Je kompozice, která u transformovaného objektu nemůže jednoznačněji představit takové řešení, které by bylo v dané kultuře dokladováno například v jiné podobné souvislosti, avšak doplnění je logické a statisticky pravděpodobné. I tady je možné otevřít určitou variační šíři možností. Například u vizáže se využívá již hotové rek. transformace odjinud - ze stejné kultury nebo materiálů z oblasti nepřímé persony. I rekonstrukční imitace musí postupovat od jednodušších úkolů k těm složitějším a to se vlastně bavíme stále jen o rekonstrukcích jediného artefaktu (např.účesu) či jediného komplexu artefaktů (např.celkové odění).
V Antroparku na internetových stránkách Akademie věd je taková ukázková rekonstrukční imitace u madlénského oděvu, který má aplikovaný dekor z nálezu lopatkovitého předmětu z Moravského krasu. Z gravettienu pochází ukázka brněnského šamana. Poloha kamenných kruhů, stejně jako poloha kelnatek na čepici nebyla zaznamenána, dokonce obličej muže někdo z kopáčů prošlápnul a se střepy se nikdo nezaobíral, tak podoba muže unikla. Dále registrujeme zlomek předmětu interpretovaného prof. Martinem Olivou jako část paličky. Kosti v pozadí, stejně jako lebka nosorožce, symbolizují zvířecí kosti, které se našly v mužově hrobě. I nosorožčí lebka byla při někdejším záchranném výzkumu rozšlapána.
(Tabulové /zvěřincové/ rekonstrukce)
Jsou kompozice ukazující množství předmětů ve velkých názorných celcích, proto je nejlogičtější předně zpracovat tyto předměty samostatně, pak pomocí modelové rekonstrukční paleoetnologie dosadit další důležité, ale nedochované předměty a tyto zase samostatně zpracovat jako rekonstrukční imitace.