Fraňková a Bičík nás zavedou v kapitolce kolem spouštěcích schémat až ke klíčovým a supranormálním podnětům. Supranormální podměty jsou vlastně přestřelenými atrapami, které jsou větší, nápadnější, nebo barevnější, než reálný předmět, který modelují. Fraňková a Bičík uvádějí známý příklad s pokusem proužkované tyčinky, která je vzdálena skutečnému tvaru zobáku dospělého racka stříbřitého, přesto, že právě na tuto tyčinku mláďata odpovídala nejvýrazněji. Podobně tomu bylo u sádrových a polystyrénových obřích pštrosích vajec, které byly dokonce nadhodnoceny 30 krát. Pštrosí samci jim dávali v době hnízdění přednost před skutečnými pštrosími vejci. Doslova Bičík a Fraňková píší ... ,,..U živočichů slouží supranormální podněty k upoutávání příslušníka druhého pohlaví při námluvách, k ochraně, k zastrašování nepřítele vlastního i cizího druhu. Jejich existence je umožněna tím, že informace, obsažené ve spouštěcích schématech, udávají relace a ne absolutní veličiny. Z toho plyne možnost přehánět, zveličovat podněty, zdůrazňovat pouze vybranou vlastnost."
,,Supranormální podněty vytváří i člověk na svém těle pomocí obleku, líčením, zdůrazňováním některých partií...."(Fraňková , Bičík 1999)
Samozřejmě, že přemýšlíme co to vlastně znamená pro oděvy ze Sungiru, které jsou zdobeny mnohonásobnými horizontálními pruhy a ptáme se, jakou reakci měly jejich ozdoby vlastně spouštět. Už v původní práci o oděvu muže ze Sungiru jsem psal o možnosti symbolu žeber kostry, kdy se podobné symboly objevují i na některých uniformách historických vojáků, či severoamerických indiánů devatenáctého století. Výsledkem by pak byl podvědomí strach a respekt před nositeli takového oděvu, protože by dané spouštěcí schéma mělo specifický charakter varovného signálu. Důležité však je, že se takový cit pro určitou symboliku rozvíjí během života jedince a není jen přísně vrozený. Na správné čtení horizontálních pruhů se tedy musela ve své době podílet i kulturní základna samotných gravettienců a dnes pochopitelně můžeme být ovlivněni jinými schématy s kterými se zase setkáváme my a čteme je zase svým trochu jiným specifickým způsobem. Například stačí když by například gravettienci označovali důležité věci tak, že by nad ně dali segmentovaný horizontální provázek. Jednak by automaticky četli, že prsa a zadeček venuší jsou nadmíru důležitá, ale i to, že superdůležití jsou sungirští a maltskoburečtí lidé celý. Je to teoretická možnost, odvozená od toho, že spousta důležitých věcí byla na horním konci ve stanech přivázaná, ale my, co by obyvateli domů ze skříněmi a zásuvkami takovou symboliku vůbec neznáme, a i taková úvaha pro nás znamená většinou jen prázdnou spekulaci. Z daného je také jasné, že některé nadsazené proporce u venuší jsou věcí atrapy, která může být v některých ohledech značně rozdílná od reálného modelu.
Naopak krásnou ukázkou přeúspěšné nadsazené atrapy je symbol pračlověka, který je dnes tak vžitý, že špinavému človíčkovi s kýjem v ruce, rozcuchanými vlasy a cárem kožešiny přes rameno a boky je naprosto vehementně dávána tak očividná přednost před jasnými doklady podoby od samotných dávných lidí, že věc už nepotřebuje většího komentáře. Zato tato záležitost potřebuje té největší opatrnosti a podezřívavosti, protože tuto vtíravou atrapu si nutně neseme sebou všichni. Zarážející je však rychlost s kterou tuto atrapu během svého života přijímáme. Můj tehdy pětiletý syn, vychován na obrázcích a pohádkách o dávných lidech od své nejstarší sestry Zuzky, přímo skočil po chlapcích z paleolitu představovaných v televizní reklamě, co by překvapení v čokoládovém vajíčku. Předchozí úsilí vytvořit nového člověka bez předsudků vůči paleolitickým lidem byly pryč již během dvou reklam a jednoho šťastného a velmi radostného nálezu ,,pračlověka" ve vejci. Spouštěcí schéma bylo neuvěřitelně velmi rychle a dokonale vytvořeno jako by bylo už nějak předprogramováno. Jiří Svoboda svého času komentoval tuto situaci velmi trefnou větou... ,,U nás v českých zemích se díky barvitě napsaným Lovcům mamutů Eduarda Štorcha a světoznámým Burianovým obrazům každý snad už téměř rodí s představou, kdo to to byl paleolitický lovec a jak vypadal..."