Na brněnském kongresu o rekonstrukcích v archeologii a antropologii pořádaném Masarykovou universitou v roce 1998 paní doktorka Sofferová demonstrovala vznik otisků textilu na plastelíně s čímž jsem nesouhlasil, protože srovnání bylo evidentně zavádějící. Otisky textilu podle mne nevznikaly tak jako figurky a hrudky s otisky papilárních linií, tedy záměrně a při zpracovávání té nejkvalitněji prohnětené hlíny, která pochopitelně má dokonalé vlastnosti pro zachování i pro sebemenší otisky papilárních linií (jejichž zpracování se v současnosti věnuje doktor Miroslav Králík z Katedry antropologie Masarykovy university v Brně), ale právě naopak zcela náhodně a do nevhodně hutného hliněného materiálu proměnlivé kvality a vlastností.
Kvalita čitelnosti otisků
Tady jsme před sebou měli rozdílný, špatně identifikovatelný a nezřetelný materiál. Počítám, že nejpravděpodobněji otisky vznikly náhodně a týkaly se hlíny, která většinou v sobě měla příliš nebo naopak málo vody a tak otisky nebyly ani celistvě zřetelné, navíc taková hlína mohla být nejspíš jen v okolí ohniště a to jen nějakou dobu, než okolí ohniště vyschlo a vypálilo při krátkodobých některých větších výhřevech ,,při zvlášť intenzivních topeních. To by znamenalo, že jak před výpalem, tak i potom byly tyto místa v provozu a docházelo ke stěru stop po otiscích textilu (navíc i tato interpretace vysvětluje situaci ohledně přístupu vzduchu k materiálu během výpalu).
I interpretace o požáru vně obydlí (Adovasio 1999) předpokládá, že otisky se nevypálily ihned po vzniku a také zde je třeba počítat alespoň s otěrem před výpalem, tato interpretace přičítá otisky výmazům proutěných konstrukcí stěn. Pak by ovšem musely mít kousky hlíny na rubové straně otisky košíkování tedy výpletu stěn a na druhé případné otisky textilií. Ovšem otisky sítí i rohoží by mohly vznikat stejným způsobem uprostřed obydlí na zemi kolem ohně (pokud by zde nebyla tato dvojstrannost materiálu). Možnost, kterou nastínil článek v Archeologických rozhledech (Adovasio 1999) je, že došlo při dramatickém požáru k výpalu stěn obydlí, který měl proutěnou a vymazanou konstrukci a tak došlo k otiskům ,,rohoží a dalších materiálů, které mohly být omylem ještě za vlhka v kontaktu se stěnou. Myslím, že oba přístupy by mohly vysvětlovat jednorázový krátkodobý výpal deponovaného ,,keramického materiálu i jeho nezřetelný otisk i setřelý nedokonalý stav před výpalem.
Nejasná je konfigurace otisků k samotným kouskům hlíny tyto otisky nesoucí ,,V rámci tohoto souboru nese 62 úlomků otisky buď nezpracovaných rostlinných zbytků nebo zpracovaných rostlinných konstrukcí. Z tohoto v 19 případech jsou to otisky různých částí rostlin, zejména stonků a malých oloupaných proutků, a jde tedy zřejmě o mazanici, zatímco zbytek souborů (Pavlov I, m=42, Dolní Věstonice II n=1) dokonalé jasné otisky kroucených a (nebo) tkaných vláknitých konstrukcí, tedy provaznictví a textilu. (Adovasio 1999) Článek se tedy skutečně nezabývá prostorovou orientační skladbou samotných otisků. Uvedu jak by měl vypadat hypotetický slovní popis. Například lícová strana plochy s otiskem krátké nitě, ostatní strany odlomeny. Nebo zřejmě zadní plocha původně přiléhající ke proutěné konstrukci, opačná plocha lícová (nese nebo nenese otisky textilií či provázků). A nebo žádná lícová plocha jen drobná hrudka původně zcela součástí v mase hlíny nesoucí na jednom drobném lomu otisk textilního křížení vlákna Bez tohoto popisu není totiž možné se v materiále absolutně zorientovat a už vůbec není možné se pokusit racionálněji a jednoznačněji uvažovat o vzniku otisků.
Stav materiáluje tedy tak špatně čitelný, že mu i paleolitik, který má zkušenosti s otisky v keramice nerozumí a otisky textilu v materiálu nedovede bezpečně rozeznat. Potíže s tím, co vlastně vidíme na materiálu, měl jak Jiří Svoboda, tak Martin Oliva i Dan Sosna (ústní sdělení ode všech třech). Takto nenázorný materiál je totiž třeba posuzovat ne na základě předchozích zkušeností, ale na základě umělých zkušeností, kdy postupujeme od naprosto evidentního a dobře dochovalého materiálu k méně dokonalému a bez specifického školení jak sledovat tyto materiály nemáme nejmenší naději, že do problematiky pronikneme. To se povedlo Danielu Sosnovi teprve když v USA prošel tímto školícím procesem a teprve potom byl naprosto přesvědčen o správné intrpretaci materiálů z pavlovienu.