Jsou pro holocenní kultury specifické v tom, že řada činností se dá ještě najít u jiné kultury nebo byla donedávna součástí jiné kultury. Na rozdíl od experimentu, který může být prováděn experimentátorem zcela neznalým daného řemesla a dopouštějícím se řady základních hrubých chyb, je fungující řemeslná produkce v jiné kultuře zaběhaná, práce je prováděna z ideálních surovin sbíraných ideálním způsobem ve správném období a suroviny jsou následně odborně ošetřeny. Samotné zpracování surovin se zase provádí nejen správně, ale často také neobyčejně zručně (fortelně). U větší skupiny lidí spíš najdeme jedince, kteří mají pro danou činnost nadání i zručnost než v malé, umělé skupině, kde naopak zruční jedinci mohli být odselektováni. Proto výsledky experimentátorů mohou být zcela zavádějící, především počáteční experimenty nám předvádějí velmi chabé výsledky. Pěkným příkladem jsou ukázky mořeplavby na rákosových člunech Thora Heyerdala. Ačkoli rákos sám plave a v prostém, heuristickém duchu by neměl být žádný problém s takovým plavidlem, už sklizeň rákosu v nevhodnou dobu zapříčinila sáknutí stébel a tím i krach tohoto náročného námořního dobrodružství. Každá činnost je řetězem mnoha prací, které musí být prováděny kvalitně a v logických návaznostech. Jediné porušení článku pak může vést k omylu, že nějaká výroba nebyla realizovatelná. Naše výsledky nesmíme proto přeceňovat. Experimenty jsou nutnou a přirozenou součástí vědy. Není to žádná nadstavba ani kuriozita.