Rekonstrukční transformace původně červeně zbarveného reliéfu v Laussel ukazuje prosté dlouhé rovné vlasy a v tomto případě dobře identifikovatelný předmět, což se v jiných případech říci nedá. Venuše nese v tomto případě popisnou informaci o rohu jako poháru. Docela jasně chápeme dané pohyby a polohu ruky, hlavy a orientaci rohu jako gesto pro naznačení pití. Ačkoli se tento motiv opakuje u dalšího reliéfu už nejsme předmět schopni interpretovat a sice registrujeme, že je držení předmětů v ruce nějak důležité a není náhodné, ale tím bohužel naše specifikovatelnější závěry končí.
(Rekonstrukční transformace). Účes se dá upravit i užitím čelenky, ta je vidět na reliéfu ve Francii. Rovné snad dlouhé vlasy fixuje jak jinak než gravettiensky segmentovaná čelenka. V západní Evropě je více materiálů, které by naznačovaly místní tradici nošení dlouhých vlasů u žen. Typické krátké sestřihy známé z wilendorf-kostěnkienu zde chybí.
Tyto předměty byly svého času interpretovány jako zápony nebo čelenky, některé jsou prohnuté, jiné rovné. Objevují se v pavlovienu a v centrální Sibiři. Mohly také patřit k výzdobě hlavy, ale možností, čím vším mohly tyto předměty být je celá řada (ozdoby dětských nosítek, na taškách, na saních, část postroje, součást šamanské čepice, nákrčník a podobně). V hrobech nemáme žádnou nápovědu, zato předchozí rekonstrukční transformace čelenky původně zaznamenané v reliéfu ukazuje, že škála úpravy vlasů byla velmi široká a nic není možné dopředu zcela zavrhnout.
Umělecké vyjádření figur z této lokality je v naší řadě atypické, protože se nejedná o artefakty ležící v nějaké kulturní vrstvě, ale o skalní reliéfy, které ve své době byly nabarveny. Protože však byly mimo kulturní vrstvu je jejich přesná datace ne tak docela přesně jasná. Našel jsem i časové a kulturní zařazení k aurignacienu, ale provedení a užití klasického gravettienského kánonu mi spíš připadá jako velmi rozumná kulturní orientace.
Zvláštní je i docela vysoký počet figur z nichž je jedna dokonce mužská a ta stojí v postoji lukostřelce, nebo chcete-li stojícího člověka v umění staroegyptském. Dokonce linie těla jsou evidentně kánonické a jednoduché linie rychle charakterizují člověka-muže. Bohužel hlava a ruce jsou nezřetelné a dál chybí úplně. Zato přes pás se táhne zase nějaký pruh matérie.
Nejznámější je Venuše držící roh, která má dobře znázorněny delší na ramena splývající prosté vlasy. Také je dobře známá Venuše držící neznámý předmět, který pro nás vypadá jako velký obzvlášť povedený rohlík. Pak zde máme jeden podivný figurální propletenec (řeší se u pohřební mytologie níže). A na posledním místě jsem si schoval Venuši s čelenkou, která má účes rozčleněn horizontálně na tři části, které jsou členěny ještě vertikálními rýhami, které nejspíš znamenají proudění vlasů. Je to v západní Evropě asi nejkomplikovanější vyjádření účesu a blíží se složitosti Maltě a Bureti.