Líbí se mi kritický emotivně pojatý výrok Martina Olivy o materialistickém pojetí kultury jako nadstavby ,, zde ovšem nevystačíme s vulgárně materialistickým náhledem, že lidé tvořili kulturu jen když měli plné žaludky. (Oliva Martin 1997). ,,Pravěký člověk měl živořit a navíc vystaven době ledové má živořit dvojnásob a jeho kultura by měla být dvojnásob nižší. Realitou je, že persona ve všech svých podobách ať přímé osobní vizáži, tak v malých předmětech i ve velkých prostorových pojednáních nebo někdy i prezentovaná prostřednictvím možného vlastnění stád sobů utváří celý široký komplex výpovědi a povědomí o personě nebo personách, které jsou konkrétní a čitelné a pověřují samotné nositele této kultury k úkolu v životě v této oblasti a vlastně mu umožňují fungovat. Přes zdánlivou iracionalitu je to vzhledem k lidské psychice jediná možnost jak se vyhnout depresím a paralyzujícím úzkostem a u toho plně zajišťovat své potřeby a potřeby druhých.
Přežití člověka v extrémních podmínkách, kam severské podmínky tehdejšího světa spadaly, je především a to v první řadě věcí psychiky.