Rekonstrukční transformace pavlovienské keramické sošky s vrypy. Vrypy se interpretují jako malba na kůži, nebo plastické tetování. Stejně tak pohlaví sošky není zcela jasné.
Zcela osamocený je v tomto duchu dolnověstonický keramický materiál, ten představuje sexuálně neidentifikovatelnou plastiku s velkým břichem, která je kolem pupíku zdobena vrypy tak, že není možné uvažovat o připevněné ozdobě. Stejná situace je na pažích a upomíná aurignacienského lvího člověka a ,,současné“ plastické tetování z Afriky a Austrálie. A také se dá toto ztvárnění interpretovat jako plastické tetování i jako barvení hlinkou. To se odráží na barevné rekonstrukční transformaci. To je však nutné chápat jako ojedinělý projev v zcela ojedinělé situaci. Nejedná se vůbec o klasickou venuši ani klasické zdobení, spíš jako by jsme najednou byli svědky něčeho ojedinělého, například nějakého obřadu kolem těhotné ženy, ale to je jen ilustrace mající navodit pocit nějaké příležitostné mimořádnosti. Ve skutečnosti se může jednat o vyhánění ducha, ochranu před duchy, před bolestmi, nemocemi, komplikacemi, ale to jsou jen asociace, které nás napadají při pohledu na pupík. Máme zde ale také přece i paže zdobené vrypy, které je zcela opačného charakteru. Zdobení paží by jsme mohli považovat za dlouhodobé a úplně ne tak osamocené (lví člověk). Nakonec i u geometrizované a pro nás zmatečné venuše z Předmostí můžeme také registrovat podobné znaky kolem pupíku, ale i na pažích (ale tato venuše je vůli geometrizaci pro nějaké přesnější závěry nevhodná). I tak vše naznačuje, že se evidentně muselo jednat o přímé zdobení těla.
Každopádně se zase nebude jednat o zdobení, které by bylo normálně viditelné, protože lidé venku chodili odění. Soška tak může naznačovat určitou výjimečnost pavlovienu, co se týká zdobení kůže.