Zoomorfní maska(rekonstrukční transformace plaketky)
Italský gravettien je pro gravettology ve světě pojem, známé jsou především různé sošky a unikátní pohřby. Pohřbení často nesou archeologicky dochovatelné nášivky, především jsou zdobeny pokrývky hlavy, výjimečně i další drobná zdobení těla a někdy i nápadité a jinde v severnějším gravettienu téměř neznámé složité nákrčníky. Italský gravettien se vyvíjel a existoval z velké části oddělen Alpami od okolní tehdy chladné Evropy. Klimaticky zde bylo podstatně mírnější počasí než v kontinentální Evropě. Italský gravettien se zde datuje od 30 do 20 000 let a jeho silný vliv zde přetrvává několik následujících tisíciletí.
Drobná kamenná zoomorfní maska s ,,třetím okem" na čele posouvá tento několik málo centimetrů velký předmět do mystické oblasti nám neznámé a tajuplné mytologie.
Mytologický motiv hada a ženy(rekonstrukční transformace sošky)
Spojené protiklady dvou postav, z nichž je při pohledu zepředu jedna evidentně ženská, avšak druhá při pohledu na svoji čelní stranu nepředstavuje muže, ale má hadovité tělo, které umocní ozubená otevřená ústa a výrazné šikmé oči po stranách hlavy. I ono hadí břicho nese příčné vrypy, které odpovídají dlouhým příčným štítkům na břiše hadů. Tento evidentně další mytologický motiv hada a ženy se objevuje v mytologiích snad všech časů a částí světa od Austrálie, Asie, ale i Starý zákon upomíná Evu s hadem. Psychoanalytik C. G. Jung mluví o hadovi jako o určitém společném archetypu. Vyjádření protikladů, které jsou navzájem spojeny, však známe z dalších archeologických nalezišť tehdejší gravettienské Evropy.
Chlapec z Arene Candide (rekonstrukční transformace pohřbu)
V jeskyni pohřbený chlapec nesl na své čepici stovky našitých ulit. Předměty, které má na ramenou, jsou pro nás záhadou, stejně jako neuvěřitelně dlouhá kamenná čepel, kterou svírá v ruce. V italském gravettienu bylo podstatně teplejší klima než v ostatní Evropě, chyběli zde mamuti a sobi, ale i zde se šily oděvy, jak dokládají četná šídla. Hlavním zdrojem kůží pro oděvy byli jeleni.
Jeskyně Barma Grande v Itálii. Trojhrob je počtem pohřbených osob shodný s hrobem z Dolních Věstonic. I tady evidentně vidíme tvořivou hru s orientací lidských těl. Charakteristická je dlouhá postava muže oproti drobným postavám žen. Jev, který je jednotící pro celý gravettien, stejně jako často nápadně dlouhé končetiny mužů (jakoby ,,afrického“ typu). Pro gravettien charakteristické zdobení čepice vidíme i zde. A stejně jako některé uniformní jednotící prvky u oděvů sungirců, tak i zde najdeme jednotící podobnosti. Mimo čepice to jsou zvláštní malé kostěné sponovité předměty na hrudi. U muže je ,,spona“ vylepšená o další zdobící elementy kolem. Jedna postava měla i nápadný nákrčník nebo náhrdelník. Itálie nepatřila přímo k severskému gravettienu, nenosilo se zde oblečení až ke krku, proto taková ozdoba mohla být vidět a dávala smysl. Na obraze není sobí kožešina, ale kožešina z jelena. Dominantnější tady na jihu byl totiž jelen, mamut zde téměř chyběl. I tak jsou v této oblasti stále nacházena kostěná šídla k výrobě šitých oděvů.