Názorné srovnání
K veřejnosti se dostávaly materiály kolem starého Egypta od počátku 20. století tak komplexně zpracované, že představy vizáže spojené s personou staroegypťanů se nikdo ani nepokoušel ve filmech či na obrazech změnit. A to především díky atmosféře kolem hrobu Tutanchamona ve dvacátých letech. A tak nikdo ve dvacátém století staré Egypťany ani náhodou neukazoval jako hadrníky starobylejší a otrhanější, než středověké, zbídačené zoufalce či jako primitivy jednodušší a méně dokonalé, než obyvatelé starého Říma a Řecka (tak se dělo v USA v rámci evolucionalismu v 19. století, ale ještě během něj byla tato představa kritizována a odmítána). Egyptologové odvedli skvělou práci a prezentovali veřejnosti dostatečnou měrou výpovědní charakter sošek, maleb a hrobů. A to vlastně vše jen na intuitivní rovině prosté empatie, protože v té době Carl Gustav Jung svoje závěry kolem ochranného a identifikačního chování (tzv. persony) ještě nepublikoval.