Šal je jako zbavený vlastní vůle. Cítí jen nezměrnou bolest, která jej zcela pohltila. Nevnímá nic a nikoho, před očima má jen hrůzný obraz šípu trčícího ze zad jeho dcery. Nevidí, co se děje, ani to, kam ho vedou, nebo kdo.
Drží jej stranou, soud rozhodne, co s ním, ale zatím se neví, co je s novomanžely. Váleční ranhojiči mající zkušenosti se zraněním, odlomili konec opeřeného šípu, který trčel Gomepsis ze zad. Pak ji opatrně uchopili a pomalu ji oddělili od Lovce. Konec šípu pomalu zmizel otvorem v oděvu a za chvíli už šikovné a rychlé ruce rozřezávají Gomepsisino svatební oblečení, aby ucpaly ránu. Teď se vše omotá a stáhne suknem. Gomepsis sotva dýchá, ale evidentně nekrvácí ani z úst. Někdo na ni mluví a zkouší, zda nemá zchromlé nohy, jestli šíp neproťal nějaký nerv. Vypadá to, že není poraněná ani žádná větší céva. Šíp těsně minul míchu a srdce. To jí teď namáhavě tluče. Evidentně byl zasažen osrdečník a voda tlačí na srdce, jako by jej chtěla utopit. V takových případech se stává, že dojde k prudkému zhoršení a pak nastane rychlý konec, ale Gomepsis se zatím drží. Jiní lidé se věnují Lovci, rozřízli mu kůži na hrudi a snaží se páčidlem roztáhnout prasklinu v hrudní kosti, kde vězí hrot šípu. Hrubá řeznická síla a hrot je kompletně venku. Rychlá obhlídka hrotu, úleva. Je celý, žádná štěpina v ráně nezůstala. A teď rychle ránu poprášit speciální směsí a zakrýt. Oba mladé lidi zanesli do jejich svatebního obydlí. Tady spolu měli bydlet. Zatím jsou živí, ale je velice pravděpodobné, že tady spolu zemřou. Lovec je plně při vědomí. Stejné zranění, poraněný osrdečník a mírně poškozená srdeční stěna. Každé bouchnutí srdce bolí a cítí zvětšující se tlak. Kolik zvířat už takhle zabil. Stačí malá námaha a bude konec. Do Gomepsis jsou nalévány jakési čaje. Zátěž srdce a ještě průstřel plíce. Plíce se nezhroutila, ale dívka už vykašlává krev. Celou noc u ní někdo je, celou noc se o ni starají. Lovec by ji rád vzal za ruku, ale nemůže. Hrudní kost bolí a nedovolí mu pohnou paží. Zkouší hýbat prsty, jde to a tak jeho ruka doslova doleze jako nějaký rak až k dívce.
Zatím venku nastala noc. Všichni jsou vzhůru a modlí se za jejich záchranu. Katáriové sami drží Šala a odvádějí ho k nějakému světlu na obloze, jeho trest se započal. Až uvidí své bohatství, pro které se dřel, pro které žil, jak jej pohltily ohromné plameny, bude jeho pýcha zlomena a potrestána. Nemá dceru, jeho majetek shořel, pár posledních Katárijců je zanedbatelný počet. Katárijci dnes přestali existovat.
Princ z východu přišel i ke Gátům, tam se dozvěděl, že se jeho nevěsta vdala a navíc, že umírá prostřelena šípem. Nařídil proto svým lidem, aby se ubytovali tady mezi Gáty a sám zkoušel nějak pomoct. Přišel za ním sám Lovcův dědeček a pozval jej k ohni na trochu speciální polévky. ,,Jak můžete být tak klidný, když váš vnuk je tak těžce raněn?“ zeptal se cizinec.
,,Je mladý a mladí jsou experti v přežívání. Není to poprvé, co je vnuk zraněný a je silný, přežije to! A jeho nevěsta právě prošla půl Evropy a má silný organismus. Ani o ni se nebojím, také to přežije!“ Starý muž se rozhlédl kolem a dodal: ,,Vzduch je tady čistý, má nejlepší péči a šamani jej zaříkávají největšími kouzly. Pokud se do rány nedostane infekce, tak to půjde.“
,,Vy už jste nějaké to zranění v životě viděl, že?“ zeptal se rovnou princ.
,,Jo, trochu jsem zcestoval svět,“ usmál se starý. S východním šlechticem se dobře spřátelil. Zjistil, že to není vůbec namyšlený člověk. Naopak je bez majetku, všechen rozdal těm, co jej potřebovali. ,,Jinak bych už nebyl náčelník!“ zasmál se a dědeček se zasmál s ním. To byl nejčastější přístup většiny pohlavárů u všech národů. Ten, kdo je náčelník, ten se stará a musí si každý den svoji úctu zasloužit. Nikomu nevadí, že jejich náčelník má téměř holý zadek, všichni ví, že to není proto, že by byl neschopný nebo lenošný, ale že svoje věci naopak dává těm, kteří je potřebují víc. Ví, že jejich náčelník má srdce na pravém místě, že je moudrý, vyzná se v politice, v plánování lovu i stěhování táborů. Žádná privilegia, jen povinnosti. Východní náčelník shrnul: ,,Až se k nám vrátí naplno a na desetiletí či staletí vláda zimy, všechny ty manýry a vymoženosti zhýralých náčelníků a jejich rodů se promění v prach. Lidé si budou cenit jiných věcí než lesku celebrit.“
Ráno se přidal dědeček k lidem, kteří drželi stráž u zraněných. Zranění natekla a stav muže a jeho ženy se evidentně zhoršil. Sotva dýchají. ,,Dnešek a zítřek budou kritické dny,“ pomyslel si a díval se na svého vnuka. ,,Co asi prožívá Duch mladého muže, když vypadá, že z větší části opustil jeho tělo?“