Při kresbě řada lidí posazuje oči na hlavě podstatně výše než jsou (ve skutečnosti jsou asi v polovině hlavy), pak vypadá čelo neskutečně nízké. To je i případ brasempoyské hlavičky. Přesto je ve tváři zachycen půvab a krása stejně mistrně jako na daleko detailnější hlavičce z DV. Když už tedy zobrazili gravettienci tvář, tak tedy půvabnou a krásnou a rekonstrukce tento gravettienský přístup plně respektují. Proto najdete půvabné a příjemné tváře na dalších a dalších rekonstrukčních transformací. Je to výběr, ale podle gravettienských měřítek a tím spíše pak pochopíme skutečného ducha a personu gravettienu.
Nikdy jsem nenarazil na skutečnou interpretaci (rekonstrukci) síťky z Brasempoy jinak než ve verbální rovině. Myslím, že taková rekonstrukce přece ani nemohla vzniknout a být šířena v prostředí, kde se věřilo postupné evoluci a sama pravidelnost obsažená už jen v samotné hlavičce je výsměchem rozcuchaným vlasům pseudorekonstrukcím někdejších vykladačů pravěku. Představa, že by hyperevolucionalisté zhotovili a pak především hojně publikovali takovou rekonstrukci je nejspíš naivní, protože by si bourali do vlastní hyperevolucionalistické branky. Leda, že by s materiálem manipulovali a tak raděj tento významný archeologický nález ukazovali jen jako fotografii. Zajímavé, že tato fotografie je několikrát v knihách, kde se o společný prostor dělí s rozchloupanci na obrazových rekonstrukcích a nikomu to nevadilo (ABC člověka, Cesta za Adamem, Kleibel atd.). Evidentně jde o mechanismus nalhávání si, kdy posuzujeme dva stejné jevy na základě různých principů aniž bychom si je zkonfrontovali vzájemně a to jak předměty tak i principy.
Konfrontaci si prostě zakážeme jako absolutně nemyslitelnou, abychom se nedostali sami do konfrontace se společenskou mytologií stáda (označení stáda je termín C.G.Junga-Jung, Duše moderního člověka), řečeno jinou psychologickou terminologií, abychom se nemuseli utkat se skupinovým nebo hierarchickým tlakem.
Je to vždy zajímavé, když narazíme na oblast s jednoduchoučkým úkolem a zjistíme, že ho před námi nikdo ještě pořádně nezvládnul jen proto, že si to sám zakázal zvládnout. A je přímo neuvěřitelné, že George Murdock dal do základního výčtu typicky lidského chování vedle hygieny i česání vlasů už v roce 1945(Wilson 1978). Proč dodnes ani ,,modernímu zázračnému a osvícenému sapientovi“ tak často někdo rozchloupává vlasy a špiní obličej jako u prasete je opravdu s podivem. Svědčí to o dosavadní malé vzájemné propojenosti oborů zabývajících se člověkem, která potřebuje určitou míru odvahy postavit se konvencím, ale především je to výsledek absurdní situace, kdy rekonstrukce neexistují jako věda a tak pseudovědecké představy a nápady nemají seriózní protiváhu. Na straně druhé právě hlavička z Brasempoy na té nekonvenčně druhé straně stála velmi pevně a transparentně od samého počátku od jejího objevu.