Určitě je zajímavá práce antropologa Alfreda Louse Kroebera a Jane Richardsonové ,,Řád ve změnách módy“ z roku 1940, v které si dali oba autoři tu detailní práci a porovnali dámské společenské šaty za několik set let (Soukup,2000). Zjistili, že určitým standartním typem je anatomii respektující oděv do pasu, kdy může být odhalena značná část těla (dekoltu, ramen a zad) a dolů od pasu bude neanatomicý ,,válec“. Jako výtvarník bych řekl o onen ,,válec" označil za vertikálu, která odněkud odspodu vynáší tělo ženy nahoru do našeho světa. Toto schéma je pak narušováno v určitých časových periodách zkracováním sukně, posunování pasu do neanatomické polohy a oživováním a neuspořádanosti šatů spojené se stylovou proměnlivostí. Za nějaký čas se vše zase vrací zpátky k základnímu vzoru. Tento kyvadlový cyklus má asi stoletý interval.
To je i určitá odpověď na otázku, jak během dlouhých tisíců let gravettienu a magdalenienu se měnila móda odívání v klimaticky vesměs stále stejných arktických podmínkách. Ve stejných a neměnících se podmínkách sleduje kultura svoje vnitřní síly, mytologické změny, cizí vlivy, opaky a alternativy, které mají zahánět nudnost, ale mohou řešit i generační a jiné další společenské napětí. Čtenář promine, že si neodpustím upozornit, že práce Kroebera a Richardsonové nezachycuje nějakou evoluční proměnu k stále výtvarnějším a návrhově dokonalejším a dokonalejším šatům.
Ani u gravettienců ani u madlénců by jste nepoznali rozdíly v oděvech a větší rozdíly by nejpravděpodobněji byly mezi jednotlivými původní národy a etnografickými oblasti, které by měly svoje národní, krajové či kmenové osobité přístupy styly a charakteristiky. Myslím si, že toto tvrdit není rozhodně žádná spekulace, ale naprosto jednoduchá kalkulace odvozená od jednoduchého úkolu porovnat zdobení oděvu u arktických národů ,,současnosti“ se sungirskými ozdobami. Myslím, že žádný výtvarník ani návrhář nebude mluvit o evoluci zdobení, ale jen o výčtu možností, řešení a nápadů.