Obydlí
Prezentovat se tak, abychom se nějak konkrétně vymezili, je možné i známým vystavením a umístěním předmětů do svého obydlí je to jednak i věc známá ze zoologie, kdy někteří obratlovci, především někteří ptáci mají takové manýry (papuánští a australští lemčíci, kteří ze speciálního prezentačního prostoru dělají pro samičky opravdovou malou, ale pestrou tržnici s vyskládanými nejrůznějšími předměty od konstrukčně tvořivého svatostánku ze stébel, přes pečlivě vyrovnané hromádky krovek křídel s pestrých brouků, hromádek lesních plodů a vše završují vplétáním květů orchidejí do okolního prostředí), ale stejně dobře je známe i z dnešních domácností lidí, počínaje sbírkou sošek na zahradě, obrazy na schodišti, sbírkou loveckých trofejí, sbírku starých zbraní, hrnečků talířků, skla, exotických suvenýrů a podobně. Není možné si jak u lemčíka tak u lidí nevzpomenout na Wilsona a jeho hypertrofii. Nabízí se možnost, že sběratelství, vystavování a nadšení (libost) pro krásné nebo zajímavé předměty je určitá forma naprogramovaného hypertrofického chování nemusí se jednat jen o mechanismus vyrovnání se z něčím.
Je normální, že někdy upoutají některé předměty i psy nebo činčily a ty si je odnesou k sobě a dokonce v určitém období se tato libost zvyšuje, ale nemůžeme ještě mluvit, na rozdíl od lemčíka a člověka, o hypertrofii.
Nakonec Martin Oliva míří ač vzdáleně, ale přeci jen stejným směrem, když si všímá iracionálního a neutilitárního výskytu některých přinesených materiálů na některých středopaleolitických lokalitách, které nejsou dál v archeologickém materiálu zpracovávány na nástroje a předměty jako například části mamutích klů. Ale ve stejném světle prezentuje i skládky mamutích kostí gravettienu a srovnává je například s severoamerickými indiány v rezervacích shromažďujících vraky aut (Oliva Martin, Moravský gravettien). Ale k prezentaci slouží jako prostorová informačně výtvarná kompozice i vlastní obydlí. Bývá většinou zhotoveno z nejdostupnějšího vhodného místního materiálu a je prezentační tím víc, čím je trvalejší. Naopak je-li obydlí lehce nahraditelné od prezentativnosti se upouští. Zase raději podotknu, že i kultura bydlení patří mezi typicky lidské vlastnosti z Murdockova seznamu.
Umístění lokality v krajině
Z ničeho nic se z okolité roviny zdvíhají kopce k nebi - Pálava, když už nic jiného, tak se jedná alespoň o falickou hrozbu nebo zoomorfní útvar. Zoomorfního útvaru si všímá i Jiří Svoboda (Svoboda, 1999). Je to o velkolepém dojmu, který na nás návštěvníky dané kopce udělají (směrem k našemu postavení malých postaviček pod kopcem) a k postavení domácích kopce obývající (součástí onoho majestátného kopce). Návštěvník sídliště, který přicházejíc krajinou vzhlíží nahoru a musí vystoupat nahoru k osadníkům. Tedy prvek opakující se v řadě holoceních kulturách jako prvek vzhlížení k posvátnosti výšin a nejsou-li k dispozici přírodní vytváří se umělé od pyramid, některých obětišť, přes kazatelnice až po stupínky přednášejících u tabule, postavce pro sochy celebrit, po tribuny politiků či nebetyčné mrakodrapy bohatých společností. Jung popisuje tyto velké objekty jako ,,monumentální svět“. ,,S vášnivým zaujetím, jakému není rovno, jsme kolem sebe sice vybudovali monumentální svět, ale právě proto, že je ten svět tak náramě velkolepý, je také všechno velkolepé venku, a to, co naopak nacházíme v základu duše, musí být nutně takové, jaké to je, totiž nuzné a nedostatečné.“(Jung, Duše moderního člověka). Evidentně takové projevy monumentality hodnotíme skrze naše kulturní zastínění, jako cosi kladného, co je známkou vysoké úrovně. Jung, který se zabýval i uměním, se na tyto projevy ale dívá skepticky a jednoznačně naznačuje přesunutí velkoleposti z nitra duše do vnějšího světa. Znovu nás taková situace nutí přemýšlet o častých zranění hlav mužů a o koexistenci gravettienců a postaurignacienců na Moravě, kdy některé typy chování registrované u pavlovienců v archeologii by mohly být právě projevy s vyrovnáváním se vnitřních ran a nedostatečností tehdejší konkerétní společenské a politické situace.
Přes vysokou praktickou hodnotu velkých pavlovienských lokalit, které mají stejné nemněné charakteristiky zasídlování a topografické orientace v krajině, zřejmě kvůli řadě dalších velmi praktických důvodů má i mimovolný efekt vzhlížení k sídlišti a zpětně pohlížení na svět shůry má rozhodně psychologický efekt pro postoj místních obyvatel sama k sobě a směrem k nim od jiných etnik tedy se jedná o oblast pocitů kolem jasné persony. Tyto faktory se nakonec mohou promítat i do postoje domácích v řeči těla a ve výzdobě oděvů.
Podobně kouzelně se chovají i některé krajiny, kde byly surovinové zdroje, například blízké Bílé Karpaty.
V německém magdleniénu to jistě byla krajina kolem Engenu se sopkou a tajemně vyhlížející kulisa jeskyně v Petersfelsu. Ale i u nás v Moravském krasu mohou jeskyně dodávat pocit tajemného kouzla mystičnosti a spojení s jiným světem, kdy mohlo být těch několik málo jeskyní jen dílčím způsobem využíváno. Nemusí se přímo zasídlovat jako Kůlna, která je svými rozměry výjimečná a její protějšky se po světě nacházejí jen pomálu, nicméně taková lokalita svoji neobyčejností a nadčasovou pompézností rozhodně je taktéž konkrétním výpovědním materiálem o persóně jejich uživatelů.