Atributy jsou takové předměty, které symbolizují určitou postavu, roly, funkci, postavení. Například atributem dětského sungirského hrobu jsou hroty oštěpů a velké mamutovinové oštěpy, můžeme říci, že je to atribut lovce, nebo bojovníka. Ale protože je to dětský hrob a ani větší chlapec asi nebyl plným samostatným běžným lovcem a teprve už ne malá holčička jsme nuceni tyto předměty považovat jen za součást darů, nebo atributy k výbavě, v nábožensko-mytologické rovině, které děti ztotožní s nějakým hrdinou nebo hrdiny? Bader však uvádí, že sungirská holčička měla svoje kopí asi právě tak ve své velikosti, a malé kopí u chlapce možná bylo také jeho z doby, když byl ještě malý. Toto nebalistické kopí, které se dá užít možná jen jako kontaktní zbraň je možná spíš nějakým ceremoniálním atributem, vypovídající nejspíš něco o svém majiteli, kterého můžeme pak někam přiřadit (buď do celé společnosti, nebo do speciálního společenství či do úzkého okruhu hierarchické špičky)
Další docela jasný materiál se zdá být z Brna II, atributy jako kamenné kruhy (pektorály), část paličky k bubnu, velká mužská soška, lebky zvířat, ulity z ,,neznámých tvorů“( fosilních kelnatek) z podzemí na čepici pohřbeného mají analogie v šamanských předmětech a samo onemocnění muže již od dětství chronickým zánětem okostice (kostižerem) dělá z nalezeného vážného adepta na roly šamana (Martin Oliva, Brněnský hrob).
To je asi jedna z mála jasných rolí u určitého jedince. Ale situace může být i úplně jinak nejasná, jako například u chlapeckého hrobu ze severní Itálie. Ne, že by charakteristické předměty chyběly, ale nevíme, co by tyto ,,charakteristické předměty“ měly vlastně charakterizovat. Navíc nevíme přesně, ale vzhledem k věku chlapce se zdá pravděpodobné, že ,,tato“ role byla přidána ,,uměle“ v rámci mytologie spojené se smrtí. Nicméně i takto mladý chlapec může být považován za zcela zvláštního, trpí-li například schizofrenií nebo nějakou další poruchou.
A tím se atributy přímo uložené v hrobech vyčerpávají. V současnosti můžeme registrovat rozpor mezi atributy například pro šamana v hrobě (Oliva) a u šamana v jeho obydlí (Klíma), nutící nás k reviznímu kritickému pohledu. Brněnský šaman neměl jedinou figurku z pálené hlíny a v ,,kouzelnickém“ obydlí se nenalezl jediný kamenný kruh, jediná palička, jediná zvířecí lebka, navíc i Klímova obdélníková rekonstrukce samotného obydlí na kruhovém půdorysu je už zcela evidentně mimo přijatelný interpretační koridor.
Kamenný kruh se našel také ještě v rámci sekundárního úložiště lidských osteologických materiálů v Předmostí.
Věstonická skrčená žena měla údajně v ruce liščí zub, situace, které dnes nerozumíme. V trojhrobu měl osamocený krajní jedinec ležící na zádech vedle sebe hromadu ulit šnečků. Docent Klíma mně řekl, že jeho pracovní vysvětlení spočívá v myšlence, že se jednalo o šamana, který měl u sebe v tašce nějaké rostliny a šnečci za nimi vlezli a pak nenašli cestu ven. Musím se přiznat, že jsem nikde nenalez dostatečně identickou analogii a spíš si dovedu představit, že v tašce už byly tyto ulity, jako nasbíraný materiál.
Tyto velmi zajímavé a hodnotné spekulace nás upozorňují, abychom se vzpamatovali a nebrali archeologické materiály doslova a tak vážně. Nesmíme zapomínat, že i v těch hrobech a jiných nálezových situacích, které nám archeologie nabízí a které jakoby chtěli už už promluvit je jen materiál zredukovaný na extrémně dochovatelné minimum a teprve kdybychom měli i organické materiály ke zkoumání bylo by asi naše přemítání úplně o něčem jiném. Proto musíme rozlišit v rekonstrukční paleoetnologii unikátní transparentní materiál od toho, který vypadá sice nadějně, ale mohl by být velmi snadno zmatečně vysvětlován. Takže nám zůstane pro jasné atributy jen několik málo hrobů a to dětský sungirský dvojhrob a šamanský brněnský popřípadě pravděpodobně i hrob ,,Červené paní“ s jižního Wallesu. A ani kříže na našich hrobech neznamenají, že daní lidé byli ukřižováni, nebo, že je někdo přejel autem na křižovatce, ale je to obyčejné jungovské ztotožnění se s hrdinou a jeho formou smrti. Tedy je to zase jen mytologie. Oblíbenost takových symbolů spojených se smrtí také tkví v archetypální rovině kříže, který výtvarně symbolizuje setkávání dvou proudů, světů, sil, typů zákonitostí, podstat atd. Podobně mnohovrstevnatě filozoficky působí i propojenost opaků v pohřební mytologii gravettienu.