Původní práce Textil, košíkářství a sítě v mladém paleolitu Moravy od Jamese M. Adovasia z Mercyhhurst Archeological Institute, Olgy Sofferové z University of Illinois, Davida C.Hylanda z Mercyhurst Archeological Institute, Bohuslava Klímy a Jiřího Svobody obou z Archeologického ústavu v Brně vychází ze zpracování 7978 kusů depozitárních malých kousků pálené, slabě pálené a nepálené hlíny z Pavlova I, 407 kusů z DV II. Z tohoto množství se vybralo 90 vzorků s negativními otisky, to deklaruje malé procentuální zastoupení otisků textilu, síťování a košíkářských předmětů v celém deponovaném typu materiálů.
Nedá mi, abych neupozornil na to, že v práci nebylo vůbec vysvětleno proč se deponovalo takové množství hliněných úlomků, z nichž některé nebyly vůbec ani vypálené. Napadá mě, že stále dokola se opakující kusy hlíny by mohly být také ignorovány a uschováno jen malé množství vzorků, a že je určité štěstí, že se postupovalo tak jak se postupovalo.
Článek sleduje jak archeologický inventář, tak nálezový kontext, chronologii a v analitických postupech popisuje metodiku zpracovávání vzorků (podle Chapmana a Adovasia), kdy se nejprve pořídí pozitivní otisk (podle Drookera), které se pak zkoumají a fotograficky dokumentují pomocí stereomikroskopu. Měření materiálu bylo provedeno digitálním posuvným měřítkem. Dál se věnují autoři způsobu popisu materiálu, kdy docela překvapí, že když sledujeme tak malé vzorky (největší měl váhu 9 gramů a a rozměry plochy 34,9 x 22,1mm) že se zabývají i změnou struktury otisku na jediném kousku hlíny jak vyplývá ze strany 61 dole, cituji: V případech, kdy na jediném fragmentu bylo otištěno více typů struktur, byl předmět označen jediným číslem a jednotlivé otisky malými písmeny…“ Tady bych zajásal, protože mě okamžitě napadá, že na tak malé ploše půjde statisticky vzato, spíše než o otisky různých artefaktů o otisk jediného textilního artefaktu z prostřídanou strukturou, která by mohla znamenat vzor. A to buť sešitím různých textilií nebo změnou technologie při tkaní. Tuto alternativu článek však nesleduje a spíše si zapamatujeme stále se opakující …,,vzorky jsou neopravené, nezdobené, chybí spojení (navázání, napojení) i okraje a následkem špatného zacházení jsou průměrně roztřepené.“ Zřejmě naprosto jasně chybí napojená změna struktury textilu, ale změna textilu na jednom vzorku existuje. Protože je otisků takové minimum (mezi 2-5 procenty) je statisticky vůbec možné aby hned na jednom miniaturním úlomku hlíny byly dva otisky bez vzájemné souvislosti? Proto bych zde rád viděl určité sledování tohoto jevu. To je nutné když vzorky jsou na jednom a téže kusu, jdou z části přes sebe a každý vznikl nezávisle a nebo každý leží v jiné části materiálu a vzájemný vztah je nejasný, protože vzorek neposkytuje komplexní informaci.
Dále v přehledech typů textilií chybí u inventárních čísel artefaktů identifikace stavu hlíny (pálená, částečně pálená, nepálená). Což je fatální nedostatek. Jedná se o to, že by právě nepálené vzorky mohly být zpochybněny jako vzniklé druhotně při archeologickém výzkumu, nebo při transportu, kdy například po zmoknutí se převážely v plátěném materiálu, nebo se různými hadýrkami vysoušely. Známka archeologického zkreslení u nevypálených artefaktů je od 8-10, protože neznáme praktické nálezové a následné okolnosti (článek mezinárodního týmu se jimi nezabýval), a u vypálených hrudek je však jejich hodnota suprově na jedničce, tedy alespoň teoreticky. Zatím však nevíme zda právě vypálené kusy nenesou nějaké sporné těžko identifikovatelné struktury.
Texty u fotografií označují
Obr. 6. Typ I, pozitivní otisk č.22-1956. Tkalcovský uzel jako součást síťoviny
Tento odpovídá skupině ze strany 78, síťovině s tkalcovskými uzly a odpovídá i inventární číslo i označení odkazu na obrázek. Což by mohlo odpovídat skutečně struktuře na fotografii.
Obr. 5. Typ III, pozitivní otisk č.12-1957. Šňůra násobná, dvojmo skaná, předená se zákrutem Z, skaná se zákrutem S.
Znovu vše odpovídá a lze najít v textu na straně 74, otisk není zřejmě uměle separován, protože skutečně má jít jen o izolovaný otisk o provaznického výrobku z více pramenů,
Obr. 4. Typ II, pozitivní otisk, č 51-1963. Uzavřené jednoduché proplétání, S zákrut u útkových nití.
A na straně 64 také nacházíme Typ II, Uzavřené jednoduché proplétání, S zákrut u útkových nití, i odkaz na obrázek č.4. Tady na fotografii najednou dochází ke sporu, protože má jít o otisk tkaniny a vidíme zde jen jediný izolovaný otisk drobného ,,přesmyknutí“ dvou nebo tří elementů.
Proč není přítomna zbývající struktura je záhadné, protože na schématu č.II v tabulce pérových kreseb na straně 63 je daný typ otisku interpretován jako celoplošný textil.
Otisk byl tedy separován uměle, nebo co to má vlastně znamenat?
Článek o textilu tak skutečně vlastně nepřinesl jedinou fotografii plátna, tedy nepřinesl jediný důkaz existence textilu v pravém slova smyslu.
Do práce jsem zařadil také ukázky a výčet oblastí, které článek mezinárodního týmu zpracoval, protože je dobré vědět, že se udělalo veliké množství zcela konkrétní práce a je dobré si udělat o věci vlastní konkrétnější představu.
Typy proplétání
Výsledky analýzy mezinárodního týmu uvádí identifikaci 7 typů struktur a 4 kategorií textilu a košíkářství.
A to konkrétně:
I Otevřené jednoduché proplétání, Z zákrut u útkových nití
II Uzavřené jednoduché proplétání, S zákrut u útkových nití
III Otevřené jednoduché proplétání, S zákrut u útkových nití
IV Uzavřené diagonální proplétání, Z zákrut u útkových nití
V Otevřené diagonální proplétání, Z zákrut u útkových nití
VI Uzavřené diagonální proplétání, S zákrut u útkových nití
VII Otevřené diagonální proplétání, S zákrut u útkových nití
VIII Uzavřené jednoduché proplétání, (zákrut u útkových nití není znám)
IX Otevřené proplétání, Z zákrut u útkových nití (neznámé zapojení osnovních nití)
X Jednoduché proplétání, Z zákrut u útkových nití (neznámý rozestup mezi útkovými
nitěmi)
XI Proplétání(neznámý rozestup mezi útkovými nitěmi, zapojení osnovních nití, směr
zákrutu útkových nití)