Postava venuše z Itálie (La Marmotta) nalevo je patrně nejlepší gravettienskou studií tuků a záhybů kůže u obézní ženské postavy. Naopak napravo kostěnkovská venuše má na některých kresbách (reprodukce v publikacích) naznačená žebra, jakoby byla na originále skutečně vyryta (na fotografii tyto vrypy není možné identifikovat). Tato soška předvádí typ postavy s místním ukládáním tuků (prsa, horní část pánve a břicho).
Nadměrné prostorově čnějící hromadění tuků na zadečku lze sledovat na sošce xxxxxx z Itálie. Vzhledem k předpokládanému africkému původu moderního člověka je asi možné, že se tu a tam objeví taková ojedinělá proporcionalita tvarů. A někde i opakovaně, zvláště v menší populaci bude tento jev nepřehlédnutelný. Na straně druhé známe gravettienský kánon a je možné, že určitá v Evropě nezvyklá disproporčnost může patřit právě na jeho vrub a na vrub specifického místního kánonu nebo jeho pojetí. Opačně z východní Evropy z lokality Kostěnki 1 známe jednu sošku znázorňující žebra. Ty jsou naznačeny na zadní straně trupu a pod nimi je zadeček, který je v horní oblasti pánve plný a tedy nejde celkově o chudého jedince. Stejně nohy nevypadají nijak zvlášť chudě, to koresponduje i s velkým břichem a výraznými horními partiemi bočních okrajů pánve. Vše vypadá na klasickou ukázku místního hromadění podkožního tuku v dolní polovině těla, především na ramenech pánve a na bříšku. Asi opravdu jen umělec opustil zaběhané zvyklosti kánonu a uvědomil si, že žebra jsou pod kůží patrná a měl by o nich nějakým způsobem podat výtvarný záznam.
Tato Venuše je charakteristická i odtažení nohou od sebe v místě kotníku, tak vzniklo očko za které bylo možné případně tuto sošku uvázat podobně jako maltské a bureťské sošky.
Tato Venuše také ukazuje příčný zdobící jakoby krajkový řemínek v pase, myslím si, že je to jedna z mála sošek ukazující umístění této ozdoby jen v pase. Tlustá gagarinská Venuše má velká prsa položená mezi objemné břicho, proto oboje vybočují do stran, stejně jako u wilendorfské Venuše. Podobnost mezi wilendorfskou a gagarinskou Venuší je dlouho známa a dá se snadno vysvětlit identickým společným gravettienským kánonem proporcí a podobným typem samotného modelu. Provedení samo je však značně odlišné, zatímco nejznámější wilendorfská Venuše je provedena velmi popisně, dekorativně za plného respektování kánonu, rozhodně o tvůrci této Venuše můžeme říci, že byl pečlivý, trpělivý, velmi dobrý pozorovatel reality, velmi dobrý žák dobře se učící konvenční hodnoty a postupy, byl výjimečně velmi skvělý a velmi trpělivý dekoratér a zároveň člověk, který si dovede uhlídat celou tu složitou kompozici a spojit nespojitelné, neanatomický kánon s anatomickou realitou tak, aby vše vypadalo přesvědčivě a navíc dekorativně upraveně. Osobně tvůrce wilendorfské Venuše přijímám jako jednoho z největších světových sochařů, protože čím více si jeho dílo prohlížím uvědomuji si, že si ve složitosti úkolu počínal z mistrovskou samozřejmostí a lehkostí a jednotlivé linie vypadají spíš jakoby si v práci liboval. Vedle ní je její gagarinský protějšek pojednán daleko kubističtěj a blokovitěj, chtěl bych říci jednodušeji, ale spíš tak napůl jednodušej a napůl ledabylej. Rozhodně dílo netrvalo gagarinskému umělci tak dlouho, ale všechny důležité orientační znaky jsou provedeny nebo alespoň naznačeny a to stále velice dobře v hluboce probírané hmotě skulptury v kontextu výrazných obrysových linií.
Je zajímavé jak se vedle perfektních prací-Venuší objeví učinění bubáci jako je například druhá wilendorfská venuše. Zato zase další gagarinská venuše je nápaditá a složitěji prostorově pojatá, její tvůrce se rozhodně nespokojil jen s tradiční škatulkou konvenčního kánonu a zdvihnul do prostoru jednu její malou ohnutou ručku (Abramova,Izkustvo).
Tím jsme si téměř splnili první předběžný úkol a to totiž stanovení povahy modelů na kterých se budou rekonstruované artefakty demonstrovat. Modely i modelky proto budou dodržovat zaběhlý přístup prezentace, jsou vybírány jak z hlediska přesvědčivosti a podobnosti s modelem tak i jen z hlediska atraktivnosti, samozřejmě při dodržení dlouholebosti a dalších typových charakteristik. To se týká především mužských lebek. Dětské lebky ze Sungiru již byly rekonstruovány do někdejších živých podob a tyto byly jako takové (v mé práci o personě) akceptovány. Lidé ze širším typem nosu nebyli použiti z důvodu neatraktivnosti a také proto, že jejich tváře patří do balíku problému (který se vleče už přes jedno celé století) vzniklém absencí rekonstrukcí portrétů podle lebek všech moravských nálezů jako jedinečného a variačně širšího celku. V této souvislosti je dobré na tento fakt upozornit a odpovídat na dotazy zda byli všichni lidé tak atraktivní jako v zde ukazovaném souboru. Že se zde jedná o výběr a že samotná Morava poskytla za více jak sto let již tak dostatečný soubor kosterního materiálu k tomu, aby byli všichni tito lidé portrétováni a představeni veřejnosti. Podle mne absence tohoto souboru portrétu přesáhla rámec opomnění, ostudy i skandálu a deklaruje nejspíš náš naprosto ignorantsky barbarský způsob života a vztahu k vědění a přirozené lidské zvídavosti a ukazuje přeubohé historické postavení rekonstrukce, která je největší měrou od smrti Karla Absolona v soukromé iniciativě nezávislých publicistů mimo okruh profesního zájmu oficiálních institucí. Dostatečně se tím deklaroval trvalý nezájem naší klasické prehistorie (archeologie, antropologie i muzeologie) o systematicky vytvářené rekonstrukce. (Osobně jsem nenapravitelný optimista a domnívám se, že je jen otázkou času, kdy se někdo do projektu portrétů všech moravských mladopaleolitických lebek pustí, totiž nedávno u nás znovu probudil zájem o tuto oblast rekonstrukce Doc. Novotný z Katedry antropologie Masarykovy university v Brně).
Nakonec výběr reprezentativního obličeje je v duchu gravettienského vkusu a tradice, kdy i nám známé gravettienské obličeje (Dolní Věstonice a Brasempoy) také připadají reprezentativní. A také z psychologie víme, že pokud bude celá věc spojena s artraktivními typy (žen a dívek) alespoň mužská část čitatelů bude k celé tématice daleko daleko a ještě jednou daleko otevřenější. Je to jako reklama, nemusíte s tím souhlasit, hlavně jak to opravdu a velmi účinně funguje.