Nedávno jsem si prohlížel různé encyklopedie s obrázky představ tábora a lidí v mladém paleolitu a všechno jakoby bylo moderní a správné a porovnatelné s tím, co je v mích rekonstrukčních napodobeninách až na jediný drobný rozdíl. Vše jako by bylo vyrobeno v továrně na běžícím pásu, vše navržené jediným výtvarníkem a koupeno v obchodě s uniformami. Naše představy mohou zrcadlit naší zkušenost s tovární velkovýrobou. Tady to vypadalo nevině a dovedu si představit, že mě ten, kdo nemá o věci přehled může podezřívat s pedantství a puntičkářství, ale rozdíl to je a když víte o věci své, vadí vám to tak, že vám připadne celá věc trapná a dětinská. A když se podíváte jak si poradil tento autor s tímto přístupem s vyjádřením středopaleolitického tábora, tak tam má každý naprosto stejným způsobem utrhlé a nahastrošené přiodění z kožešiny a pak tato kultura vypadá hyperchudě a zoufale jednoduše primitivně. Chybí zde individuální přístup a přirozeně osobní zdobící element lidské povahy (který v archeologickém materiálu a středního paleolitu registrujeme jako hrot ze záhnědy nebo křišťálu nebo zkameněliny začleněné do nástroje atd.).
I dnes jsou etnika, která nezobrazují figury a to v prostředí jihoamerického vlhkého pralesa, bez skal a možnosti malovat na kůžích. Přesto mají zájem o barevné hlinky a malují sami sebe. Stejně tak se zdobí a věnují pozornost všem zvláštním artefaktům. Ale při archeologizaci dojde k zániku všech těchto materiálů a zůstanou jen barevné hlinky (stejně jako na některých středopaleolitických lokalitách). Vzpomeneme si hned na zájem gravettienců o pravěké schránky mořských měkkýšů a žraločí zuby, ale na lidi ze středního paleolitu mající zájem o už zmíněný nevšední křišťál nebo kamennou surovinu ze zkamenělinou. Sem patří i zájem gravettience o nevšední využití atraktivního červeného krevele, co by materiálu pro skulpturu ženy. Jde nejen o využití zvláštní suroviny, ale i o určitá technická ojedinělá řešení jako provrtaný lidský zub, dvojitý slepený medvědí špičák (pavlovien), křišťálové nástroje (magdalenien). Proto význam individuálního přístupu je pro paleolit natož pro gravettien neodmyslitelným a evidentním prvkem chování dávných kultur.
Výtvarná úroveň
Tam, kde můžeme bezpečně identifikovat ozdobné řemínky a pásky na soškách v drtivé většině nikdy nenalezneme jen samotné prosté naznačení řemínků a pásků. Téměř vždy je provází nějaké další dekorativní členění.
Zdobené oděvy ze Sungiru jsou i v tradici a duchu současné výtvarné úrovně srovnatelné jak s etnografickými paralelami, tak s umělými návrhy výtvarného pojetí zdobení oděvu. Především registrujeme jasně ozdoby zakončení, lemů a švů například okraj čepic, horní okraj bot, předěl mezi holení a chodidlem ať skutečné nebo falešné, zakončení rukávů atd. I zde je zdobení oděvu dekorativně výtvarně řešeno i v jednotlivostech (jednotlivé korálky).
Výtvarné pojetí se dělí do kulturních okruhů od popisného ale dekorativního wilendorf-kostěnkienu po symbolické a silně geometrizující pojetí u sošek pavlovienu. I tak u věstonického zlomku těla se také objevuje naznačený zdobný pásek, tudíž i zde existuje možnost záznamové výpovědi, jen je možná překryta a zakódovaná do ne vždy nám přesně srozumitelné podoby. Předmostská venuše jak se někdy uvádí vypadá podobně jako pohled na reálný svět po užití nějakých omamných látek. Také takové podobné geometrické vidění vzorů se objevuje při některých nočních záchvatech migrény. Ať se jedná o silnou pouhou výtvarnou zkratku nebo jen popis a snahu přiblížení se vidění ve stavu užití určité látky nebo ve stavu neurologického záchvatu je zde zapojena při vlastní řemeslné realizaci klasická fantazie, která prostě sahá po běžných zkušenostech a zde je kombinuje a užívá v nevšední rovině. Tady stojí rozhodně za povšimnutí dolní spojnice dvou ramen tvořící spodní část ženské hlavy. Vypadá to jako dvě dřevěné tyče spojené omotávkou ze syrové kůže. Navíc příčné žebříkovité opakující se příčky dnes upomínají nejspíš výplet sněžnice a je pravděpodobné, že celá postava ženy (nebo jen její určité části) je složená z nejrůznějších gravettienských technických předmětů nebo jejich detailních částí.
Taktéž výtvarná úroveň je ve výrobcích jako například u Venuší individuální, vidíme nejrůznější konstrukční nápady například i Věstonická venuše je také složena většinou z umělých neanatomických zato však poměrně čistých geometrických tvarů a je seskládána podle nového logického vlastního pořádku, který je sám o sobě velmi harmonický a jemný. Když by jsme chtěli tuto dovednost a schopnost aplikovat do vizáže jiného užitkového předmětu jako určitý styl dizajnu měli by součastní diváci ze západního světa pocit, že se do této doby omylem dostávají moderní předměty. Stejný pocit by měli i při aplikaci zásad hypermoderní Věstonické venuše abstrahované jen na tyčinku těla s prsy. Ale jak už jsem psal nejde toliko o abstrahování, to patří například Petřkovické venuši, zde v pavlovienu jde o znovu objevení ženy seskládáním nových geometrických či geometrizujících tvarů. Proto i ostatní charakterem srovnatelné výrobky by měly dodržovat tento konstrukčně výtvarný postup a skutečně to vidíme také v archeologickém materiálu (lopatkovité předměty, drtidla, válcovité závaží, jehlice, čelenky atd). Rozhodně je zde možné zadat tyto data do počítače a v duchu hypervenuše nechat postavit sáně, nebo v duchu klasické Věstonické venuše vytvořit loď. Tento postup by nás přivedl k výraznému technickému výtvarnému a dizajnerskému řešení, které bychom mohli označit jako bizardně charakteristické. Na straně druhé sošky zvířátek, jsou realistické a jen stylizované tedy podle úplně jiných pravidel. A tyto pravidla jsou jiná a kdybychom tato pravidla použili pro stavbu sání vznikly by asi velmi obyčejné všední sáně. Která pravidla se na co vztahovala je pak obtížné zjistit a nabízené jednoduché prvotní řešení se ztrácí. Jenom registrujeme, že například v pavlovienu se zobrazovalo hlavně podle dvou odlišných výtvarných měřítek (pojetí) (dekorativně-realistického a geometrizujícího). Další aplikace jsou tedy znesnadněny a bude nutné se v budoucnu této oblasti dál věnovat a hledat odpovědi na takové mechanismy alespoň v etnografických paralelách.