Samozřejmě jsem hledal v literatuře nějaké další informace, které by mě vedli k podstatě sporů, které popisuji v předchozích kapitolách. Určitě za ten rok, co jsem naposled upravoval předchozí řádky, jsem něco nového zjistil. Především jsem se stal pedagogem na gymnáziu a měl jsem tu čest vyučovat mimo jiné studenty v rámci dějin umění i umění paleolitu. V reále se nedalo na nic navázat, studentům dělalo potíže i nejzákladnější dělení paleolitu na mladý, střední a starý. Byli upřímně schopní při zkoušení cokoli poplést, zařadit jeskyní umění k datu 80 tisíc a Francii a Španělsko viděli někde ve střední Evropě. Celkové vzdělanosti nepomohlo ani zjednodušené promíchání neolitu a paleolitem v kapitolce ,,O pravěkém umění" v jedné učebnici a další učebnice byla zase ,,Dvacetkrát starší než Altamira" a předváděla pseudoartefakty převzaté ze stejnojmenné fantazijní, spekulativní a také nevědecké publikace, jako doklady evolucionalistické koncepce ,,protoumění". Kdybych tyto učebnice použil, jen bych míchal v hlavách dětí guláš z přísad faktů, pověr a čiré fantazie. A to jsme na střední škole. Takže tento guláš, vařený na množství způsobů, máme obecně v hlavách všichni a díky speciálním filtrům pro přijímání informací přežívají mnohé ,,zaručené" informace, více méně v netknuté podobě snadno i těch pár přednášek o paleolitu na vysoké škole. Musíme podotknou, že u nás neexistuje žádná vysoká škola specializovaná jen na paleolit a výuka je zaměřená vždy především na holocení kultury.
To je o našem prostředí důležitá informace. Další informace o prostředí je ze strany psychologa Pospíšila (Pospíšil 2005). Pospíšil si všímá manipulativního prostředí v kterém žijeme. Je to logické, ve společnostech s omezeným počtem lidí, s obnovitelnou surovinovou základnou, jako je u lovců a sběračů, existuje jak značná míra vzájemné potřebnosti, tak značná míra přímé sociální vazby. Taky se snad ani nijak mnohačetně nedá manipulace uskutečnit a ani pro ni nejsou důvody. Zdroje jsou totiž přístupné všem v dané komunitě. Naopak u holocenních přelidněných kultur existuje evidentní boj o zdroje. Ke zdrojům se dostanou pochopitelně jen někteří. Jak jsem zde už jednou psal, na několik nejlepších míst v kině se dostanou jen někteří, na pěti místech nemůže pohodlně sedět pět set lidí. To je nesmysl. Tady platí jak teorie chaosu, tak nutnost jednotlivých společností manipulovat druhými a i jednotliví lidé manipulují ostatními. Buď budu sám čerpat zdroje nebo zůstanu s prázdnou. Pospíšil vidí toto prostředí ve verbální manipulaci kolem nás. Ale vedle verbálně manipulačního prostředí bych viděl i vizuální manipulaci a zvukovou manipulaci. A samozřejmě i jejich kombinace. Pochopitelně pyramidy jsou prvním, co mě napadne, když přemýšlím o vizuální manipulaci, ale i oděv je vizuální manipulace a při významu oděvu jsem uváděl mnoho příkladů, jak vizuální stránka oděvu ovlivňuje okolí. Stejně tak je nutné registrovat stav současné společnosti, stav o boj o zdroje a pohled na dění se nám může zúžit na množství jedinců, kteří vyrůstají v manipulaci. A ti cokoli považují za manipulaci, brání se manipulaci a manipulují sami. Tak obrazové rekonstrukce Buriana mohou někteří lidé brát a odmítat je ,,jako manipulace", mohou odmítat cokoli sugestivního, jako je sugestivní malba, protože ji považují za manipulaci. Protože mají prostě strach z manipulace. A to vše, i přesto, že se o manipulaci jako takovou původně nejednalo. Manipulační vlny se šíří mnohdy dodatečně jako obranná reakce. Stejně i manipulace kolem informací o paleolitických kulturách mohou být jen reakcemi coby sebeobrana na domnělé manipulace ze strany paleoetnik. Že mají neandrtálci ohniště může být bráno jako manipulace a manipulativními reakcemi je informace o ohništích a významu ohnišť jako zdroje informací o psychice daného etnika úplně vytěsněna. Podobně jsou vytěsňovány další informace, které jsou nezbytné pro spravedlivé posouzení středopaleolitických a staropaleolitických populací. Nadevší pochybnost týž vzorec našeho chování manipulací, který používáme k boji o zdroje i my použijeme i ve vědě mezi sebou a neváháme je použít paradoxně i proti tomu, co je samotným zájmem naší práce. Navíc pokud je nějaké etnikum nedejbože odlišné náš, zápas o zdroje s ním se mnohonásobně zintenzivní. Bylo by velmi dobré zkoumat nekompetentnost ,,vědců" vzhledem k míře manipulativnosti prostředí v kterém žijí.