...,,Dobrý den pozdravil malý princ. ,,Vyhasla vám cigareta." ,,Tři a dvě je pět. Pět a sedm dvanáct. Dvanáct a tři patnáct. Dobrý den. Patnáct a sedm dvacet dva. Dvacet a šest dvacet osm. Nemám čas ji znovu zapálit. Dvacet šest a pět třicet jedna. Uf! Dělá to tedy pět set jeden milión šest set dvacet dva tisíce sedm set třicet jedna." ,,Pět set miliónů čeho?" ,,Cože? Ty jsi tu ještě? Pět set miliónů... už nevím čeho... Mám tolik práce! Já jsem vážný člověk, nebavím se hloupostmi! Dvě a pět je sedm..." .... Antoine de Saint-Exupéry
Hledání mechanismů zkreslujících hodnocení paleolitu nás pochopitelně zavede i do redakcí odborných časopisů. Předně je důležité, aby jsme si uvědomili, že psychologie může sledovat tuto oblast z různých úhlů, například z pozice psychologie organizace, což bývá v tomto případě organizace - redakce, dále můžeme sledovat vlastní práci redakce, která má mimo faktografické oblasti zajišťovat i kritickou hodnotu každého příspěvku. To je právě v oblasti hodnocení paleolitu prakticky nemožné bez specializovaného psychologa. Ve skutečnosti jsme totiž všichni (v celé populaci) pod trvalým vlivem nástřelů směrem k hodnocení paleolitických lidí. Pro příklad jsem si vybral redakci REA.
Ani redakce REA nehledá vysvětlení pro skutečně podnětné připomínky ohledně otisků textilií, a to je v redakční radě i Jiří Svoboda. Vlastně je možné uvažovat i o samotném smyslu a funkci odborné periodické publikace, jestli je to určitým způsobem i prostředek, který sám může také projevovat určitou iniciativu a přezkoumávat sporné či podnětné impulsy? A můžeme si položit otázku, jestli může redakce hlídat zda jsou uváděné údaje informované, nebo a to především jestli je dodrženo kritérium kritického hodnocení?
Jak má vlastně vypadat hlídání kritického hodnocení? Sledujeme, že některé příspěvky jsou řazeny mezi studie když jsou jejich data matematizována a geometrizována. Samo kritické myšlení zde ( u těchto ,,studií") není vždy dotaženo do všech reálných alternativ v představení celkového výčtu možností řešení. Opačně do polemik se někdy zařazují příspěvky držících se sice kritického hodnocení, které však nemají tabulky a hromadu číselných dat.
Tento jev je však obecnější. Tato tendence může být výsledkem zbožštění matematiky na školách, kdy je matematika a geometrie přítomna horem a spodem od první třídy a a je přítomna i na některých uměleckých školách jako nějaká pohádková všudypřítomná mystická říše. Je však možné, že je tato inklinace ke kouzlu matematizace jen absurdně umocněna přítomností generace, která měla ve výuce zvláštně významný důraz na matematiku. Kritika známá z dobových i o oficiálních pramenů z doby socialismu, kdy se někteří zoufalí psychologové marně dovolávali našeho vzoru - Sovětském svazu, který ve školství rozvíjel osobnost člověka rovnoměrně, a bez přestřeleného zvýraznění matematiky.
Na redakce je nutné nahlížet také z hlediska sociální psychologie, jak na místo, kde může docházet k skupinovému myšlení. Narazili jsme tady několikrát na mechanismus skupinového myšlení, např. u mezinárodního výzkumného kolektivu - stejná situace platí pro redakce. Tohoto jednání si tedy všimneme blíže. V USA se tímto jednáním zabývali psychologové, když zkoumali proč v určitém případě tak výrazně selhali jinak skvělí, zkušení a vzdělaní lidé v Kenedyho vládě na začátku 60. let. Irving Janis z University of California, Berkeley v roce 1989 ve svém interviu začleněném v pořadu ,,Poznáváme Psychologii“ Zimbardo 2000, Judgment and Decision Making), uvádí:
,,Hlavní úlohou při tomto rozhodování hrál přístup nazývaný ZACHOVEJTE JEDNOTU SKUPINY, nedělejte vlny, neptejte se na žádné nepříjemné otázky, nemluvte nahlas o svých pochybnostech. Tím se dostaneme k jednomu z hlavních příznaků skupinového myšlení a tím je SAMOHODNOCENÍ POCHYBNOSTÍ.
Jiným takovým dalším příznakem je jednomyslné přijímání závěrů založené na špatném předpokladu, že ticho znamená souhlas. Jestliže tedy nikdo nevyjádřil žádné pochybnosti předpokládá se, že všichni souhlasí.
Existuje celá řada dalších důležitých příznaků například iluze nezranitelnosti, neporazitelnosti. Znamená to, že členové takové skupiny si říkají ,,máme před sebou těžký úkol, ale máme dostatek síly a prostředků ho vyřešit, budeme úspěšní tam, kde jiní nemusí uspět.“
A konečně ve skupinách se vyskytuje ještě jeden důležitý příznak, kterému říkáme ,,OCHRANA MYŠLENEK“ ,kdy různí členové skupiny na sebe berou roli ochránce presidenta (v obecné rovině hierarchicky nejvyššího člena skupiny) a ostatních členů skupiny před informacemi, které by mohli vést ke změně jejich názorů nebo alespoň vyvolat otázky k tomu co se chystají udělat.“
Taková zkreslení nejsou nutností, můžeme se jim vyhnou souborem protiopatření, kdy odborně navrhnuté protiopatření vedou k racionálnějším závěrům. Irvin Janis pokračuje…
,,Jedním z možných postupů jak se vyhnout skupinovému myšlení je navrhnout jako vedoucího diskuse odpůrce projednávané myšlenky.
Další z možností, která jasně vyplývá z nebezpečí izolované skupiny, je záměrné pozvání člena z jiné organizace. Ten přispěje informacemi z jiných setkání a je důležité požádat ho aby při jednání vystoupil s jakýmikoli námitkami či nápady.“
Důležitým aspektem je průběh vzájemného jednání, který vlastně probíhá i na stránkách odborného tisku a na seminářích. Kupodivu zjišťujeme, že poslední dobou si psychologie všímá i této oblasti, zpracovává ji a zjišťuje o ní fantastické věci. Max Bazerman z Northwesternské university zjistil 5 nejzávažnějších vědomých chyb, kterých se dopouštějí účastníci jednání.
1. Nevezmou v úvahu mínění druhé strany.
2. Mají sklony k neracionálnímu stupňování vazeb na předchozí jednání a tím vyostřují spor.
3. Mají velmi omezený úhel pohledu na problém
4. Ukazují přehnanou sebedůvěru v tom, že ve sporu zvítězí.
5. Často se stavějí k jednáním ,,buď vše nebo nic“, ,,co vyhraji já, ty ztratíš a naopak“ a to i v případech, kdy to objektivně není pravda.
(Zimbardo, 2000, Judgenent and Decision Making)
Vlastně nám těchto pět bodů může pomoci velmi snadno rozlišit, zda strany nebo určitá strana uvádí protiargumenty proti jiné straně v takové podobě, že v dané vědecké oblasti přináší nový pohled či nové informace a jejich argumentace bude rychle přijata a obor se obohatí, nebo zda nejde o případ, kdy způsob argumentace povede naopak k vyvolávání konfrontací a napětí a stane se pro oblast naopak brzdou. Toto rozpoznávání je velice důležité například pro vedoucí diskusí na konferencích a seminářích, nebo pro redakce odborných časopisů.
(Na chybných úsudcích se zřejmě podílel mechanismus klamu a sebeklamu - více kapitola ,,Klam a sebeklam" a také další mechanismy jako stín persony a nástřel)