Opustili jsme Lovce, když se se svěšenou hlavou ubíral s pomalovaným balíkem k rodině svého, dnes již mrtvého, přítele Dakavana. Pomalu a těžce se blíží k lidem, kteří se stávají více a více konkrétní, jejich postavy se prokreslují detaily a už vidí i výrazy ve tváři. Tohle musí být Dakavan zakloněná hlava, přivřené oči, vypovídají o rezervovaném člověku. Lidé kolem něj vypadají podobně. Lovec si nyní řekl, že je čas ukázat dobré vychování a zazpíval uvítací nápěv. Připadlo mu to příhodné a dostatečně rituální, přestože věděl, že mu nikdo nebude rozumět.
,,A teď bys nás měl pozdravit jako člověk a nikoli jako idiot! odpověděl na Lovcův pozdrav Plápolající Oheň v imebirijštině a nesnažil se u toho o nic jiného, než Lovce urazit.
,,Duše idiotů jsou šťastným příbytkem velkého Ducha a jejich pozdrav zanechává na lidech požehnání Nejvyššího, odpověděl mu pevně Lovec. ,,Běž s vírou divochů do hlouby loveckých omezenců, tady jsme povzneseni nad takové žvásty.
,,Budiž po vašem, ale než odejdu, připomenu vám, povzneseným vaši pozemskou podstatu, abych vás z výšin vaší pýchy na chvíli svrhnul do reality. A na ta slova rozbalil balík, který celé dva měsíce střežil na svých cestách. Na zem se vysypalo množství kostí a vykutálela lebka. Seběhli se lidé z okolí a klacíkem přerovnávali kosti vysypané na zem vedle jednoho z ohnišť.
Najednou začali někteří z nich vzrušeně něco vykřikovat, lomit rukama a plakat. Někdo se přitočil k opovržlivě se tvářící rodině Dakavana a pošeptal jednomu každému z nich něco, po čem se matka Dakavana Vycházejícího Slunce sesunula k zemi, něco, po čem otec Dakavana Vycházejícího Slunce zbledl jako sůl a co vystrašilo ostatní členy této rodiny natolik, že si zakryli rukama ústa a bezděky couvli o krok zpět. Pomalu, bez hlesu s výrazem stoletého starce, ve kterého se silný a sebejistý padesátník najednou proměnil, pomalu se šoural k hromadě kostí, klekl a zadumaně se v ní přebíral. Mezi kostmi byly šperky jeho syna a našel i zlomenou a znovu vyhojenou kost z loktu levé ruky. Zůstal klečet na zemi, hlavu v hromadě kostí, v třesoucí se ruce držel lebku, hladil ji a plakal.
Lovce uvítal doopravdy až šaman. Byl to hovorný člověk v širokém klobouku, na kterém visela řada drobných předmětů a sušených zvířátek. Šaman odvedl Lovce k sobě a rozdělal očistný oheň, který vonným kouřem naplnil celý stan.
,,Tak a teď si prožijí svůj pád z výšin mezi smrtelníky. Syna svým arogantním chováním vyhnali a nyní se jim vrátil, ale ne aby je odprosil, ale aby je obměkčil. Zatvrzelá srdce však s největší pravděpodobností zatvrzelými zůstanou. Ale všechno dopadne jinak, než kdokoli očekával, zamyslel se šaman. ,,Proč? zeptal se lovec.
,,Ty máš na hrudi vytetovanou malou značku bratrství, které tě spojuje s Dakavanem. Stal ses jeho bratrem a přijal jsi tak i imebirijské zákony. A Imebirijové mají přísné zákony, především co se týká výkonné moci. Po Dakavanovi Plápolajícím Ohni měl vládnout jeho syn, ale ten zemřel a tak musí vládnout jeho bratr a tím jsi nyní ty. Všechen jeho majetek je tvůj a moc Dakavanů mezi Imebirijci bude jednou ve tvých rukou.
Lovec couvl. ,,To je snad nějaký omyl, já chci jen žít svůj život! Nejsem Imebirijec, nejsem ten, kdo poslouchá a nejsem ani ten, kdo vládne. Jsem z kmene a národa svobodných lidí, kde mají všichni rovný přístup ke všem surovinám a ke všem zdrojům. Nemáme prostředníky, nemáme chudé, nemáme boháče.
,,To, že se stane cizinec vůdcem Imebiriů, bylo předpovězeno. Za jeho vlády bude svět změněn. Není cesty zpět, je zbytečné vzdorovat osudu, řekl vážným hlasem šaman. Šaman přece rozmlouvá s Duchy a mohl by jim to rozmluvit, uvažoval Lovec. Šaman však nebude dělat nic proti vůli Imebirijců.
Lovec sedí u ohniště a prohlíží si věci kolem. I šaman má sbaleno, všichni asi co nejdříve odejdou a na osamělém stromě někde v okolí se postaví malá plošina z větví, na které bude uložen balíček kostí jeho přítele. Pohřeb bude dokončen. Lovec se poté bude moci vrátit domů.
,,Nemáš z toho radost? zeptal se šaman Lovce. ,,Ne, jsem zmatený a je to pro mne přítěž.
,,Neboj se, podívej, Dakavan je silný a má před sebou rozhodně ještě mnoho let vlády. Ty zatím budeš spokojeně žít svůj život lovce a kdyby někdy za dlouho Dakavan Plápolající Oheň zhasl, poslové tě najdou a předají ti tuto velkou čelenku a ukázal na náčelnickou čelenku z množství kostěných a barevných nášivek. ,,Tu nosí při slavnostních příležitostech nynější vládce. Šaman spiklenecky zamrkal na Lovce.
,,Měl bych být neústupný a trvat na svém ne a měl jsem jen položit kosti přítele a utéct. Ale tak to přítel nechtěl. Snad to tak mělo být. Lovec je příliš zmaten, zkusí tedy požádat o radu Duchy.