Pro psychology je v této práci zajímavé praktické užití mnoha Jungových myšlenek. Tato publikace rozhodně nevyrůstala z pozice Jungovy psychologie jako z jediného a hlavního zdroje. Jungova práce je vázaná především na první polovinu dvacátého století a tím budí podezření, že v sobě může nést jak věci základní, tak ale i zastaralé a dnes přežité, proto jsem vždy hledal práce dalších psychologů, kteří zpracovávali dané téma. Je zde především užito a rozpracováno téma persony, stín persony je zde rozpracován jako jeden z mechanismů vytvářejících náplň kolektivního podvědomí. Kolektivní podvědomí je rovněž velmi důležitou součástí práce, protože zkreslující mechanismy hodnocení materiálu kolem paleolitu určitě patří k typickým, velmi silným a zcela evidentním projevům současného kolektivního podvědomí. Síla tohoto podvědomí vlastně zabránila zpracovat personu této dávné kultury už před desetiletími, i když je to v podstatě práce snadná. Můžeme říci, že se jedná o projev kolektivního podvědomí, který se promítl na všech úrovních společnosti a to i tam, kde se tyto dávné kultury měly zpracovávat a výsledky předávat veřejnosti. Pro ty, kteří rádi studují Junga, je to určitě velice dobrý materiál ke studiu, protože tato oblast patří k evidentním, velmi silným a hluboko zakořeněným chováním člověka v oblasti kolektivního podvědomí. Stejně tak se tato práce zabývá novodobou mytologií, která souvisí s kolektivním podvědomím a téměř stovkou zkreslujících mechanismů a je tak určitou ideální oblastí studia chování člověka z pozice hlubinné psychologie a to vše navíc při otevření materiálů, které zkoumají dané téma i z jiných oblastí psychologie.
Navíc práce přináší pohledy z pozice sociální psychologie, která je samozřejmě důležitá při hledání příčin současné krize zpracovávání a propagace materiálů paleolitu a řady obecně rozšířených omylů kolem paleolitu a jeho propagace. Práce se tedy nutně věnuje tématům jako je vznik omylu, mylné představy, mylného úsudku, přijetí nepravdy a podobně. Což zase může být materiál, který může zajímat psychology, kteří se zabývají těmito oblastmi. Zajímavé pro současné psychology je i upozornění na rozpor mezi určitými termíny a mechanismy v současné srovnávací psychologii a etologií na jedné straně a na druhé straně s termíny a mechanismy, které stále ještě používají tradiční paleolitikové. V oblasti zpracovávání archeologického materiálu směrem k rekonstrukcím a informacím k veřejnosti se zase práce dotýká oblasti psychologie organizace. Práce je také materiálem ke studiu psychologie rekonstrukce v oblasti geopsychologie. S geopsychologií má rekonstrukční paleoetnologie překvapivě mnoho společného, protože geopsychologie je docela otevřený obor, který se věnuje i jiným formám cestování. Tzv. pasivní turismus, virtuální turismus, fantazijní turismus, turismus snění apod. Geopsychologie tak provází různé pracovní úrovně rekonstrukční paleoetnologie od prvních předběžných představ po finální způsoby představení zpracovaného materiálu veřejnosti. V současnosti je ,,Úvod do geopsycholgie" Jiřího Šípka jedním ze základních pramenů pro rekonstrukční paleoetnologii přesto, že mnohdy píše lehkou rukou a práce má leckde osobitě emoční náboj. Práce je totiž otevřená psychologii cestování tak široce, že nám dovoluje odhalovat vznik mnohých předsudků a deformací pro samostnou rekonstrukční práci, ale dokonce si z publikace můžeme odnést řadu cenných poznatků jak naše výsledky předkládat veřejnosti tak aby pro ni byly atraktivní a zajímavé. Jiří Šípek je v rozporu s rekonstrukční paleoetnologií v okamžiku, kdy popisuje individuální podobu rekonstrukce a nemožnost dohody podoby nebo zhodnocení povahy rekonstrukcí - představ. Tady si zase musíme pomoct asertivním přístupem, který nám psychologie nabízí. Psychologie věnovaná asertivitě vysvětluje, že toto kritické uvažování je vlastní jen malému procentu lidí a na oplátku mu nabízí možnost dospět v objektivnějšímu poznání. Asertivní jednání a řešení problému je někdy připisováno vědcům, kteří postupují podle určitých kritických kritérií. Neasertivní člověk jen těžko mění své mylné názory, protože nerozpozná objektivitu a význam objektivity v předkládaných argumentech. Komunikací a způsoby uvažování jedinců jakožto kritickým uvažováním se tedy zabývá psychologie asertivity. Pro rekonstrukční paleoetnologii je zase základní kostrou práce. U nás je jako literatura vhodná publikace ,,Asertivita je stále živá" (Pospíšil, 2005).