Dobu, náladu i stav, prostě takové zrcadlo postavené výzkumu a obecné znalosti o paleolitu dokladují právě články o textilu, které jako telenovela proběhy v seriálu článků v Archeologických rozhledech a periodiku REA 4/2003 ,,Nejstarší doklady textilní výroby a jejich experimentální ověření“ tentokrát už jen od Heleny Březinové. Protože někdejší kritika jejich kritiky od Fridricha a Sýkorové se zaměřila jen na doložení vyspělosti kultur v mladém paleolitu a opomněla se zcela věnovat kritice konkrétních potíží kolem prezentace a interpretace pavlovienských otisků, je docela přirozené, že se k němu Březinová nebo Bravermanová vrátí. Tohoto úkolu se zhostila Helena Březinová sama, znovu upozorňuje na různé nesrovnalosti a nepřesvědčivou kvalitu prezentace vstupního materiálu, navíc kritiku rozšiřuje na články na články Sosny a Bunatiové.
Ačkoli sama napíše, že je třeba... cituji …,,hlavně je potřeba o nich bez emocí diskutovat“ (REA, 2003). Pokud však nenastudovala kontext paleolitického materiálu a troufla si v Rozhledech vstoupit do diskuse nepřipravená, prostě musí zcela zákonitě počítat, že emoce vyvolá a dokonce se domnívám, že by i mohla tušit jaké emoce vyvolává.
Nebál bych se a skutečně tvrdě bych napsal pln oprávněných emocí povzdech, že jsem čekal u Dana Sosny i Marie Bunatiové porovnání fotografií otisků jejich prací s originály i možná fotografii jejich výsledného textilu s jiným textilem, který má patřičné fyzikální parametry, a možná i pořízení i jeho otisku. Klidně ať to vyvolá emoce, a proč ne? Pokud nás to někam posune tím správným směrem.
(Glosa: Zcela evidentně unikl Heleně Březinové článek v Archaeologia iuvenis od Zdeňky Nerudové (Ročník VI-2000-číslo1), který celou věc přeci jenom posouvá pozitivnějším směrem a je více ochoten poslouchat druhou stranu.)
V poznámce pod čarou připsala Helena Březinová odstaveček, který je bezesporu jasnou účelovou manipulací: ,,Odpovědí na (naši) kritiku byl příspěvek dvou odborníků na paleolit, kteří však neakceptovali, že cílem naší kritiky nebylo odmítnutí možnosti existence textilní výroby v mladém paleolotu, ale zpochybnění, že ony otisky v hliněných hrudkách jsou jejím dokladem (Fridrich – Sýkorová).“(Březinová,REA 2003)
Proč?
V reále si stačí jen připomenout jednu z mnoha vět onoho ,,inkriminovaného článku“...
,,Na tomto místě je tedy nutné si položit otázku, zda byla společnost v tomto období schopna zhotovovat předměty textilního charakteru.“(Bravermanová – Březinová 1999)
A tuto a další podobné věty psaly ve svém článku Březinová a Bravermanová tedy proč? Zcela evidentně Březinová opouští pole objektivnosti, což je snadno zjistitelné a odhalitelné, a dá se snadno dohledat a ověřit.
Snažil jsem se mírnit některé aspekty kritiky Bravermanové a Březinové, ale byl jsem upozorněn (lidmi, kterými jsem poslal práci o Personě k posouzení), že jsem příliš shovívavý a obhajuji je zcela neprávem jako laické oběti konvence a že mám uvést tyto údaje na pravou míru. Obě specialistky na textil nejsou opravdu tak úplní laikové, ve své společné kritice tímto směrem poznamenávají. ,, Abychom nejenom my (obě jsme studovaly prehistorii na FF UK /Filozofická fakulta Univerzity Karlovi/ a nyní se věnujeme historickým textiliím) ale i celá odborná veřejnost získala stoprocentní přesvědčení…“ (Bravermanová – Březinová1999,116)
Snažil jsem se v této práci zjistit mechanismy zkreslující hodnocení lidí v paleolitu a došel jsem k závěru, že musíme diferencovat a porovnávat míru zkreslení nejen samotnými mechanismy, ale i celkovým společenským zařazením různých hodnotitelů. Podle mne existuje i velmi specifická vysokoškolská konvence a zkreslující mechanismy kolem paleolitických etnik jsou tak početné (viz závěr publikace) a tak houževnaté, že i mnohý dobrý student takových es jako docentů Jiřího Svobody i Martina Olivy, který přímo a systematicky nestuduje paleolit má velmi podivně formované představy o paleolitu. Právě vzdělání umocňuje rozdíl mezi ,,nevzdělanými“ domnělými primitivy a vzdělanými hodnotiteli, přes efekt modrookého, kdy modrooký (žák v experimentu) věří, že je lepší než hnědooký (viz výčet mechanismů zkreslení výkladu paleolitu závěrem publikace-efekt modrookého-svévolná diskriminace). Vysokoškolák může podvědomě vyžadovat hraniční a zjevný rozdíl mezi ním a ostatními lidmi (posuzování na základě vzdělání) a takové posuzování může být přivedeno až do obludného iracionálního absurdna právě při hodnocení paleolitických populací. Uvěříte-li alespoň na chvíli, že jste skutečně lepší než ti ostatní, stává se pak pro vás tato informace nástřelem, už vás navždy bude nějakým způsobem provázet, byť budete vědět, že je nesmyslná nikdy se úplně nezbavíte jejího vlivu.
Proto předávání informací určitým lidem vyžaduje specifický přístup, jinak totiž informace o paleolitu, vymykající se konvenci, zůstanou pro někoho nepřijatelné a jejich vzdělání zůstává na úrovni laiků a někdy dokonce navíc na úrovni laiků horlivě zastávající zastaralé a přežité konvence.
Tedy se jedná o přijetí určité filozofie a určitého životního stylu a hodnot, a jiný názor je pro takové laiky nepřijatelný, protože z něj mají navíc i pocit ohrožení své vlastní podstaty sama sebe (svoji role ve společnosti) a pak snadno považují účelovou manipulaci i různé podvody za přijatelné a naprosto nutné. Specialisté na klam a sebeklam dokládají, že právě různé podvody a manipulace bývají podpořeny sebeklamem, který předkládaným tvrzením dodávají punc věrohodnosti a zvyšují možnost vlivu účelové manipulace a to vše na podvědomé úrovni. (více kapitola ,,Klam a sebeklam")