Diametrálně odlišná situace je však v prehistorii gravettienu. Sice i zde najdeme několik ojedinělých prací nejspíš intuitivně sledujících gravettienskou personu podle sošek a hrobů, avšak najdeme zde dodnes a to daleko ve větší míře i její protipól, umělou absurdní personu. Ta je v podstatě o tom, že její nositel byl bez persony, kdy z něj čiší jen ,,živočišné potřeby“ bez zájmu o to, aby dobře vypadal a zanechal sympatický či určitý žádaný dojem. Tedy šlo o jakousi ,,personu“ stanovenou pro roli hypotetického evolučního předka, syrového primitiva. V praxi se mnohdy míchají obě varianty ústící do jakési třetí cesty.
Jak mix faktů a obecných představ, tak umělá vizáž primitiva tvoří diametrálně odlišný a neslučitelný protipól s vizáží stanovenou striktně podle sošek a hrobů.