Děti měly ze svého objevu velkou radost a chtěly se co nejdřív vrátit zpět k rodinám. Musí jít rychle, cesta bude dlouhá. Slézaly proto jednotlivé skály rovnou dolů, místo aby je obcházely. Dívenka dlouho vedená k riskantním hrám přestala dbát rad starších dětí. Teď na ně raději zapomněla a předváděla se před chlapcem, který zůstával pozadu, protože na jedné dlouhé kamenné skluzavce se mu tělíčko nebezpečně rozjelo a dole s žuchnutím dopadlo na travnatou římsu. Chlapeček vzlykl a další skalní skluzavku obcházel, přesto že na travnatém lemu kolem rostla bodlinatá křoviska. Chlapci trvalo celou věčnost, než se octl pod skalou. Cestou dolů byla jedna travnatá teráska nikoli nad skalní skluzavkou ale skála zde tvořila asi v polovině převis, takže co je přímo pod skalou, nebylo vidět, ale to co od úpatí skaliska vidět bylo, byla měkká, bažinatá mokřinka. Je to dole měkké, asi by se tu dalo sklouznout a z převisu pak skočit do měkké půdy. Ale výška to byla přesto hrůzná a chlapeček už byl tak utrmácený, že po nějakém dalším dobrodružství netoužil. Jak lezl křovisky v bezpečných puklinách skal dolů, uvědomil si, že by pod skalou měla čekat jeho kamarádka. Přece jej tu nenechala samotného a neutekla sama do tábora. Jako ostatní malé děti byl ústrky starších příliš ustrašený i tento chlapec. Moc si nevěřil a unavené nožky se mu po namáhavé cestě rozklepaly stejně jako brada a z očí mu vytryskly slzy. Jeho opálené a tou dobou už notně umazané tělíčko se začalo lesknout potem. Teprve dole uviděl, že tu převis vytvořil pod skalou jakousi širokou jeskyňku a přímo u skalního masivu nebyla voda jezírka, ale vyvýšený suťový val. Kdyby si chudák vybral zkratku, sjel část skály po zadečku a z převisu by skočil, vůbec by nemusel dopadnout do měkkého bahna jezírka ale do kamenité suti. ,,Ty kameny asi napadaly shora,“ pomyslel si chlapeček a dál podlézal převis těsně vedle skály kolem vody. Protože strana, kde slezl, končila trnitými keři, chtěl projít pod převisem na druhou stranu a dostat se tak na travnaté, přehledné místo. Teď se pomalu přesmýká přes veliké kameny, které sem v minulosti popadaly, když tu za jedním z nich spatřil malou lidskou ruku, na paži omotanou různě zdobně stáčenými řemínky, nehybně ležící na zemi. V chlapečkovi to hrklo, nechápal, co se stalo a kdo to je. Souvislosti mu ještě unikaly. Cítil jen jediné. Úlek.
Mezitím co muž vyprávěl chlapcům v tábořišti tento příběh, několik hodin chůze odtud narazila naše známá obrovská šavlozubá kočka na jinou smečku hyen. Jejich pach byl docela jiný a kočce bylo jasné, že tato smečka neviděla to, co hrůzného předvedla smečce minulé. Hyeny byly drzé a přiblížily se k ní na několik kroků. Pak si lehly do trávy, klidně odpočívaly ve stínu stromů a na kočku se dívaly jako na dar z nebes, který je od nynějška bude živit a který již nikdy neopustí. Kočka se odhodlala k prvnímu výpadu, ale tyto hyeny byly ostražité a rychle se stáhly, ale za pár minut už zase ležely opodál. Nic nedělaly, nevrčely, jen tu prostě ležely a čekaly a čekaly. Bylo vidět, že mají bezmeznou trpělivost a na svou příležitost si počkají klidně i několik dní.
Kočka si představila takový lov, kdy má za patami sbor průvodců a bylo jí jasné, že by nic neulovila, hyeny by všechnu zvěř poplašily. Proto musí pronásledovatelům zmizet. A tak sotva nastalo šero, potichounku se plížila přikrčená k zemi pryč. Jakmile pod ní zašustilo křoví, hyeny se zvedly ale překvapivě zůstaly na svých místech. Kočka si vydechla a vzdalovala se. Teď je dost nasycená nebude muset několik dní jíst. Podobně byly na tom i hyeny, ty však spoléhaly na to, že až bude kočka zase lovit, znovu ji vystopují. Zůstaly u ní z jediného důvodu, aby si do nozder nabraly její pach a zapamatovaly si jej. Teď už, kdykoli narazí na její pachovou stopu, budou vědět, že jejich chlebodárce není daleko. Kočka se vydala dál na sever podél řeky, napila se z její vody a šla dál, aby značkovala teritorium. Aniž si to uvědomila, mířila přímo k Děravé hoře, kde tou dobou už u praskajícího venkovního ohniště je vyprávěn příběh.
,,Malý chlapec se vzpamatoval z úleku a narovnal si hlavu. Tak se mu do zorného pole dostal zbytek celého výjevu. Uviděl, že ruka patří k celému tělu a to k tělu jeho starší kamarádky. Byl překvapený, je to jako sen jako dvě spolu nesouvisející skutečnosti…