Naproti tomu Gátové jásají. Vytrženi ze všedních starostí, řeší úplně lidskou událost, veselou, radostnou a veskrze pozitivní, která je v této nahnuté a smutné době jakoby z jiného světa. Jejich příslušník, statečný bojovník a muž znalý loveckých kouzel, Lovec, si dnes bere za ženu dívku, po matce Gátku. Bere si Gomepsis dívku statečnou a pevnou ve svém konání, která dovede dobře snášet útrapy života a radovat se z toho hezkého, co život přináší. Lovec a Gomepsis jsou nyní nastrojeni v nádherném svatebním úboru, ten se na ně s pomocí jejich přátel a příbuzných navlékal už dlouhé hodiny a samotný svatební obřad už začal. Obřad řídí v podstatě několik lidí. Příbuzní Gomepsis a příbuzní Lovce. Nyní má řeč jeden ze šamanů, ještě se však čeká na otce nevěsty. Ten už se blíží, běží pěšky s mnoha svými lidmi. Gátové se smějí, zmeškat svatbu vlastní dcery, co může být důležitějšího?
Přibíhající Katárijci jsou na svatbu dobře vybaveni, už z dálky je vidět, jak jsou obtěžkáni velkými balíky darů pro hostinu a pro mladý pár. Mají sebou plno věcí. Už se přiblížili natolik, že předměty v jejich rukou jsou k rozeznání a Gátové najednou neví, co se děje. To nejsou dary, co nesou. Jsou to velké štíty a místo smotaných vzácných textilií, vlečou válečné palice!
Šal přibíhá před shromáždění a volá: ,,Zatavte svatbu!“
,,Obřad je neplatný! Dohodl jsem jiný obřad! Jinou svatbu!“
„Gomepsis si vezme jiného muže!“
,,Prince!“
,,Bohatého a mocného prince!“
To už doběhl do středu shromážděných a volá dál na kolemstojící: ,,Jeho spojenectví s námi se všemi nám zajistí mír!“
,,Otče, ty ses zbláznil!“ vydechla úžasem zmrazená Gomepsis.
Jedni Gátové tato slova brali jako urážku a jiní se starému muži smáli, že je to snad nevhodný žert. Jiní si mysleli, že se Katárijec načisto pomátl.
,,Otče, nikdy! Já chci jen Lovce! Velký Duch ti zatemnil rozum!“
Šal vybuchl vzteky! Vytrhl luk z ruky vedle stojícímu válečníkovi a vystřelil na Lovce.
V tu chvíli se Gomepsis vrhla na Lovcovu hruď, aby jej ochránila.
Ticho...
Všichni stojí a nechápou, jak se může všeobecné veselí proměnit tak rychle v tragédii. Lovec se dívá do očí Gomepsis, Gomepsis se dívá do očí Lovci. Praporek šípu je blízko Gomepsisiných zad. Je jasné, že šíp prostřelil dívku a jeho hrot je nyní zaklíněn někde v hrudní kosti nebo v srdci Lovce. Oba stojí, objímají se a pak pomalu spolu padají na stranu a sesouvají se společně k zemi, spojeni tenkým dřevem.
Všechny zraky se upírají na Šala.
Šaman, který měl právě promluvit k mladému páru, se sehnul k tělům mladých lidí. Pak se narovnal, udělal pár kroků k Šalovi a pak klidným hlasem dodal: ,,Právěs je sám oddal.“ Pak se usmál nebo spíš ušklíbl a dodal: ,,Nesvázals jim ruce stuhou, ale provázals jejich těla šípem a krví. To je nejpevnější spojení. Lovec a Gomepsis jsou od této chvíle muž a žena.“
„Podle starého proroctví budou dívka a chlapec spojeni navždy poutem nejvyšším rukou svých rodičů a přesto proti jejich vůli. Tito novomanželé pak změní běh světa, pohnou zastaveným sluncem, popoženou stojící čas a odvrátí hrůzy, které budou bušit na brány světa. Spolu padnou, aby společně vstali a budou šířit děs a hrůzu mezi nepřáteli Gátů.“
Šaman domluvil. Všichni znají tu legendu, ale to je jen něco vzdáleného, něco co přijde s velkou slávou a bude u toho hrát hudba a Duchové budou tančit a každý Gát bude vědět, co se děje. Teď je naopak hrobové ticho, moment osamění a všichni mají spíš pocit, že místo radosti přišla smrt. Taková rána do hrudi většinou znamená konec. Stát se to někde venku, než donesou zraněné domů, zemřou. A možná už jsou oba mrtví, určitě jsou mrtví.
Musí být mrtví!
Šal stále jako by nechápal, co se stalo. Upřeně zíral před sebe na dvě bezvládná těla a snažil se vrátit čas nazpět.
Konečně první šok odezněl a lidé se začali sbíhat kolem ležících i kolem Šala.
Opožděně přiběhl i Rifo, který když nenašel Šala v katárijském táboře, věděl, kolik uhodilo. Na pozadí jeho zběsilého běhu stoupal veliký černý sloupec dýmu k obloze. Rifo a Bláznivý dokonali svůj plán. Zapálili všechen Katárijský majetek, úplně všechno. A dobře hoří, vždyť v jeho základu jsou vaky s mamutím lojem. Plameny šlehají desítky metrů k nebi. Cizí princ tak snadno najde toto místo a když se ptá po majetku Katárijců, na který se přijel podívat, ukáží mu všichni jen obrovské plameny s žárovištěm.
Takové horko až všechen sníh v okolí taje.
Rifo i Bláznivý se v hrůze dívají, co se mezi tím událo u Gátů. Rifo propadl hrůze událostí, křičí a lomí rukama, není mu rozumět, ale za nějakou chvíli lidé kolem něj pochopí. To není šílenec, to je jen strašlivě zoufalý muž. „Šal zabil jedinou naději Katárijců i Gátů, zabil Lovce, který nese i jméno Dakavan, nese jméno mrtvého imebirijského přítele a jeho Duch jej stále provází a protože otec Dakavana zemřel, je nyní Dakavan jeho nástupcem. A protože je neměl Dakavan jiného bratra, stává se prvním mužem a prvním šlechticem jižních Imebirijců nevlastní Dakavanův bratr, gátský muž jménem Lovec!“
„Jedině tento nový náčelník jižních Imebirijců mohl odvrátit válku s Imebirijci, kteří sem přicházejí. On, Lovec, byl co by Gát a člověk spravedlivý naší jedinou nadějí,“ křičí Rifo se žalem pokroucenou tváří.
Podivuhodné zjištění. Šal je obklopen rozhořčenými Katárijci a Gáty a všichni se na něho dívají. Pomalu začíná chápat, že ačkoli se sám snažil cosi dělat, ve skutečnosti se kolem něj dály věci daleko větší a důležitější, kterým on jen zavazel a překážel a zpackal, co mohl. Šal se snaží prorazit skrze shromážděné a dostat se ke své dceři, už nevnímá nic kolem. Jakoby celý jeho život skončil a vysvobozením by bylo, kdyby ho nyní zabili! Desítky rukou se jej chápou a vlečou ho pryč od těchto míst.