Mne velice oslovila odvaha ruských archeologů, kteří se zřejmně už v padesátých letech věnovali danému tématu schodněnské lebky a tak vlastně ohrožovali jednoduchounkou a primitivní spekulaci tehdejší oficiální teorii o schématické postupné kulturní evoluci (kterou bychom očekávali vzhledem k politické oficiální situaci i ve zohlednění zpracování takového materiálu). Jejich práce by totiž tehdy klidně šla hodnotit také jako nebezpečná společenská podvratná činnost, mající oslabit materialistický světonázor a státní ideologii.
Když vidím tuto odvahu, kdy láska k archeologii a archeologickému materiálu odsune všechno do pozadí musím říct, že tady stejně jako v případě sungirských nálezů ruští archeologové se chlapsky postavili k realitě a záviděníhodným způsobem zpracovali svůj materiál. Ale stejně tak tomu bylo evidentně v mnohých případech i u nás, kdy například doktor Jan Jelínek se stavěl proti pohledu na kulturu jako nadstavbu, ale považoval ji za součást lidské přirozenosti.
Samozřejmě jen v perspektivě plošně černobílých pohledů byl ve střední a východní Evropě všude socialismus, ve skutečnosti byla ideologie na ulici, ale končila před domovními vrátky a do domů a bytů nesměla. A bylo přímo skvělé, když absentovala i na pracovištích, kde měla mnohdy tak formální charakter, že byla přehlížena. To je případ, kdy někteří prehistorikové považovali svoji práci za životní náplň a klidně a poctivě si jen odváděli svoji odbornou práci.
Když ale srovnám naši tehdejší propagačně uměleckou produkci, která šla do celého světa v poslušných ilustracích evolucionalistické gradualistické teorie kultury vydávané za rekonstrukce a vidím, jak jsou si zde údajně mladopaleolitičtí lidé vzdáleni se svými protějšky z Ruska, vidím dva odlišné světy. Burian stál právě na té oficiální a formální straně barikády a předváděl svévolně samoindikovanou uniformu sestávající se z hrubé vesty a několika pečlivých mamutovinových spon a jakýchsi cárů kolem boků a zašpagátovaných koží na nohách. Ano v pavlovienském materiálu je skutečně znám jeden takový artefakt, který určitě sloužil jako předloha pro spony, ale ten byl původně proděravěn jen na jedné straně, druhý otvor vznikl sekundárně a není vůbec jasné k čemu předmět sloužil, navíc nikdy se takový předmět nenašel v hrobě a hlavně se už nikde jinde nenašel další. Teple vypadající krajina i klima, kterou Burian gravettienu propůjčil už vůbec neodpovídaly reáliím, ale umožňovaly předvádět ještě evolučně nehotového řádně neoblečeného člověka.
Moc bych si přál, aby i Zdeněk Burian a jeho zadavatelé a poradci tehdy akceptovali výsledky tehdejší ruské prehistorie a kdyby Burian maloval například sungirské lidi, vždyť Rusko mělo být tehdy pro nás vzorem. Když Vratislav Mazák znal knihu Velký obrazový atlas pravěkého člověka a čerpal z ní pro svoji Ságu rodu Homo mohl se zastavit na straně 418, kde přes celou stranu je hrudník a lebka sungirského muže ozdobená množstvím perliček v naprosto evidentních řádcích. Vratislav Mazák se na tuto stranu mohl fascinován zadívat, zajít k telefonu a mohl zatelefonovat do Brna do Anthroposu Janu Jelínkovi.. ,,To je ohromné nemáte pane doktore nějaké další materiály k tomuto sungirskému nález? Zděněk Burian bude malovat člověka z gravettienu a byl bych rád, kdyby byl oblečen a vyzdoben tak, jak to jen lze co nejlépe archeologicky podložit.“
To se však nikdy nestalo, o opravdový archeologický materiál nebyl ve skutečnosti zájem. Osobně mě velmi mrzí přehlížení skvělé práce, kterou odváděli a odvádí archeologové. Dodnes lze najít v antikvariátech a v knihovnách malou knížečku od Vratislava Mazáka, kde je od Zdeňka Buriana namalovaný portrét pavlovience, který je venku v přírodě evidentně bez jakéhokoli svrchního oblečení.
V tomto případě tady platilo ,,Turčín horší Turka“. A tak nezbývá než po právu a plně smeknout před ruskými vědci a sochaři a obdivovat jejich důslednost, um, nadšení a privilegium být první.
A cítím povinnost nápravy a také hanbu směrem k nám, kdy jsme produkovali do světa množství publikací a reprodukcí s falešnou vizáží paleoetnik a opravdová věda stála úplně jinde, v skromné a neatraktivní, sdělovacími médii i veřejností přehlížené podobě.
3/Otisky textilu v pálené hlíně