Rekonstrukční transformace a napodobenina zcela unikátního dětského dvojhrobu ze Sungiru.
Když prohlížíte odborné publikace o mladém paleolitu a umění, napsané na přelomu dvacátého a jednadvacátého století, můžete snadno zjistit jak je smysl umění často nepřehlédnutelně jednodušen a zúžen na okruh ,,sebeprezentace" spojený se ,,symbolickým myšlením". Psychologie nám nabízí poněkud širší a konkrétnější výklad umění, které se vztahuje například už jen k samotným oděvům ze Sungiru. Důvody k vytvoření tak zdobných oděvů nám tak mohou dopomoci uskutečnit hlubinou sondu do tehdejší společnosti a její společensko-hierarchické skladby jakožto i kulturních tradic.
Lidé jako jedinci i skupina mají svoje určité osobní nebo skupinové cíle a k prostředkům vedoucím k těmto cílům patří i dojmem, který o sobě vytváří. Oděvy naznačené v maltsko-bureťském kulturním okruhu nebo oděvy ze Sungiru (které lze trfně označit jako hypertrofickou tvořivostí řádně propracované) zcela evidentně naznačují kam mířila tehdejší oficiální prezentace.
Ale je možné si také všímat, že v rámci tehdejších konkrétních společností, jak v Sungiru, tak i v centrální Sibiři, se hrála zcela evidentní vnitřní přesilová hra. Jednalo se o snahu najít si nejlepší a nejpůsobivější vzory ve společnosti (,,archetypy") a vyrovnat se jim. A nebo prostě chtěli jen trumfnout sousedy či příbuzné. Pracnost sungirských oděvů samozřejmě odpovídá tomuto směru a trumfne snadno i naši nejednu současnou individuální oděvní produkci.
Domnívám se, že pro oděv v gravettienu byly velice důležité i dva další aspekty, rozšíření osobního prostoru a zvětšení majitele oděvu. Jakékoli nadbytečné a nepraktické zvětšování oděvu do prostoru vlastně rozšiřuje náš osobní prostor a zcela evidentně naznačuje hranici pro společenský, osobní či důvěrnější styk s ostatními. Pošití oděvu nebo jeho jiné nazdobení rázně demonstruje hranice na samotném přiléhavém oděvu, ale například už takové klobouky, které jsou součástí našich pavlovienců už zcela evidentně rozšiřují prostor jedince o nějaké centimetry navíc a podobně vidíme situaci na jediné takové sošce z Francie a především na řadě sošek z Itálie, kde jsou sošky rozšířeny směrem nahoru.
Právě italské sošky, které vyhnaly své vlasy či čepice nahoru, změnily dojem, který z nich máme, připadnou nám totiž větší. Je velmi důležité aby nás lidé považovali za větší, víme, že i dnes se vyšším lidem nabízejí podstatně vyšší příjmy než lidem malého vzrůstu. Ale výška se dá zvětšit i jinak, například studenti odhadují výšku vyučujících asi o 12 centimetrů vyšší než je realita. A za vyšší jsou také považováni i bohatí lidé. O jednom z miliardářů, kdosi řekl, že byl vysoký člověk jen jakmile si stoupnul na svoji peněženku. Takovou peněženkou vyjadřující bohatství bylo bezesporu právě zdobení sungirských oděvů. Dnes, když víme jakou má toto odění cenu v eurech nebo v dolarech, by nám určitě i ty děti připadaly podstatně vyšší a dospělejší. Opakování pracného korálkování v dalších a dalších řadách tak jen říká jak jsem bohatý, jak jsem velký, jak jsem důležitý. A skutečně někteří paleolitikové tuto řeč dovedli podvědomě číst a uvažovali o nějakém výjimečném postavení těchto sungirských lidí. Ale i skutečnost, že takových řad je množství, budí určitý dojem, že daný člověk je vlastně vysoký, přesto, že by vertikální pruhy sungirce opticky vytáhly do výšky. Proč nebyly použity častěji vertikální pruhy? Asi aby sungirce nezmenšily objemově. Aby je neučinily malými do prostoru v horizontálních směrech. Prodlužovaly se jen nohy, trup zůstal neztenšen, jistě tato situace připomene předchozí kapitolku o společenských šatech žen. Horizontální pásky a ozdoby pak nutně musíme nalézat i na hlavách, ale sledujeme je i u sošek jinak nahých žen. Zde mohly tyto symboly, mající zdůrazňovat důležitost majitele, být omezeny jen na několik málo míst nahého těla. Z tohoto pohledu má také smysl, že jsou segmentované, protože vyjadřují bohatství majitele a dožadují se abychom dané ženy považovaly za důležité.
Vlastně zvětšením partií prsou a horní pánevní oblasti pod pasem u sošek může také znamenat určité specifické zabírání většího prostoru, kdy je jinou asexuální cestou zvýrazněno ženství (na které se odvolávají ti co kdysi považovali venuše za bohyně plodnosti, nebo ti kteří mylně mluví o domnělém běžném zobrazování ženských primárních znaků). Toto ,,předvádění se v prostoru" pak působí pro nás jako nástřel, kterého se pak nemůžeme nikdy zbavit.
V této drobné kapitolce jsme se tedy věnovali alespoň určitým nástinem oblastem, které můžeme vyvodit z gravettienských oděvů a zdobení a zavádí nás do oblastí: