Vidíme-li však některé výrobky jako tisíce sungirských korálků, musíme vyslovit určité pochybnosti nad předcházejícím zjednodušením výkladu. Jestli se skutečně jedná jen o samovýrobu nebo jestli do koridoru možného nezapadá pro gravettien reálná i dědičná ,,šlechta“. Na možnost existence takové šlechty, obdobné ,,šlechtě,, severských ,,současných“ přírodních národů upozorňuje doc.Martin Oliva. (Archeologické lokality a nálezy okresu Brno –venkov).
Oliva hledá určité vzory v etnografii severozápadních indiánů, kteří prahli především po titulech a sami rostli v očích ostatních podobně významných jen tehdy, když ostatní vysoce postavené lidi obdarovávali. Tak se mohl kumulovat na čas u někoho majetek, který jinde chyběl. Asi tímto směrem bychom si mohli udělat jednu z možných představ směrem k Sungiru.
Všude tam, kde je možné dlouhodobě skladovat potraviny je možné vést loupeživé přepady a brát otroky. Sem patří i gravettienské etnika, která se těšila možnosti zmrazení masa pomocí trvalého permafrostu. Jediné skutečné omezení vyplývalo ze strany stavu nízké populace, která odpovídala lovecké společnosti odvíjející se od omezených zdrojů potravy a tudíž v principu nedovolovala větší rozvrstvení obyvatel. Samotný charakter severského loveckého etnika má své přirozené početní hranice podle vazby na zdroje. Ale i ostatní výtvarné umění ani neodpovídá výrobkům určeným pro například středověkou nejvyšší šlechtu.