Svého času jsem přemýšlel zda nezdvihnout hladinu adrenalinu jednomu z pracovníků milovického výzkumu, onen pracovník byl nejen hodný a mírný člověk milující svojí práci, ale také jedním z upřímných členů tehdelší velké strany a lákala mne šílená představa zakoupit malou bustu Vladimíra Iljiče nabarvit jí na bílo, přidat pukliny letokruhů slonoviny a šoupnout ji do vrstvy, kterou onen pracovník zpracovával. Zcela upřímně bych byl zvědavý na moment, kdy by jeho špachtle narazila na bílý jemně popraskaný ,,slonovinový“ předmět, který by začal začisťovat a najednou by si uvědomil, že našel malý portrét lidské tváře, zažíval by ohromné nadšení životního objevu, roztočil by se s ním celičký svět a najednou by v něm něco zatrnulo…,,Počkat tu tvář odněkud znám, je mi tak povědomá, tak známá… ale vždyť to je sám - všudypřítomný velký učitel lidu….“
Rozpor by provázel proud překotných myšlenek snažících se najít orientaci spolu s horečnou snahou lapat po vzduchu.
,,Tak už i tehdy?" Záblesk v zasněných očích zahleděných někam do dálav nesmírné minulosti… A nebo…,,Ti parchanti! Kdo mně to udělal?!“
Od nebezpečně bláznivě báječného plánu najednou rychle sešlo. Ve skutečnosti radost a veselí nad sluncem prozářenými vykopávkami bylo značně pošramoceno řáděním vandalů na lokalitě. Najednou jsem si uvědomil, že vykopávky jsou nejenom stavební prací, ale i otevřenou galerií i muzeem zároveň a v rozpočtu by měla být vždycky vymezená navíc taková částka, aby bylo možné některé lokality, kde se očekávají vzácné exponáty ji zajistit stejně jako v expozici velkého muzea. A na druhé straně jsem si uvědomil, jak je snadné někomu podstrčit nějakou tu drobnost do výkopu. Určitě ne velkou věc, ale drobnost velikosti lidské lebky určitě ano.
Neuvěřitelné
Tato venuše zcela evidentně upomíná gravettienské venuše. Zmiňuji se o ní pro úplnost materiálů. Do zpracování persony nebyla tato venuše také zahrnuta, protože rozhodně nepatří do gravettienského kulturního okruhu. Jedná se o 6 centimetrů vysokou sošku nalezenou v roce 1999 v Tantanu v Africe. Udává se, že na jejím přírodou opracovaném těle jsou evidentní zásahy lidskou rukou. Venuše byla nalezena spolu s nástroji. Její datace je kolem 400 000 let. Nejedná se tedy o výtvor moderního člověka Homo sapiens sapiens, ale o příbuzné starší formy patřící do široké rodiny Homo erektus či archaických sapientů. Osobně nejsem schopen objektivně posuzovat takové upravované přírodní výtvary. To proto, že jsem negativně emočně poznamenán někdejším naprosto nekritickým přisuzováním podob zvířat a lidí u přírodních útvarů, které byly připsány jako předumění dávným lidem téže doby jedním českým výtvarníkem. Osobně jsem velmi rezervován. Pozitivně na mě působí jména nálezců i podstatně příznivější hodnocení Martina Olivy, který jako velké plus vidí spojitost s kamennými nástroji, které venuši doprovázely. Osobně je pro mne přijatelná spíše rytina (,,vtlačenina") ze Stránské skály u Brna i když v reále oba artefakty jsou ,,dotvořením" přírodního symbolu.
Pramenem k dalším informacím by hohl být odstaveček u Jana Fridricha v jeho publikaci Ecce Homo. Dovolává se pramene (Bednarik2001, 2003a, b) - Bednarik, R. G. 2001: An Acheulian fugurine from Marocco, Rock Art Research 18, 115-116) a Bednarik, R. G. 2003 A figurine from the African Acheulian, Current Antropology 44
Fridrich sám uvádí ve své publikaci i nález pravidelně geometrizovaného a zřejmě opracovaného artrefaktu, který mohl být čímkoli. Byť jen hmatkou, brouskem, odpadem nebo nějakým závažím či částí nebo samotným předmětem sloužícímu k věcem dení potřeby ze středního paleolitu lokality Bečov I. Fridrich předmět komentuje takto... (lokalita Bečov I),,....ze kterého pochází plastické vyobrazení interpretované jako lidská hlava." Více najdeme pod kódem (Fridrich 1976b) (Fridrich 2005)