Velmi jednoznačné se zdají být účesy, které nemají žádné složitější struktury, vyjadřují jen zakončení vlasů nebo nanejvýš podélné vrypy určují směr proudění rovných vlasů. Sem patří například sošky žen z Kostěnek.
Transformace účesu - Kostěnki, soška nese naprosto jasnou informaci o kratším sestřihu vlasů. Podnět k vzniku jedné z prvních rekonstrukčních transformací dala poznámka Jana Jelínka ,,Všimni si účesu" v publikaci Umění v zrcadle věků (Jelínek 1990).
Transformace účesu - Avdějevo, soška nese pro specialisty velmi dobře čitelnou informaci o složitější úpravě vlasů. Podnět k vzniku jedné z prvních rekonstrukčních transformací dala poznámka Jana Jelínka ,,Všimni si účesu" v publikaci Umění v zrcadle věků (Jelínek 1990). Ve skutečnosti původní perovka v Jelínkově publikaci vůbec neumožňovala orientaci, protože pukliny po letech ve slonovině laik nedovedl rozlišit od umělých čar. Soška je tedy upravena tak, aby matoucí pukliny byly jen naznačeny, pozdější malby sošek jsou už spíše rekonstrukcemi než hromadou poslepovaných střepů. Copy jsou evidentní také u maltsko-bureťskéko materiálu.
Mírně komplikovanější se jeví soška ženy z Avdějeva, zadní partie nesou příčné rýhy budící dojem pletených copánků, nebo nějaké síťky. V naší interpretaci jsou copánky, ačkoli vypadá, že přes spánek jde obloukem také jeden samostatný copánek, který se pak vrací zpátky na hlavu, jde o přirozenou puklinu ve struktuře mamutího klu. V publikaci z které jsem čerpal nebyl pohled na členění vlasů zezadu součástí obrazové dokumentace, přesto, že Jan Jelínek upozorňuje na účes (Jelínek, Umění v zrcadle věků, Brno).
Dolnověstonická hlavička s portrétem - rekonstrukční transformace účesu sleduje jednoduché upnutí vlasů na temeni hlavy a odkrytí čela, které je na portrétu naznačeno linií, jako změna materiálu. Velmi podobně postupoval i M.M.Gerasimov, kdy pro portrét ženy z DV podle lebky si vypůjčil i tento typ účesu. Jak sestřih z Kostěnek, tak upnutí vlasů na temeni jsou dnes jedněmi z velmi často se objevujících úprav vlasů v Evropě je zajímavé po psychologické stránce sledovat reakce lidí, kteří sledují tyto rekonstrukce a mají sami identické účesy.
Už ne zcela jednoznačné rekonstrukční metamorfózy lze vytvářet kolem hlaviček sošek z Brasemboy a Wilendorfu. Obě sošky byly původně (1989) autorem interpretovány jako výtvarné pojetí pro kudrnaté nebo vlnité vlasy a toto zvýtvarnění bylo interpretováno jako dekorativní symboly u miniatur, kde skutečné reálné zobrazení ani není možné pro svoji značně omezenou velikost (Za lidmi do pravěku, 1989).
Olga Sofferová se naproti tomu vydala cestou doslovnější interpretace, i její přístup byl zahrnut jako možný v celkovém koridoru možných interpretací. Přes zjevný rozpor konkrétních interpretací je však celková image podobná a pro různé interpretace jsou vždy jinde v gravettienském materiálu další jednoznačnější a spolehlivější podklady. Nikdy není nějaká interpretace naprosto mimo gravettienský kulturní materiál. Tato vizuální část persóny jednoznačně ukazuje, jak byla pro gravettrience hlava důležitá a kolik pozornosti jí věnovali. Proto u těchto prací je zahrnuto celé spektrum možných interpretací a vše v koridoru možného a hlavně a to bych zvlášť ještě jednou a důrazně podtrhnul známého odjinud z gravettienu, kde jsou materiály jednoznačnější. Tudíž v zásadě neodbočíme ani do oblasti vlastní fantazie ani do říše spekulací.