Budeme-li chtít hodnotit cokoli reprezentačního z gravettienu, nebude už nikdy možné, abychom takovou práci neuskutečnili z pohledu tohoto hrobu dětí.
Je dobře, že existuje takový oficiální a působivý materiál z druhé strany, protože naše strana je předpojatá, ráda vytváří novodobé mytologie, protože si v nich řeší své vlastní postavení, problémy a komplexy. Uplatňuje se zde sociální psychologie - na mysli mám pokusy s modro a hnědookými žáky v rámci svévolné diskriminace, kdy naše civilizace a zvláště hodnotitelé jsou pochopitelně ti lepší - modroocí.
Mám podezření, že se zde uplatňuje i postavení a vzdělání hodnotitelů už v naší společnosti, kteří se rekrutují ze střední vrstvy a z oblasti vzdělaných, ekonomicky alespoň určitým způsobem rozumně zajištěných lidí. Hodnocení z jiné společenské třídy nebo z jiné části spektra vzdělání bude asi podstatně odlišné. Jedná se o to, že každá společenská třída i ekonomická úroveň má svoji vlastní mytologii a pohled na svět, který jí pomáhá vnímat realitu tak, aby ji mohla psychicky zvládnout. Tyto různé specifické přístupy vytváří různé specifické informační filtry a na to nesmíme zapomenout při propagaci informací o paleolitu. Co se nám tedy bude zdát jako očividně úspěšná strategie pro středně vzdělané obyvatelstvo, může totálně selhat u méně vzdělaných lidí, stejně jako u příliš vzdělaných lidí. Musíme počítat s tím, že spolu se vzděláním, ekonomickou situací a společenským postavením se mění ego, které je pak otevřené jen určitému specifickému způsobu podávání informací.
Přesvědčení a prostá radost z víry, že jsme lepší než "ti druzí" může vést k řadě zcela iracionálních úsudků. Proto sem nutně patří i orientace v kulturním zastínění a nutný je i zájem o individuální a sociální psychologii. Sungirské hroby jsou symbolem a měřítkem našeho naslouchání. Sungirské hroby jsou vytvořeny jako reprezentativní materiál a chceme-li si udělat představu o výtvarné, umělecké a řemeslné úrovni jiných gravettienských reprezentačních, nedochovaných artefaktech, můžeme tuto rovnici otočit a rekonstrukční metamorfózy jsou zde jako měřítko!
Povaha a hodnota sungirských hrobů
Skutečně je třeba spravedlivě se zeptat, kolik ostatních neolitických a daleko mladších hrobů by vydalo po 25 000 letech tolik informací a zda by mohly po takové ohromné době poskytnout podobnou, jedinečně bohatou výpověď. Sungirské hroby totiž tak, jako ostatní drtivá většina paleolitických materiálů, nejsou extrémně dochované, neexistuje zde žádný, těžko dochovatelný organický materiál. Kdyby se někdy nalezl takový materiál jako u ledovcového muže nebo jako v případě mnoha jiných materiálů z holocénu, pak by se mohlo jednat o zcela senzační sondu do minulosti. Pak totiž i obyčejný tuctový hrob poskytuje jedinečnou výpověď. Ale to se zde nestalo.
Pokud bychom chtěli prognostikovat takové hroby jako v Sungiru, asi bychom nebyli velkými optimisty. Šance, že by se vůbec něco takového mohlo přihodit je prakticky mizivá. Vysvětlím proč.
První předpoklad bude, že v severském paleolitickém prostředí budou početně slabé především lovecky orientované přírodní národy. Protože je na severu málo ekologicky produktivní prostředí, je základem všeho značná mobilita. Za mobilitu se platí odmítnutím všeho těžkého a nadbytečného materiálu. Proto nesou-li reprezentativní oděvy lidí zdobení, je zdobení malované, vyšívané, nebo přišité z lehkých materiálů a nebo jen omezeno na několik málo kousků těžšího materiálu. Přesně takové hroby v gravettienu totiž jsou. Aby se dochovaly informace o oděvech, musely by se tyto oděvy nezvykle početně zdobit odolnějším materiálem, který je však těžký.
Hledáme tedy výjimku. Takovou společnost, které nevadí nějaké to kilo navíc, protože ona to zvládne. To znamená, museli bychom předpokládat, že bude existovat lokalita se stálými zdroji surovin a potravy a nebo, což je pravděpodobnější, etnikum se zařídí tak, aby pro ně nějaká ta zátěž navíc nebyla věcí ohrožující jejich dostatečnou mobilitu, tedy sáhne k dalším způsobům mobility - zvířecímu zápřahu. I tak bychom asi konvenčně uvažovali, že taková etnika byla spíše výjimkou. A nyní přichází na řadu důležitý okamžik a totiž výjimečnost podzemních hrobů v gravettienu. Dostat někoho pod zem bylo nejspíše ekvivalentem pohřbu za hřbitovní zdí. Neznáme totiž žádné opravdové plošné pohřebiště z paleolitu. Takže se očekávání takového hrobu rovná očekávání zázraku a prvního místa v největší loterii světa.
Proto nerespektování těch několika unikátních a zároveň osamocených hrobů a jejich výpovědní hodnoty o presentačním materiálu je neuvěřitelným vyhazováním peněz a plýtváním času a energie.