nicméně určitá míra skandalizace je mnohdy jedinou možností jak upoutat zájem médií a příležitost oslovit veřejnost. A roztržka s někým, kdo pohrdá kritickým a logickým úvahám není nic fatálního, protože s těmito lidmi stějně nebudeme v budoucnu spolupracovat.

Podle zásad vzájemného jednání je nutné postupovat tehdy, když má druhá strana zájem o kritické uvažování, když se chce dobrat pomoci kritického hodnocení určitých objektivních a logických závěrů a poznání.

DODATKY K VÁLCE SUKNA - postřehy k výuce

Zajímavé, že zase vystoupila v roli oponenta dívka...to jsem si uvědomil, že statisticky… 1. Tkalo-li se vůbec?...nemáme přeci hliněné… 2.Spotřeba rostlin při výrobě textilu je obrovská, muselo by se sklízet z…

Rekonstrukce“ v praxi.

S takovým přístupem jsem ani já ani Dan Sosna nesouhlasili. Prosté odívání se do…   Látka se tak většinou používá v zdobných pruzích…

Textil, parazité a genetika

Současná situace. Zatím jsem odvozoval časové určení nejstaršího šití oděvu…

Nová další cesta. Na doporučení MVDr. Břetislava Koudeli z veterinární fakulty v Brně jsem se seznámil s některými drobnými základními informacemi z oboru parazitologie člověka alespoň v obecné poloze populárně vědecké literatury,,Tajné stezky smrtonošů“. Autor seznamuje čtenáře s materiálem řadícím lidského parazita veš šatní příbuzensky velmi těsně k vši dětské (vlasové). Autor upozorňuje na druhovou blízkost a nedlouhou samostatnou druhovou existenci vši šatní.

V této souvislosti mě napadlo, že patřičné genetické testy u vši šatní by nám daly časovou informaci o trvání tohoto druhu, což by bylo vodítko pro stanovení minimální časové hranice vzniku oděvů (v kterých veš žije).

Doporučení pro další postup. Předně mně není známo zda veš šatní se orientuje jen na textilie nebo i na kůže a kožešiny nebo dokonce jí stačí rostlinná síťka jaké známe z Nové Quinee. Nevím ani jestli veš šatní musí být opravdu vázaná jen na oděv nosící se na těle, či může být v hromadě kožešin na lůžku na spaní. A nebo v rostlinném materiálu trvalého pozemního obydlí.

To je oblast etnografie, antropologie, etologie a určité specifické parazitologie.

Teprve když budeme vědět v jaké etnologické ekologické souvislosti se může veš šatní vyskytnout a kdy nikoli, teprve pak bude mít samotné genetické určení času existence vši šatní pro rekonstrukční paleoetnologii praktický smysl. Určí nejkratší (spodní) hranici existence materiálů, které člověk začal produkovat, co by klíčový živočich (na němž jsou závislý další živočichové) a které se mohly tak stát novou nikou k zabydlení.

Literatura: Milan Daniel, Tajné stezky smrtonošů, Praha, Mladá fronta, Edice Kolumbus 1985

6 Textil a sociobiologie –

Textil jako nutný produkt lidské přirozenosti

Tedy živý organismus nejde vysvětlovat jen jako pouhou na různém stupni rozvinutou hromádku naprosto… Jestliže Murdock zjistil, že tkaní textilu je mezi kulturami… Samotné tvrzení, že by šimpanzi se učili stavět hnízda musí navozovat…

Textil a turetův syndrom

Vyhodnocení textilií a jejich dokladů Předvedené obrazy jsou vstupními… U mladých etnik jako byly gravettienci, kteří tak dbali na svůj zevnějšek a…

Poznámka k textiliím a oděvům z obecného pohledu rekonstrukční paleoetnologie

Když jsem jako školák četl knížku Ericha von Denikena ,,Vzpomínky na budoucnost“ byl jsem… Okamžitě jsem knihu zavřel a odložil. Deniken u mne… V rekonstrukční paleoetnologii jsem se věnoval (v metodice) právě modelovým…

Atypická kumulace artefaktů ?

Oliva hledá určité vzory v etnografii severozápadních indiánů, kteří prahli… Všude tam, kde je možné dlouhodobě skladovat potraviny…

Vliv společnosti na vzhled řemeslného artefaktu

Zato například středověký nebo i dnešní řemeslník, nebo i většina… Individuální přístup.Z výše…

Kulturní zastínění průmyslovou výrobou

I dnes jsou etnika, která nezobrazují figury a to v prostředí jihoamerického vlhkého pralesa, bez skal a… Výtvarná úroveň Tam, kde můžeme bezpečně identifikovat ozdobné řemínky a pásky na…

Výtvarné výrazové prostředky typické pro gravettienskou kulturní tradici

Různé znázornění bodů   Linie a její proměny, jednoduché linie se generují v rovnoběžném smyslu.…

Persona – srovnávací psychologie a etologie

Srovnávací psychologie a etologie jako nauka o chování zvířat odhaluje, že o svůj… Péče o vizáž je totiž u některých… V řeči těla svou vizáží dotyčný jedinec vypovídá o…

Persona a sociobiologie

Zvykem (etiketou) gravettienců jsou účesy, ale také zde najdeme dekorativní umění užité… Opakování dekorativních zdobných pásků… Řeč těl sošek-jejich gesta jsou vymezená folklórem, ale i tak registrujeme…

Persona a kulturní (sociální) antropologie.

 

Je vlastně paradoxem v současnosti vidět dávné lidi jako hadrníky a rozcuchance a určovat jim určitou prosťounkou evoluční gradualistickou roli ve formě určitého stupně, a dokonce to bylo tak naivní a paradoxní i na konci 19.století. Svoji nejtvrdší a největší prohru utržili někdejší prvotní evolucionalisté objevem mladopaleolitického umění, ale ve skutečnosti byli kritizováni za jednostrané vysvětlení podobnosti kulturních prvků. Pro ilustraci první evolucionalisté neuvažovali o Egyptském písmu jako o jednom z řady možných typů, ale zařazovali je ,,vývojově“ někam mezi opravdovým písmem civilizovaných a primitivními obrázky rovným dětským kresbám. Pro paleolitického člověka nebylo pro umění rozhodně žádné místo a najednou se objevila Altamira se způsobem výtvarného vyjádření, které se zrovna objevilo jako nejnovější umělecký výstřelek a objevitelský výdobytek zcela jedinečné evropské civilizace (v té době právě čerpající z umění původních ,,primitivních“ obyvatel exotických kolonií). Tehdejší učenci se s Altamirou vyrovnali tak, že ji prostě ignorovali, nebo ji označili za evidentní podvrh.

Představitelé evolucionalisté školy Brit Edward Burmett Tylor /1832-1917/ a Američan L. H. Morgan vlastně svými pracemi teprve vymezovali pojem antropologie a některé jejich zjištění a přístupy jsou stále aktuální a platné ba dokonce podnětné. Ani samotné mechanismy nejsou sami o sobě naprosto špatné a určitě ne jednoduché, například Tylor předpokládá u lidí stejné nebo podobné psychické schopnosti, své doklady získává srovnáváním různých kultur. Například plastické tetování nalézá v etnografickém materiálu Austrálie a Afriky. Jeho závěr je, že příčinou výskytu plastického tetování u těchto etnik je shoda v psychice tvůrců těchto ozdob. Je zajímavé, že tady se vlastně nepočítá s nějakým kulturně potetovaným společným předkem, jak bychom na první pohled od evolucionalistické teorie očekávali. Jedná se totiž o značně složitý mechanismus teoretických předpokladů pro chování etnik v čase i v prostoru, kde o uplatnění teorie nultého předka není nouze a kde naopak je dlouho dávný předek vnitřně prázdný proto, že stačí když daleko mladší kultury nezávisle na sobě a paralelně vedle sebe objevují totéž. To má umožňovat stále se evolučně zdokonalující rozumově psychologická stránka člověka (evoluce). Jedná se spíše o nedostatek zohlednění jiných alternativ, ale to je možná až věcí pozdějšího pohledu. Také Tylor byl přesvědčen o shodě myšlení lidí (i mezi civilizovanými a primitivními národy) a příčinu rozdílu hledal v kultuře, zejména v míře poznání. Jednoduché nástroje a technologie považuje za nižší úroveň znalostí. Technická evoluce tak podle Tylora představuje jednoduchou lineární akumulaci objevů a vynálezů, která sice v různých společnostech probíhá různou rychlostí, ale analogickým způsobem. Tylor byl pevně přesvědčen, že ke kulturní evoluci dochází proto, že v dlouhodobé perspektivě převažuje rozum a lidské poznání nad omylem a nevědomostí. (Což je vlastně jen oblast filozofie, v reále bychom měli spíš prvně zkoumat proměny změny a typy kultur a civilizací a teprve pak jako výsledek je můžem porovnávat a vynášet soudy. Vlastně C.G.Jung nevidí tak pěkně a sluně vše co si vydobil moderní člověk-bílý muž, protože právě onomu porovnání se věnoval). Evolucionalismus v Tylorově pojetí přisuzuje dokonalejší poznání lidem v nám bližším čase a naopak, když se budeme pohybovat proti času, budeme podle Tylora registrovat více omylů a nevědomostí. Právě Tylor říká ,,nikdo srovnávající luk a kuš nepochybuje, že kuše vznikla vývojem z jednoduššího nástroje“ ( na jiném místě se věnuji právě tomuto příkladu). Podobně Tylor hodnotí i duchovní oblasti kultury, ale také již zmiňované hyeroglify Egypťanů.

Takové terortické evoluční mechanismy spolu s vyhledávíním některých dokladů ze strany etnografie rozpracovával i americký antropolog Lewis Henry Morgan (1818-1881). Například evoluce rodiny, formy sociální organizace i koncepci dějin kultury (divošství, barbarství, civilizace). Kdy například stádium divošství se dělilo na tři stupně. První stupeň bylo ,,dětství lidstva“, střední stupeň začíná používáním primitivních loveckých a rybářských nástrojů a dovedností používání ohně. Nejvyšší stupeň ,,započal (jak cituje Václav Soukup, Soukup, 2000) vynalezením luku a šípu a skončil vynálezem hrnčířství.“

V USA Franz Boass (1858-1942) a jeho žáci (např. R. H. Lowie, který označil rovnou Morganovo dílo za beznadějně zastaralé) kritizovali určitou nekritickou jednoduchost některých koncepcí evolucionalistů. Už v roce 1896 Boas vážně zaútočil na principy evolucionalismu a to poukázáním na fakt, že podobnost některých kulturních prvků není důkazem jejich společných vztahů a společným počátkem.

Pro posuzování a zkoumání kultury a jejich stavebních principů ze strany antropologie se pak uplatňovaly nejrůznější další odlišné koncepce jako: difuzionismus, pluralistická koncepce dějin, konfiguracionismus, hledání kulturních vzorců, koncepce kulturních vzorců, psychická antropologie zkoumající osobnost a kulturu, genetický determinismus, funkcionalismus, strukturální funkcionalismus, ekologická antropologie, symbolická antropologie až se znovu objevil evolucionalismus tentokrát v novější podobě coby neoevolucionalismus. Jeden z představitelů novodobých evolucionalistů byl britský antropolog Julian Sorel Huxley (1887-1975). Ten také chápal evoluci jako jednosměrný proces, směřující k vytvážení stále nových, vyšších a rozmanitějších stupňů organizace. Podle Huxleyho spíš u člověka probíhá kulturní evoluce než proces biologický. Kulturní evoluce se jako typický lidský způsob adaptace liší od biologické evoluce. Stejně jako u evolucionalistů 19. století i on viděl hlavní body neoevolucionalismu v procesu difuze a konvergenci kulturních elementů a v neustálém akumulování a organizování znalostí. I další neoevolucionalista V.G.Childe (1892-1957) vychází z klasického evolucionalistického jednoduché principu stupňů gradualistické evoluce, jako historicky nejjednodužší ekonomiku předpokládá lovectví a sběračství, dalším stupněm je pro něj pastevectví a zemědělství a třetí stupeň znamená vznik civilizace, písma, obchodu, soukromého vlastnictví…

Dalším typickým představitelem neoevolucionalismu je Leslie Alvin White (1900-1975), který jako si všímá v kultuře role technologického pokroku, který považuje za základní hybnou sílu kulturního vývoje. To vše definuje v pojmech termodynamiky.

Období předzemědělské (energie je omezená na fyzickou sílu člověka),

Období zemědělské (energetické zdroje jsou rozšířeny o domestikovaná zvířata a

kultivované rostliny)

Období průmyslu (objevy nových zdrojů energie)

Jsou to obdobné stupně jako divošství, barbarství a civilizace. Ale ve skutečnosti člověk nejspíš už v paleolitu využíval větru k pohonu lodí, při dobývání Austrálie, a ohně k velkoplošnému vypalování podrostu v Austrálii aby byla krajina pro člověka vůbec průchozí. A bylo mu vlastní využívání, vzdušných a vodních proudů při zajišťování zdrojů potravy nebo za účelem mobility. Navíc předzemědělské kultury mohou také využívat zvířecí zápřah, jako severské kultury, které pro studený charakter svých teritorií ani nemohly o zemědělství uvažovat. V podstatě jsou stupňovité evoluční kulturní teorie většinou dopředu optimistické a pozitivistické. Věří v lepší budoucnost a jsou obdobou některých náboženských mytologických principů, příslibů šťastnách zítřků někdy v dokonalé budoucnosti (příslib ráje). Tím se stávají odtržené od reality všedního dne a jsou idealistické přes svoji zdánlivou materialističnost. V tomto duchu i White po dlouhá léta propracovával koncepci kultury.

Jak popisuje Václav Soukup sám White na počátku 70. let se stal fatalistou. Soukup cituje Whitea ,,Kulturní systémy podporují výrobu špatných potravin a dokonce i smrtelných drog. Kultura vystavila děti práci v textilních továrnách patnáct hodin denně a ženy životu ve kterém mají alternativu buď hladovění, nebo prostituce. Kulturní systémy vyhubily celé druhy ptáků, zvířat, znemožnily zemědělské využívání obrovských prostor, znečišťují oceány a atmosféru planety. Krátce řečeno – kulturní systémy směřují k tomu, aby učinily zemi neobyvatelnou. Dvěma hlavními nástroji kulturních systémů jsou v tomto směru nukleární bomby a národní suverenita.“

Václav Soukup dokresluje. „Odhalení dehumanizační role kultury v industriální společnost dovedlo Whitea v jeho poslední knize ,,Pojem kulturních systémů“ k radikální změně pojetí funkce kultury. White po dlouhá léta propracovával koncepci kultury jako adaptačního mechanismu, jehož základní funkcí je,,zajišťovat lidskému druhu bezpečný a trvalý život“. Na sklonku svého života však dospěl k názoru, že kulturní systémy jsou ,,stejně jako hvězdy či planety zcela indiferentní lidskému blahobytu nebo jen samotné existenci člověka“. Kulturní systémy, které se rozvýjejí podle svých vlastních zákonů, v podmínkách třídní společnosti vystupují proti zájmům a potřebám člověka. Zdroje klamné víry, že člověk může svoji kulturu ovládat, White vidí v ignoraci podstaty struktury a chování kulturních systémů.“

Aplikace sociálně-kulturní antropologie pro prehistorii

V reálném světě prehistorie, kam patří výklad paleolitických kultur, se však mnoho… Ale vraťme se na konec 19. a počátek 20. století, kdy… Antropologie byla určitě zčásti i politická věda, která měla své…

PERSONA A ANTROPOLOGIE

Myslím si, že se jedná spíše o typickou ukázku osobních hranic, které si jako lidé… Vlastně právě takové poznatky by měly logicky…

Persona a evoluční teorie

Hyperevolucionalismus, evolucionalismus a neoevolucionalismus).

Taková pseudovědecká teorie vlastně jen akceptuje klasickou (nevyslovenou a zase pseudovědeckou) novomytlologickou… Je to vlastně pseudolegenda o ,,pračlověkovi“, který… Když se začteme do prací klasických gravettologů najdeme zde nejeden příklad…

Víra, náboženství, fanatismus, rituály a persona

Navíc právě v kontextu teorie hypertrofické tvořivosti začínají ožívat… Důležité, že podobné… Nicméně základní výsledek a snad i konkrétní genetická sestava…

Persona a psychologie

,,Duše touží být se svým tělem, protože bez organických nástrojů takového… K Jungově personě jsme přidali americké psychology Kurta… Když otevřeme stařičkou knížku Františka Jiránka a Jana Součka…

Persona a evoluční psychologie

Je opravdu nutné zkoušet nejrůznější evoluční modely a porovnávat výsledky,… Evoluční psychologie není dnes provázaná ve… V současné evoluční psychologii se však i dnes dá číst mezi…

Přívaly kritiky na hlavu evoluční psychologie a kulturně sociální realita

I k nám do tisku proniklo uvažování stylu ,,a je to", které nás učí spokojit se s… Přítele inženýra Víta Langa zaujal… Vybral jsem tedy určité citace, z nich některé velmi upomínají…

Klam a sebeklam

Na to, aby jste na takové a podobné otázky kladně odpověděli zcela evidentně musíte být mimo… Když jsem narazil kdesi v literatuře na jméno Roberta Wrighta… Už název samotných kapitolek slibuje informace, které by mohly být…

Colombo pomohl odhalit podvody kolem paleolitu !

 

Odhalení a evoluční psychologie

,,Skutečnost, že vyřešení stejného logického problému je v jednom kontextu snadné a v… Uvádí Evans a dále informuje. ,,Cosmidesová a Tooby uskutečnili množství kontrolních testů, jimž…

Teprve až druhý komix ,,Za lidmi do pravěku“ byl odpovídající. Spolupracoval na něm profesor Jelínek, docent Svoboda, docent Oliva, doktor Seitel a hlavní konzultant události lovu, klimatu a oděvu byl docent Klíma. Tady se poprvé po desetiletích se vrátila Forestierova a Absolonova podoba rekonstrukce k moravským gravettiencům. Ale tehdy jsem tuto Forestierovu představu ještě vůbec neznal. Zároveň se v roce 1989 chystala ,,Legenda o bílém mamutovi“ podle námětu docenta Jiřího Svobody. Tady se poprvé u nás objevuje rekonstrukce sungirského muže ležícího v hrobě. Tyhle dvě poslední práce ze sklonku 80.let byly nadlouho nejlepšími pracemi i když pro mne samotného zůstávalo mnoho pochybností, protože moje metodika tehdy stála především na tom, co by na mém místě asi tak dělal poručík Colombo.

Obcházení odborníků, vedené šetření, pořizování zápisků, studování materiálů vše odpovídalo nejspíše postupu práce seriálového kriminalisty a tato práce mne bavila i když zároveň znepokojovala, protože mi bylo jasné, že jsem osamocen. Nicméně po více jak deseti letech sehnal Martin Oliva francouzské obrázky rekonstrukcí magdaleniénu z téže doby a na jedné byla předkloněná mladá žena čistící kůži a to s drdolem, s propasovanými šaty a náhrdelníkem. Identické detaily, identický oděv identická kompozice jako u jednoho mého tehdejšího zobrazení mílovických gravettienců. Je to neskutečné, ale za pomoci všech našich specialistů na mladý paleolit se mně tehdy podařilo dohnat západ a představit veřejnosti identickou vizi člověka v mladém palelitu i se stejnými úspěchy a dokonce stejnými chybami, kterou sebou doba musela nevyhnutelně přinést a to vše bylo symbolizováno zcela náhodně téměř stejnou kresbou ženy.

Je velice pravděpodobné, že kdyby nebylo právě onoho detektivního odhalování z nepřesností a čirého fantazírování u Burianových představ zbyla by jen prostá a nepříjemná konfrontace. Ta by sama o sobě určitě nebyla ničím lákavým a kdoví jak by tehdy všechno dopadlo. Tudíž i na počátku mého revizního kritického hodnocení byl bezesporu po dlouhou dobu jako základ modul odhalování podvodů či něco jiného, co osloví řadu lidí a napomůže posunout vědu víc, než prostá konfrontace výsledků a informací.

Persona a vývojová psychologie.

Další oblast slibných zdrojů informací vidím ve vývojové psychologii. Německá psycholožka Jiřina Prekopová popisuje možnosti poruch ve vývoji dítěte během utváření vlastního já, kdy může dojít k určitým sklonům, které mohou vést k přimknutí se k činnostem, které se stávají jakýmsi územím, kde je dovoleno se danému jedinci realizovat (protože na něho není čas). Ale vývojové poruchy vyvolané okolím mohou postihovat hodnocení vlastního já, orientaci v časovém prostoru a vyvolávat určité kompenzační mechanismy, ale může také vznikat znetvořený obraz celkové skutečnosti, způsobený poruchou ve formě příliš časného přizpůsobení se jednotlivým elementům reality, kdy je paradoxně následkem odklon od reality (Prekopová, 1993).

Je tedy možnost, že skutečná produkce předmětů a obklopování se jimi je značně složitý proces s podílem ,,utečení se k jistotě určitou tvůrčí činnosti“ spojenou s ,,limitováním určité konkrétní míry vybudování si a útěku do vlastní reality“. Tedy jakému si žití v dalším umělém paralelním světě, který však, je-li produkován dalšími blízkými jedinci se může stát sdíleným prostředkem sociální komunikace (kulturním prvkem). Detailnější zpracování této oblasti si představuji jako jeden s velmi důležitých konkrétních a slibných úkolů pro modelovou rekonstrukční paleoetnolgii. Konkrétně, že spolu s paleoetnologem bude evoluční psycholog propracovávat právě takové modelové situace, kdy se bude měnit ,,okolí“ pro hypotetické vyvíjející se dítě (na papíře nebo v počítači) a bude se sledovat vliv skladby osob a prostředí na něj. Například je zajímavá právě změna chování lidí v aridním prostředí, v severském prostředí, v horském prostředí v prostředí u moře, u jezera apod. Tedy v místech, kde dochází k nucenému pobytu po určitou delší dobu s dospělými na velmi malé ploše. Tady v gravettienu především v moravském pavlovienu se evidentně mění délka soužití s dítětem u otce, který je dlouhodobě na výpravách za zdroji a podepisuje se zde větší vliv matky, nebo dokonce u starších sourozenců může dojít ke snaze uspíšit jejich dospělost, většími nereálnými nároky. Jedná se o určitý typ severské otevřené lovecké kultury. Magdalénci nebo některé gravettienské subkultury, které preferují svůj severský specializovaný vztah k živočišné potravě (sledují sobí stáda) kdy jako kompletní komunity s celými rodinami mají zase pro vývoj dětí jiný specifický rodinný vzorec, kdy v měnícím se prostředí na častých cestách je pospolu celá rodina. A úplně jinou vnitřní strukturu sociálního prostředí budou mít zase předmladopaleolitické a mezolitické sběračsko-lovecké společnosti.

Tak tedy gravettienský model s omezeným soužitím dítěte se zaneprázdněným otcem a větším přímým větším vlivem matky s možným urychlením dospělosti nakládá na nejstarší děti v rodinách větší a nereálné nároky. Takové prostředí jak dnes víme produkuje buď ušlápnuté děti ale i malé tyrany. A zajímavé by bylo podrobně sledovat takový vliv prostředí na rozvoj tvořivosti. Je totiž možné, že právě v ohraničeném prostředí uzavřené chaty gravettienců, kdy venku zuří zimní bouře bude výchova dětí nutně probíhat jen určitým úzkým kanálem vyhraněných možností, který bude preferovat právě vlastnosti jako trpělivost, pečlivost, tvořivost jak rukodělnou tak slovesnou. Tito nejstarší sourozenci se mohou nejčastěji utíkat k fantazii, mytologii a umění.

Pro společnost nebo ještě lépe řečeno pro jednotlivé obydlí a rodiny bude nejlepším společným prostředím takové místo, kde se bude moci uplatňovat právě činnost, která bude trvat dlouho, bude lidi zaměstnávat, bude automatizovatelná, a bude k ní potřeba málo zdrojů a práce půjde velmi pomalu a výsledek práce bude zase málo objemný a snad i lehký na váhu. Navíc by taková práce měla tvůrce přenést do paralelního světa odtrženého od okolní reality (což má význam především pro nejstarší ze sourozenců, ale i pro ostatní, protože alespoň fantazijní hypotetický únik z reality do jiných dimenzí znamená snížení teritoriální agresivity. Myslím, že tím nepopisuji jen draní peří na vesnici u nás ve střední Evropě v devatenáctém století, kdy se komunita sejde nad prací u které si bude navíc vyprávět a udržovat tak i ústní tradice, ale myslím i na sungirské zdobení oděvů, ale i na pavlovienský textil. Pak by tvůrčí vytváření vizuální persony mělo další velice důležitý rozměr a to jako kompenzace určitým směrem nevhodně orientované výchovy. Z nevýhody ve výchově by se tak stal kulturní rys, který může mít vnější výhodu a dokonce v extrémních podmínkách může dojít ke skutečné selekci přírodním výběrem, kdy netrpělivý a málo pracovití nepřežijí náročné výpravy pro technické selhání životně důležitých výrobků. Pak samozřejmě může docházet ke konfrontacím s jinými etniky, kdy právě trpělivost a rukodělná tvořivost může sehrát také roli v konfrontačních selekčních událostech.

Vývojová psychologie nabízí ve skutečnosti daleko podrobnější možnosti naprosto konkrétních scénářů. Víme, že děti se v určité době otevírají fantazii, v jiné době, rukodělné práci, v jiné zase umění. Protože pro rozvoj těchto nabízených oblastí byly u různých paleoetnik jiné podmínky rozvíjeli se tyto dovednosti a schopnosti různou měrou. Někde byly podporovány dospělými a nebylo jiné zábavy, jindy napodobovali a nechali se děti vést od více od otců jindy méně, jindy od matek jindy od prarodičů a tento procentuální charakter zastoupení výchovy různými lidmi byl proměnný podle zaměstnanosti a charakteru zaměstnanosti dospělých. V relativně nejvýhodnějších klimatických a vegetačních podmínkách se mohly děti volně po krajině pohybovat sami, a mít na sebe navzájem relativně větší vliv než na ně měl svět dospělých.

Zapojení dětí do vytváření kultury právě v době, kdy se otvírají určitým činnostem je důležité proto, poněvadž po určité době zájem o tyto určité oblasti zase upadá. To se týká i zájmu o výtvarné umění. Dnes v západní civilizaci není součástí světa dospělých výtvarné umění a rukodělná vlastní práce. Proto běžný řadový dospělý nedovede kreslit, má potíže cokoli vytvořit ať portrét postavu či nějaký objekt a má i v určité míře potíže pochopit umělecké nadsázkyi. V západní civilizaci umělecký přístup je nesen jen několika málo jedinci. Proto tam, kde je výuka umění a zobrazování plošná je veliká jednota uměleckého projevu v dané kultuře. Naopak tam, kde taková jednotná výchova chybí prezentuje se společnost proměnným množstvím podob umění.

To je však jen určité skicování možných scénářů, které má ukázat spíš veliké možnosti skutečného zájmu o zpracovávání témat kolem paleolitického materiálu a konfrontovat jej s reálným světem, který hledá raději jednoduchounké často naivní či povrchní odpovědi stojící na ukvapených nebo zastaralých závěrech odvozených jen z několika málo reálných archeologických zjištění.

Persona a rekonstrukční paleoetnologie

Sledujeme rozdíly mezi metodikou jednotlivých oborů a porovnáváme předpokládaný výsledek,… Tyto dané obory se pro představu schopností toho…

Vysledovat řadu rozdílů mezi člověkem a ostatními tvory a vysvětlit důvod rozdílů.

/a aplikovat tyto mechanismy (vedoucí k rozdílnosti člověka a ostatních tvorů) při vytvoření představy schopností určitého paleoetnika/

Rozdíly mezi chováním lidí a ostatních živočichů jsou vysvětlovány dvěmi základními cestami

A/ Vysvětlují se se jednotlivě, jeden rozdíl po druhém

B/ Vysvětlují se po určitých celcích, hledá se pro určité celky společný jmenovatel

V reále se objevují obě cesty, v případě cesty 1B se hledání příčin člení na:

Ba/ Hledání výjimečného, výlučného, unikátního či zázračného společného jmenovatele

Bb/ Hledání běžného, známého, již poznaného, rozšířeného, přirozeného společného jmenovatele

U hledání rozdílů mezi lidmi a ostatními tvory existují různé informační filtry, které

A/ nedovolí pozorovateli najít cokoli společného mezi lidmi a ostatními tvory

Určité prvky vůbec nenachází u zvířat a nachází je jen u lidí

B/ Prvky chování, které nachází pozorovatel u zvířat nachází i u lidí

C/ Prvky chování, které nachází pozorovatel u zvířat slabě vyvinuty nachází silně rozvinuté u lidí.

Tak například rekonstrukční paleoetnologie může uplatnit kritické hodnocení při porovnání 1Ba a 1Bb a pomocí logiky odvodit, že jev běžnější je pravděpodobnější než jev výjimečný. Logicky by se tedy dalo předpokládat, že dané obory budou hledat příčiny určitých typických celků lidského chování v již dobře známých a obecně rozšířených mechanismech. V reále však vidíme častý příklon hledání neopakovatelného unika pro lidské chování (,,inteligence“, ,,myšlení“, ,,práce“, symboly“…). Příklon k výjimečnému vysvětlení se jeví jako očividný, protože jednání člověka s jeho výjimečnou kulturou a přirozený psychologický tlak sebestřednosti vytváří nástřel výjimečnosti. Logika však upřednostňuje vysvětlení běžnější před vysvětlením méně častým a očividným. Vysvětlení jevu spojené s nástřelem, méně běžnějším vysvětlením a očividností je v psychologii považováno za vysvětlení, které je vyprodukováno heuristickým myšlením a s největší pravděpodobností bude mylné.

U sledování rozdílu mezi lidmi a zvířaty A, B, C sledujeme vliv informačních filtrů, individuální rozdíly mezi vědci, teritoriálního chování, kulturního zastínění a mytologií a také novodobých mytologií, dále vliv skupinového a hierarchického tlaku a vliv sociálního prostředí a existenčního tlaku, svévolné diskriminace a jevy spojené s ,,vězeňským“ experimentem.

Ukazuje se, že existují určité teritoriální rozdíly pohledu na chápání rozdílu mezi lidmi a zvířaty, které odráží společenskou situaci, kulturní zastínění a silný vliv novodobých mytologií. Takže se setkáváme s určitými společnými tendencemi podle území, země vzniku daného názoru, národnosti či země původu autora dané myšlenky.

U persony je možné sledovat jak absenci aplikace tohoto psychologického jevu k vztahu představy chování paleoetnik v oblasti archeologie, antropologie a prehistorie. V oblasti evoluční psychologie u Evanse registrujeme kapitoly ,,Jak je důležité vypadat“, ,,Souměrnost těla“ a další, ty se však týkají těla v anatomickém smyslu a Evans se nijak nezamýšlí nad oděvem, úpravou vlasů, starosti o tělo a upravenosti těla.

Naopak jungovská psychologie, psychologie individuálního a sociálního chování, srovnávací psychologie a etologie tvoří oblasti, které se personou zabývají a ačkoli nemají vždy jednotný slovník oblast základní stálé prezentace patří k základním oblastem výzkumu a mezi výsledky nejsou takřka rozdíly a všechny tyto jevy jsou propojitelné a zobecnitelné.

Vysvětlení, proč zpracování persony tak překvapivě chybí u některých oborů vytvářejících představy o chování paleoetik spočívá možná ve ventilaci psychického napětí při zkoumání oblasti velmi zatíženého psychickými mechanismy. Nevzniká tak žádná společná jednotící propojitelná oblast zpracovávající dílčí výsledky do celku vytvářeného kritickou cestou (rekonstrukce), ale důležitější se zdá být jako cesta - kanál odvádějící napětí (které přirozeně a nutně vzniká otevřením se zkoumáním odlišných kultur a odlišných lidí). A toto napětí se tak odvádí z každého jednotlivého oboru do jednoho společného velkého komínu, kde se tyto odpadní vyrovnávací představy spolu mísí, průměrují, vzájemně se podporují a pak míří směrem k veřejnosti, která je už vlastně zvyklá, že ,,představy“ o chování paleoetnik jsou zde právě v těchto místech snadno k dosažení.

Rekonstrukční paleoetnologie proto musí mít evidentně a totálně odlišné výsledky, protože pracuje s úplně jiným vstupním materiálem než je to, co prochází vyrovnávací kanály (sítěmi).

Persona ve světle obecné, umělecké, modelové a propagační rekonstrukční paleoetnologie

 

Uacute;vod do metodiky umělecké a modelové rekonstrukční paleoetnologie

Rekonstrukce výjevů z minulosti– je myšlenková (a následně verbální, plošná,… Rozlišujeme primární rekonstrukci a… Složitější odvozené myšlenkové konstrukce, bez přímého…

Umělecká rekonstrukční paleoetnologie-úvod do metodiky

Vlastně stejně tak můžeme vidět, že i v lékařství, i když šlo do tuhého a… U umělecké rekonstrukce je tedy prioritou leonardovský… Právě u umělecké rekonstrukční paleoetnologie očekáváme,…

Formy práce

Rekonstrukční metamorfózy-mají za úkol uměleckou formou přeměnit vybraný archeologický…   U mladého paleolitu, především u gravettienu, vzácně u magdalenienu a aurignacienu…

Modelová rekonstrukční paleoetnologie-úvod do metodiky

Sledujeme tyto modelové náhledy: psychologický, společenský, ekonomický (sociální vztahy a… Jedno ze základních pravidel v rekonstrukční… Takové hypotetické modely společností a kultur jsou tím…

Metodika propagace výsledků rekonstrukční paleoetnologie - úvod do oblasti

V současnosti je možné sledovat nejen oblasti psychologie ovlivňování veřejnosti, ale i samotnou… Figura (strach z figury) - figura je sama o sobě obrovským… Do života někdejších lidí se dostáváme právě skrze figuru a…

Persona - archeologie a paleoetnologie

Druhý příklad je také o výkladu jiného zdobení, ale z jiné strany. ,, Teprve pod zorným… První větou Jiří Svoboda téměř cituje… Dál se v citovaném odstavci Jiří Svoboda zabývá ozdobami,…

Poznámka vůbec ne na okraj

Kritické hodnocení (myšlení) jako podmínečná psychologická kategorie v metodice práce rekonstrukční paleoetnologie

Přihlášení se k psychologii jako programové součástí metodiky práce je nutností posouzení každého aspektu pracovního postupu ze strany kritického myšlení tak, abychom zůstali v realitě vědeckého hodnocení a nedostali se mimo tuto oblast a neučinili výzkum vědecky chybný. Je překvapivé, že kritické myšlení psychologové nepřikládají nutností existence matematizace látky nebo nutností vytvoření tabulek či grafů, nebo limitací příspěvku na určité množství stránek nebo časovým limitem příspěvku, ale souhrnem limitujících faktorů, které vyvolávají specifické otázky na které musí daná práce odpovědět. Jinak vypadává nejen z oblasti kritického myšlení, ale i z oblasti vědeckého hodnocení a nezachrání ji ani tabulka, matematizace, nebo odvolání se na nějakou místní nebo světovou autoritu.

Jedním z důležitých momentů a podmínek kritického postupu (v oblasti psychologie) je neukvapenost v závěrech, dostatek reprezentačních i náhodných základních vstupních dat, dále sledování souvislostí z více než dvou oblastí, přísné oddělování domněnek od faktů, vyhýbání se jednoduchému prvoplánovému řešení jen už ze vzájemných souvislostí z dvou oblastí, takové zpracování, aby bylamožnost opakování závěrů, vyloučení náhody, prověření jiného vysvětlení, vyloučení podsouvání rolí, vyloučení našeho kulturního vlivu, opatrné zacházení s individuální zkušeností, sledování vlivu prostředí, prověření experimentálním výzkumem, a prověření reprezentativnosti výzkumu.

Kritický přístup a srovnávací psychologie a etologie

… ,,Vědecká práce znamená přibližovat se postupně krok za krokem k pochopení určitých… Poznámka ke kritickému přístupu ze strany… Zajímavé je, že můžeme naprosto přesně aplikovat na rekonstrukce i…

Srovnávací materiály mimo přímou personu

NEPŘÍMÁ PERSONA

Je až neuvěřitelně zajímavé, že i například jelenovití převádí svoji… Tady je rozhodně zajímavé jednak převedení… V tomto případě si personu nepořizuje jedinec, ale určitá společnost…

Souvislost mezi nepřímou a přímou personou v etologickém materiálu

Ale předvádění se posunuje i úplně mimo tělo samotných tvorů v případě, kdy… Zcela evidentně se u lemčíků rozvinulo… Archeologové registrují i u australopitéků kámen, který byl určitě…

Souvislost mezi nepřímou personou a přímou personou v archeologickém materiálu

Někdy, když se vše musí ručně nosit, uplatňují se takové konstrukce a materiály,… Bohudíky za více jak sto let archeologie už zaregistrovala,… A tak zase můžeme sledovat stejné oblasti života jako u přímé persóny…

Malé objekty

Rukojeti lopatek mají příčné ojedinělé pásky a přitom jsou jinak bez dalších…

Převedení výtvarných prvků z oblasti nepřímé persony do oblasti přímé persony je vlastně a zcela pochopitelně klasická výtvarně návrhářská práce a potud je jistě vše v pořádku. Rozdíl mezi takto získanou věrohodnou rekonstrukční napodobeninou a skutečným zdobeným někdejším oděvem či zdobeným lidským tělem tkví v specifických zvyklostech. Na něco se dává důraz a něco se úplně vypouští. Přesné schéma má mytologický podklad, který slouží jako snadno zapamatovatelný návod a ten my neznáme. Takže při nejlepší vůli zde zůstane určitý menšinový, ale zjevný rozdíl, který musíme předpokládat (u horizontálních pruhů u ženských tělních ozdob by bylo nesprávně odhadnuto 33 procent materiálu, naopak 67 procent by bylo odhadnuto správně). Proto rekonstrukční napodobenina se nemůže zaměnit s rekonstrukční transformací, která je stejná nebo takřka stejná s někdejším originálem. Navíc právě například u horizontálních pruhů zdobící tolik venuší by nás bez tohoto pojítka vůbec nenapadlo připsat arktickému etniku takové ozdoby. Bylo by to jistě považováno za závažně nepřesvědčivou spekulaci, protože takové podobné zdobení známe v etnografii především z oblastí, kde lidé chodí takřka nazí.

To vše nějak tak souvisí s personou šířenou vizuální optickou cestou, ale existují nebo lépe řečeno existovaly i jiné oblasti persony a to v podobě verbálního vyprávění příběhů (mytologie), zpívání, ale i hraní na hudební nástroje. Samozřejmě tyto oblasti v případě gravettienu i našeho pavlovienu jsou zase v určitém souladu s vizuální personou těla a v archeologickém materiálu sledujeme jak mytologické sošky (Itálie) nebo hudební nástroje (Roman Bortel)

Atributy-předměty naznačující roly ve společnosti

Další docela jasný materiál se zdá být z Brna II, atributy jako kamenné kruhy (pektorály),… To je asi jedna z mála jasných rolí u… A tím se atributy přímo uložené v hrobech vyčerpávají. V…

Ivé objekty

Prvním náhledem na tyto živé tvory je jejich množství, jako počet žen, manželek, otrokyň,… Druhým pohledem je kvalita a vlastnosti živých… U gravettienských kultur se také mohou stát takovým předmětem…

Velké prostorové objekty a situace jako nepřímá persona

Prezentovat se tak, abychom se nějak konkrétně vymezili, je možné i známým vystavením a… Je normální, že někdy upoutají… Nakonec Martin Oliva míří ač vzdáleně, ale přeci jen stejným…

Závěr

Přežití člověka v extrémních podmínkách, kam severské podmínky…

Přijatelná míra zkreslení představy o paleoetniku

V současnosti můžeme objektivně a zcela jednoduše posuzovat zda mají rekonstrukce více charakteristik… Jestliže máme reálně pracovat s představami o… V reále však už samotný koridor a nebo schéma je dostatečně…

Znaky společensky tvrdého přístupu k paleoetnikům

Když se dnes díváme na americký televizní seriál, kde pracuje afroameričan jako mozkový… Skutečné schopnosti se časem v určitém typu… Absolutně bezbranná jsou ale už vymizelá paleoetnika, sami magdalenci, solutrénci,…

Persona gravettienu se tedy drží tohoto koridoru.

Spodní hranicí je alespoň obyčejná upravenost, například provázená lokálně… Obecné zásady. Zvláštní důraz se… Ústřední bod. Jak účesy, tak doklady zdobení pokrývek hlavy…

Persona a kultura v běhu času.

Především opakování se principů výstavby persony během určitého… Kultury tak mohou být chápány jako ekvivalent… Je tedy možné, že takové utváření kultur je specifickým…

Propagace

Jako moje reakce na danou situaci vznikl nápad samostatné internetové výstavy, věnované jen… (poznámka po letech: Pokud aplykujeme teorii pulzující…

Vyhodnocení z pozice výtvarníka

Vlastně rekonstrukční metamorfózy měly původně doložit civilizovanost zevnějšku mích… Divák musí prostě prvně přijmout… A já budu spokojený a jestli to budou slyšet i gravettienci bude to po více jak sto letech…

Nejrozšířenější mechanismus zkreslení představy o dávných etnikách.

Takovému přisuzování na základě podobností u některých údajů se… Za prvé buď ,,Dnes pracuje v bance jako pokladní.“ Nebo,… A drtivá většina tázaných odpovídá, celých devadesát…

Prognózy

Dojde-li k unikátnímu archeologickému objevu jinak nedochovatelných organických materiálů např.… Hroby více lidí mohou být nalézány v… Pro ostatní archeologicky nedoložené oblasti osobní vizáže bude…

Ve středověku všichni velmi dobře věděli jak vypadá ďábel, když jste se vyslovili jinak hned se všichni postavili proti vám, vidívali ďábla zobrazeného v kostelech na obrazech na fasádách a chrličích. To musí být správné ztvárnění, protože je to vše vysvěceno a požehnáno biskupi. Nikdo se nezajímal faktem, že biskup ani nikdo jiný nikdy nestanovil odbornou pracovní skupinu, která by se měla zabývat vizáží ďábla. Tak dodnes tedy i malé děti ví přesně jak vypadá čert a také docela přesně všichni velmi dobře vědí jak vypadal pračlověk, protože ho znají z obrazů, knih a televize, které nějak požehnal dotek vědy a to přesto, že věda nikdy vizáž dávných lidí systematicky a vědecky nezkoumala.

Poznámka závěrem:

 

STÍN JUNGOVI PERSONY

Rekonstrukční paleoetnologie svým zájmem o psychologii hodnotitelů paleolitických kultur otvírá… Otevřeme-li vážný zájem o studium řady…  

PŘÍLOHY – PŘEHLEDY

(Neoznačení tvůrce kultury znamená, že patří k modernímu současnému člověku… Přechodné kultury (s datacemi mezi 40- 35 000 roky): Szeletien-Maďarsko, Morava, Slezsko, Balkán(?), Čechy(?) a jižní Německo(?)…

Evropa

Západoevropský gravettien (30-20 000let)

Starší pavlovien (30-27 000let)

Vrcholný pavlovien (27-23 000let)

Wilendorf-kostěnkien (23-20 000let)

Kostěnkovsko-avdějevská kultura (22-16 000let)

Kostěnkovsko-strelecká kultura (30-24 000let)

Avdějevsko-strelecká kultura (24-25 500let)

Středomořský gravettien (30-20 000let)

Italský gravettien (30-20 000let)

Italský postgravettien (20-18 000let)

Postgravettien (20-18 000let)

 

Asie

Maltsko-bureťská kultura (14 900 -14 600 let)

 

Lokality popisovaných hrobů:

Barma Grande, chlapecký hrob (Severní Itálie)

Brno II, šamanský hrob (Morava)

Dolní Věstonice, hrob ženy (Morava)

Dolní věstonice, trojhrob (Morava)

Grimaldi, hrob mladíka a ženy (Severní Itálie)

Malta, chlapecký hrob (Centrální Sibiř)

Pavlov, hrob muže na boku uvnitř obydlí (Morava)

Předmostí (Přerov), největší mladopaleolitický hrob (Morava)

Sungir, hrob muže (Rusko)

Sungir, dvojhrob dětí (Rusko)

 

Lokality popisovaných sošek:

Avdějevo (Ukrajina)

Brasempoy (Francie)

Brno (jih centrální Moravy)

Bureť (centrální Sibiř)

Dolní Věstonice (jižní Morava)

Gagarino (Rusko)

Jeliseviči (Ukrajina)

Laussel (Francie)

Lespugue (Francie)

Kostěnki (Ukrajina)

Malta (centrální Sibiř)

Moravany (západní Slovensko)

Pavlov (jižní Morava)

Parabito (severní Itálie)

Předmostí (sever centrální Moravy)

(Itálie)

Petřkovice (Ostrava)

Savignana (severní Itálie)

Willendorf (severní Rakousko)

 

Výčet základního lidského chování společné všem kulturám sestaveného v roce 1945 americkým antropologem George P.Murdockem

Atletické sporty, dávání darů, dekorativní umění, dělba práce, doby jídla, domovská pravidla, eschatologie, etika, etiketa, etnobotanika, folklór, gesta hry, hygiena, chirurgie, jazyk, kalendář, kosmologie, kouzla, kultura obývání, léčení vírou, lékařství, manželství, náboženský rituál, námluvy, návštěvy, obchod, osobní jména, označení příbuzenských vztahů, pohostinnost, pohřební obřady, pojmy pro duši, poporodní péče, populační politika, porodnictví, potravní tabu, pověry, pozdravy, pozorování počasí, pracovní kooperace, pravidla dělení, příbuzenské skupiny, rituál pohlavního dospívání, rodinné hodování, rozdělávání ohně, rozdílnost společenského postavení, sexuální omezení, smírné oběti nadpřirozeným bytostem, společenská organizace, štěstí, tabu incestu, tanec, tkaní, trestní sankce, účesy, vaření, věštění, vláda, vlastnická práva, výchova, výchova k čistotě, výklad snů, zákon, zdobení těla, zhotovování nástrojů, zvyky v těhotenství, žertování.

 

 

Práce speciálně pojednávala o následujících oblastech z Murdockova výčtu lidského chování pro některé kultury střední fázi mladého paleolitu.

Dekorativní umění, etiketa, folklór, hygiena, kultura obývání, tkaní, účesy, výchova k čistotě, pohřební rituály, rozdílnost společenského postavení, společenská organizace, tabu, zdobení těla, zhotovování nástrojů.

 

 

Některé základní psychické mechanismy negativně ovlivňující nebo i zcela blokující racionální úsudek při hodnocení schopností paleoetnik (78 položek)(Seřazeno abecedně)

Asociace

Autosugesce

Dožadování se stálého opakování již známého symbolu-příběhu (archetypu)

Efekt nástřelu pevného bodu (nevhodným označením, svévolným symbolem)

Heuristické myšlení

Hierarchický tlak

Individuální informační filtr

Jev (syndrom) Pygmalion

Klam

Konvenční tlak

Kulturní zastínění

Nalhávání si (vyrovnávání se s rozporem)

Naplnění archetypu

Nebezpečí z předem daného stereotypního zařazení

Nedodržení kritického hodnocení

Nekritické připsání vyhraněných rolí pod vlivem okolí

Nekritické držení se dílčího výsledku v bádání

Nevhodné heslo (symbol, obraz), které aktivuje paměťovou síť s konvenčními (společensko-mytologickými) informacemi

Novodobá mytologie

Ovlivnění okolím

Odlidštění (dehumanizace)

Odlišné vnímání

Paralyzace pomocného chování

Paralyzace odlišných a kritických myšlenek

Paralyzace empatie

Posunuté a úchylné posuzování žen, dětí, sexuálního chování, rodinných vztahů a agrese pod tlakem v přelidněném prostředí

Potlačení nevhodných vzpomínek (zvláště těch dat, která by ohrožovala společensky přijatelnou a zažitou představu)

Potlačení (vytěsnění) nevhodných informací

Poslouchání příkazů

Potlačení empatie

Pověření (vytvoření přímé sociální vazby s úkolem hlídat nějaký názor, šířit nějaký názor)

Poruchy empatie

Persona primitiva

Projekce stínu (persony) (vícenásobná projekce)

Připsání schopností a vlastností na základě některých rysů podoby obličeje

Radost (libost) z odhalení (v rámci mechanismu vězeň věznitel)

Radost (libost) z potlačení ,,vzpoury“(v rámci mechanismu vězeň-věznitel)

Rezignace

Sebeklam

Snaha potvrdit své vlastní předpoklady

Spojení – trvání na konvenční představě s pozitivní odezvou (zkušenost získaná ze školy)

Skupinový tlak

Sociální podmínky

Sociálně obecně přijímané očekávání

Síla vlivu okolí

Symbolické (zkratkovité a povrchní) hodnocení

Syndrom chlapáka

Svévolná diskriminace (efekt modrookého)

Subjektivní obraz světa – vlastní realita

Sugesce

Stín (persony) (jednoduchá projekce)

Strach (z porušení konvence, z mechanismu vyšinutí atd.)

Střet kultur

Tlak nevědomí

Tlak podvědomí

Tlak extrémní situace

Tlak znovuprožívaných emočních prožitků (provázejících původní konvenční představy)

Traumatický vtisk ze špatně dochovaného archeologického materiálu

Trvalý vliv nástřelu pevného bodu

Uváznutí (v konvenčním přístupu)

Uváznutí v archetypu

Úzkost paralyzující

Vliv mylně přehnaného obrazu (podávaného společností)

Vliv mylně přehnaného obrazu (podávaného autoritou)

Vliv osobních traumatických prožitků

Vtisk

Vyrovnání se s představou smrti na základě zkušenosti spojené s představou o pralidech

Vyšinutí zapříčiněné odlišností

Vznik falešných vzpomínek

Vztah vězeň-věznitel (vězeňský experiment)

Začlenění povrchních představ do vědomého i nevědomého Já (do komplexu osobnosti)

Základní přisuzovací chyba

Zařazování nových informací do zažitých schémat

Závěr z věcí, které se jeví jako očividné

Změna informačního filtru

Ztráta soucitu okolí

Ztráta schopnosti navzájem porovnávat určité související oblasti

Některé základní psychické mechanismy negativně ovlivňující nebo i zcela blokující racionální úsudek při hodnocení schopností paleoetnik (78 položek)(řazeno podle společných znaků)

Sociální psychologie

Mechanismy odvozené od skupinového tlaku

Klam Nekritické připsání vyhraněných… Ovlivnění okolím

Mechanismy odvozené od hierarchického tlaku

Klam Radost (libost) z odhalení (v rámci mechanismu vězeň… Radost (libost) z potlačení ,,vzpoury“(v rámci mechanismu vězeň-věznitel)

Poruchy

Poruchy empatie

Individuální psychologie

Persona primitiva Spojení – trvání na konvenční… Schémata (moduly-programy) chování

Osobnostní charakteristiky

Individuální informační filtr

Odlišné vnímání

Subjektivní obraz světa – vlastní realita

Změna informačního filtru

Stav okamžitého individuálního projevu

Nekritické držení se dílčího výsledku v bádání Rezignace Snaha potvrdit své vlastní předpoklady

Některé možnosti postupu proti základním negativním psychickým mechanismům, které ovlivňují nebo i zcela blokují racionální úsudek při hodnocení schopností paleoetnik

Sociální psychologie

Mechanismy odvozené od skupinového tlaku

Využití určitých materiálů a postupů k informovanosti odborníků ve skupině… skupinového tlaku) Dovolávání se výsledků specializovaných skupinek vědců na…

Mechanismy odvozené od hierarchického tlaku

Využití obecně známých autorit (celbrit) k šíření informací a propagace Zabezpečení předávání…  

Individuální psychologie

Naučit ostatní několika málo způsobům, jak si mohou sami dovodit vizáž dávných… Spojení – trvání na nové představě… Pseudovědecké práce kritizovat v médiích, nejlépe navést média…

Osobnostní charakteristiky

Odlišné vnímání obejít řadou cest k šíření nových informací Subjektivní obraz světa – vlastní realita, vytvořit k… Snaha o změnu negativního informačního filtru

Stav okamžitého individuálního projevu

Uvědomování si omezeného významu dílčích výsledku v bádání Uplatňování terapie proti rezignaci Snaha o uvolnění přílišného napětí v tvůrčím…

Konzultanti pro jednotlivé oblasti

Albrecht Gert (oblast hledání jiných netextilních alternativ vysvětlení otisků textilu a… Baláková Eva (oblast praktických experimentů s… Baláková Zuzana (oblast konzultací pro propagaci materiálu kolem Sungirských…

Moje poděkování patří všem výše uvedeným konzultantům (i těm, kteří chtěli zůstat neuvedeni), za poskytnutí cenných informací, rad, podnětů, materiálů, překladů a povzbuzení.

Zvláštní poděkování patří dr. Olze Sofferové, profesorce z katedry antropologie na Universitě v Ilinoa v USA za konzultaci v roce 2002, která vyústila v podnět k zahálení zpracování celého velkého projektu persony gravettienu. Výsledkem je více jak 40 barevných rekonstrukčních transformací a přes 250 stran rukopisu, a přednáška ve službách archeologie červen 2004 v Nitře.

Vydalo internetové muzeum Antropark jako svoji druhou digitální publikaci, Brno 2006

Upozornění redakce.

Vážený čtenáři v textu se objevují některé výklady opakovaně a mohou působit nadbytečně, ale to si vyžádala celková specifikace řazení textu uzpůsobeného těm internetovým čtenářům, kteří hledají jen specifické informace v některých kapitolách a přesto jim musí být poskytnut ucelený obraz. Taktéž upozorňujeme, že práce nebyla jazykově a pravopisně upravována a je vydána v pracovní podobě.

Děkujeme za plné pochopení.

 

 

– Конец работы –

Используемые теги: Kritick0.037

Если Вам нужно дополнительный материал на эту тему, или Вы не нашли то, что искали, рекомендуем воспользоваться поиском по нашей базе работ: Kritick

Что будем делать с полученным материалом:

Если этот материал оказался полезным для Вас, Вы можете сохранить его на свою страничку в социальных сетях:

Еще рефераты, курсовые, дипломные работы на эту тему:

0.023
Хотите получать на электронную почту самые свежие новости?
Education Insider Sample
Подпишитесь на Нашу рассылку
Наша политика приватности обеспечивает 100% безопасность и анонимность Ваших E-Mail
Реклама
Соответствующий теме материал
  • Похожее
  • По категориям
  • По работам