Princip dizajnu je stejný, nepřímá persona nese stejné prvky, stejného ducha (identickou strukturu) jako má přímá persona. Něco jako genetické informace DNA, konkrétní kód, který budeme potřebovat znát, abychom mohli přímou persónu odvodit tam, kde není archeologicky doložená. Hledáme pak archeologicky daleko častěji dochovanou a daleko běžnější nepřímou personu.
Někdy, když se vše musí ručně nosit, uplatňují se takové konstrukce a materiály, které jsou velmi lehké jako dřevo, stébla, peří, kůže, kožešina, syrová kůže. S objemem a vahou souvisí způsob života a charakter transportu. Těžká kost pak mizí a význam kamenné suroviny a kamenných materiálů je posunut především do oblasti spotřebního zboží, které je snadno nahrazováno a obnovováno na následující lokalitě. Čili se jedná u takové kultury především o produkci organického materiálu, který rychle a bezezbytku podléhá rozkladu a je doprovázená nereprezentativní kamennou štípanou industrií z místních surovin (archeologicky šeptající /netransparentní/ kultury). Ve srovnání s kulturou, která zpracovává kosti a kamenné nástroje i surovinu je schopna vše transportovat s pomocí fyzikální pomocí, jako už je prosté tažení po sněhu, nebo stepi, ale hlavně při zvířecím zápřahu (archeologicky transparentní kultury) je pak materiál vzájemně silně disproporční. Vzhledem například k magdalenienu nebo gravettienu si myslím, že je skutečně trefné označenítransparentní kultura, pro snadnou čitelnost mnohých aspektů na něž poukazuje dostatek dochovaných kostěných a kamenných archeologických artefaktů. Jiné šeptající kultury mohou pak být netransparentnípřímo zamlžené, jejichž chudoba, co se týče artefaktů, není objektivní, ale je jen chudobou archeologickou, ale u živých kultur tomu tak nebylo.
Bohudíky za více jak sto let archeologie už zaregistrovala, několik lokalit a výjimečných nálezů i z oblasti typicky netransparentních oněch šeptajících kultur. Tyto výjimečné nálezy jsou pro naše porovnání pochopitelně prvořadé a klíčové.
A tak zase můžeme sledovat stejné oblasti života jako u přímé persóny a dosazovat archeologické materiály jakoby do rovnice z neznámou. Zase sledujeme přímou personu (která je zde neznámá) a dosazujeme konstrukční schopnosti, řemeslné schopnosti, výtvarné schopnosti a znalost zdrojů a surovin. Například, když zajedeme do středního paleolitu a mladší části starého paleolitu registrujeme konstrukční schopnosti na základě konstrukce obou různých typy vrhacích zbraní ze Schöningenu. Sledujeme konstrukční řešení výroby kamenných nástrojů a to například s ohledem na měnící se prostředí (Valoch, Stránská skála). A pro střední paleolit nás budou zajímat například broušené kostěné hroty z jižní Afriky a z německého Lebenstedtu a z další německé lokality Königsaue uměné držadélko.
Solidní informace o řemeslném zpracování zase nese povrch hrotů z Schöningenu, které jsou pečlivě zpracované a vypadá, že byly tedy nejen dobře seřezané, ale i pečlivě přebroušené. Dokonce i samotná váha tehdejších celodřevěných kompaktních oštěpů vzhledem k poddimenzovaným hrotům zase naopak ukáže, že dřevo muselo být odříznuto nejen v určitou část roku, ale muselo také nějakou delší dobu vysychat, aby se zpevnilo. To by se mělo při určité dávce štěstí dát dokladovat podle stavu posledního vnějšího letokruhu na průřezu dřeva. Jinak by se odlomil hrot jako při mém pokusu, který sice proběhl s oštěpem vyrobeným v zimě, ale s čerstvým, nyvyschnutým dřevem. Zatímco totiž hrot vězí v hlíně nebo v tkáni kořisti zbylá část masivního oštěpu je tak těžká, že by nekvalitní dřevo zlomila. Stejně precizní konstrukční, řemeslné a výtvarné zpracování vidíme nejen v starém paleolitu, ale i ve středním paleolitu jak v Jižní Africe u kostěných hrotů tak u držadélka z Königsaue.
Výtvarná oblast se dá alespoň v základech sledovat, předně podle jemné motoriky, rytmické segmentace, osové souměrnosti, míra geometrizace a užití mnoha různě tvarovaných celkových forem. Pro doklad jemné motoriky starého paleolitu nás okamžitě napadnou specifické mikrolity z Bilzingslebenu a pro střední paleolit zase držadélko z Königsaue.
Vsuvka ze strany výtvarníka - je zajímavé, že v mnohých publikacích se za vznik umění u člověka považují vlastně až figurky lidí a zvířat a různými prvky zdobné předměty. Dizajn do toho pohledu není začleněn, přesto, že jsou jeho formy a oblasti užití rozmanité už od středního a starého paleolitu. To přesto, že se mistrně ovládá surovina a počítá se z jejími i někdy nevšedními vlastnostmi a o tvarech ani nemluvě. Střední paleolit i mladší období starého paleolitu do této doby evidentního dizajnu patří. Čili znalý výtvarník řadící dizajn do výtvarného umění vidí střední i starý paleolit v úplně jiném světle a v jiných hodnotách než laik, kterým je co se týká umění i paleolitik. Obecně se jen málo ví o dizajnu, běžně najdeme na regálech výrobky s nepěknými obaly od Spojených států po Japonsko. Výjimku tvoří Itálie a Španělsko, kde má dizajn neuvěřitelně dlouhou tradici a smysl pro něj je pevnou součástí tamní kultury. To je nutné vědět, abychom mohli posoudit sami sebe a svou hodnotitelskou úroveň, či úroveň a fundovanost hodnotitelského prostředí.
V Bilzingslebenu je pak materiál rytmicky se opakujících se pečlivě do řady seřazených vrypů a pak můžeme sledovat výtvarné prostorové formy jak v typech kamenných nástrojů, kterých je ve středním paleolitu mnoho a nemusíme z Königsaue vůbec odcházet a nejdeme si je i zde. A formy kamenných nástrojů najdeme zase v již zmiňovaném Bilzingslebenu a na otázku, zda jsou možné další prostorové formy, odpoví znovu Schöningen s dřevěnými artefakty a chceme-li něco extra dostaneme z Bilzingslebenu čtvereček vyrytý na jednu kostěnou destičku.
Znalost surovinových zdrojů v rámci středního a mladší oblasti starého paleolitu můžeme pak sledovat na jedné lokalitě z Německa, kde se užívalo k otopu uhlí. Vidíme ji také na užití kvalitních flexibilních materiálů u užití dřevených zbraní starého paleolitu Německa, Španělska a Anglie. Pro střední a starý paleolit platí obecně snaha využít místních kamenných zdrojů a šetřit tak energetické a časové zdroje, které by stály delší transporty. Přesto se transporty objevují, jedná-li se o kuriózní horniny a přírodniny (Kůlna – záhněda a křišťál).
Už samotné odbíjení hrany pěstního klínu, kdy se údery střídají z jedné a druhé strany, dostatečně naznačují princip prostorového pohybu a v upořádání ve střídání v jedné linii například podobně jako při šití nebo pletení copánků. Známé jsou také pěstní klíny utvořené tak, aby jejich střed tvořily pěkné paleontologické objekty-zkameněliny. Zajímavé je, že z Maďarska známe ze středního paleolitu i mikromandalu, kdy kulatá schránka numulita s příčnou puklinou je doplněna kolmou rýhou takže se dostáváme přímo k Jungově mandale (Jungovu mandalu můžeme spatřovat i v sungirských kotoučcích nebo v maltské spirále).
To vše je samozřejmě jen určitý krátký nástin, jak získávat informace z materiálů středního a starého paleolitu a jak je zpracovávat a je jistě dobré věnovat tomuto tématu v budoucnu daleko větší pozornost a danou oblast začít zpracovávat zároveň i podle dalších kritérií, aby se získalo srovnání i kontrola.