Realitou dnešních dnů je fakt, že ve většině televizních pořadů oslovujících nejširší veřejnost se s pravidelnou tvrdošíjností objevují především právě rekonstrukce odporující gravettienské personě, ale i odporující základním lidským projevům (Murdockův seznam - Wilson, O lidské přirozenosti). Za Dr. Sofferovou z university v Ilinoi v USA, která mluví o jemných textiliích, ilustrační záběry předvádí gravettience v tuhých, neohrabaných oděvech z kožešin. Nebo když jiná paní doktorka z Ruska mluví o nálezech četných jehel a o pečlivě sešitých oděvech v nejmladší fázi mladého paleolitu a ilustrační záběry představují jen lidi v jakýchsi cárech kožešin. Nebo když vidíme pořad, kde jsou prezentovány sexistické spekulace kolem podstaty věstonického trojhrobu (SEX BC Stone Age) vidíme, jak se autoři snímku pouští do složitých a komplikovaných úkolů, jejichž posouzení je obtížné a přitom se jim tam pohybují úplně nazí protagonisté s dlouhými, neupravenými vlasy, tedy v nejzákladnějším rozporu s tím, co známe právě od gravettienských sošek.
Přitom už před patnácti roky byly k vidění ve Francii některé rekonstrukce magdaleniénu velmi moderního vzhledu a v některých publikacích se dodnes setkáme se slušnými materiály. Ale navzdory tomu dodnes nezvládnou někteří studovaní prehistorikové ze světově známých institucí akceptovat nejevidentnější archeologické materiály, nezvládají nejjednodušší úkoly interpretace jako vizuální podoby paleoetnik a tak zcela pochopitelně vyvstává podezření, že celá jejich práce, hodnotící mladopaleolitická etnika, je ze značné části mimo hřiště a pokud se takoví lidé ještě navíc zabývají i středo a staropaleolitickými kulturami, kde je materiál v nesrovnatelně složitější situaci, lze se pak na jejich vývody dívat jen jako na pouhé naivní, zcela nezávazné fantazijní spekulace.
Podobná situace je v mnohých učebnicích, encyklopediích a v expozicích muzeí, pokud v nich v oblasti rekonstrukcí vůbec nějaká situace je. Tedy pokud se v nich nerozšířila ,,rekonstrukční nicota“.