Horní hranici jsou slavnostní oděvy a zdobení s důrazem na hlavu (čepice, klobouky, čelenky, složité a nápadité účesy), vlastně na každý užitý umělý artefakt, který má zdobit tělo od náramků, náloketníků hrudních pásků až po celý oděv i s botami. Řemeslně, výtvarně i konstrukčně vyhotoven vždy jen typem nejvýš po vrchní hranici samovýroby (jinými slovy jde vždy o individuálních umění). Může však ohromit nečekané množství výrobků.
Spodní hranicí je alespoň obyčejná upravenost, například provázená lokálně sestřihy vlasů, nebo jejich specifickými méně složitějšími účesy. U prezentačního výrobku v řemeslné a výtvarné podobě na úrovni prostě udělaného průměrného ručního výrobku (jinak je tomu u spotřebního materiálu, který je jen dočasný, ten nemá pak ani formu a je odbytý).
Obecné zásady. Zvláštní důraz se objevuje u prezentačních oděvů, ale i presentačních předmětů, uplatňují se geometrické a geometrizující tvary jako základní stavební prvky. Sledujeme v gravettienu v různých kulturních oblastech různou míru dekorativnosti, od jemného volnějšího popisného dekoru po silnou geometrizaci. U oděvu vidíme standartizaci bot, ale individualitu pokrývky hlavy (mající některé společné prvky). Pokrývka hlavy je v hrobech většinou dokladovaná jako jediný zdobný průkazný archeologický materiál.
Ústřední bod. Jak účesy, tak doklady zdobení pokrývek hlavy společně a zcela přesvědčivě dokazují, že v gravettienu byla ústředním bodem sebeidentifikace a sebeprezentace především hlava. Ta vypovídala o svém majiteli největší množství informací a byla hlavním předmětem části vizuální persony.
Pod vnější persónou. Co se týká intimních tělních ozdob máme o nich dost dobrou představu, právě díky soškám Venuší. Opakují se především členěné dekorativní řemínky nebo tkaničky na hrudi a méně v pase. Někdy se přidávají náramky kolem lokte a i na zápěstí. Výjimečně se objevují jiné rafinovaně složité zdobení. Zajímavé, že některé zdobné prvky přesahují místní kulturní oblasti a i jednotlivé časové úseky. Opakující se doklady z různých míst a časů tedy vypovídají nadevší pochybnost, že i samotné lidské tělo bylo věcí určité konkrétní pozorné prezentace.
Individuálnost. Přes jednotící základní gravettienský princip kánonu vidíme třebas u venuší proměny u jednotlivých kultur a i rozdílnost tu větší tu menší u jednotlivých výrobků. Někdy i na jediné lokalitě sledujeme více uměleckých pojetí. Také je mimo realitu standartizovaná jednolitá technická, konstruktérská, řemeslná a umělecká úroveň výrobků. Nešlo o sériovou výrobu ani o jeden pramen fantazie a umělecké či řemeslné invence.
Persona ve vizáži a persona v chování. Předpokládám jednání podle očekávání persony především ve společnosti. Jestliže jsou Venuše tak standartizovány v celém gravettienu a podle jednotlivých okruhů a pravidla jsou jasná a nepřekročitelná, stejně tak bude limitováno i chování jednotlivce. Podle rolí, které člověk na sebe během dne a roku bere i tady můžeme předpokládat změny a pravidla vždy v rámci daných úkolů. Lze předpokládat jiná pravidla v soukromí a jiná na veřejnosti, ale na rozdíl od současné západní kultury by v zásadě neměla být tak rozdílná, poněvadž, kroky daných lidí, jakožto klasické přírodní národy, by měla otevřeně řídit živá víra a živá mytologie. Tudíž o soukromí se těžko může mluvit, protože společnost lidí prostě jen vystřídá společnost duchů a duší, kteří obývají svět kolem nás.
V Duši moderního člověka Jung přemítá o možnosti vnějšího projevu fascinujícího vnějšího předvedení se jako určitému opaku krize v dané společnosti. Je to pro Junga charakteristický náhled, protože Jung vychází z koncepce rovnováhy. Je-li tedy něco přistavěno směrem nahoru existuje pak někde i úplný opak. To se však bude zřejmě týkat především zemědělských a průmyslových společností, jak dalece tento postřeh bude možné sledovat i u přírodních národů je otázka. Jak jsem již upozorňoval v severských podmínkách může jít především o reakci na negativní severské vlivy směrem k psychice jednotlivce, nikoli tedy jen k negaci něčeho v společnosti samé. Protože u gravettienu registrujeme časté poškození mužských čelních kostí je možné tušit, že zde nějaké společenské napětí existovalo a v případě pavlovienu příčinu lze nepříklad tušit v územním konfliktu s postaurignaceinci (jednu z mnoha a mnoha). Sleduje-li svět očima etologa, sledujeme svět konfliktů zájmu jedince se zájmy ostatních individualit. Tím, že je prostor sdílený jsou sdíleny i zdroje. Vzniká pavučina vztahů, emocí, citových i rozumových spojenectví. Falická hrozba se uplatňuje u paviánů stejně jako dvě věže nad New Yorkem. Ani gravettienci nemohli existovat ve vzduchoprázdnu konfliktů jedince a jiných jedinců, společnosti, konfliktu o pozornost o zdroje, teritoria. Kapitolou samou pro sebe jsou vztahy a konflikty můžů a žen a dětí... konfliktů z nenávisti i z lásky...