Zpětně můžeme prohledávat diorámata, sochy a obrazy či filmy s paleolitickými lidmi a sledovat úplně opačný přístup, kdy my v rámci přesilové hry soutěžíme hned s každou kulturou a schováváme se za kosmonautické skafandry a naopak paleolitickýcm lidem připisujeme jen takové oblečení, které nás v této soutěži přesilové hry určitě nijak neohrozí. Proto se domnívám, že i tady za úplné absence profesionálního a systematického zpracovávání archeologického a antropologického materiálu paleolitu pro rekonstrukce je tak ohromě vyhovující právě tak negativní představa primitivního dávného předka. A to pro celou naši společnost skládající se vlastně z jedinců navzájem se přetahujíc v hromadách přesilových her různých úrovních. I když je to jen dnes imaginární protihráč, stále sbírají lidé plakáty zpěváků a herců a muži plakáty slečen a evidentně to pro ně není jen potištěný papír. Otevření se takové práci, která by produkovala s námi srovnatelné vizáže dalších lidí, by pro naši společnost by vlastně znamenalo přímo invazi nekontrolovatelných soků. Možná, že i to je důvod proč se sungirské i maltské nálezy takovou dobu přehlížely a v muzeích i v televizi dávají autoři raději přednost zcela nepodložené fantazii než snadno dostupné realitě.