Je to jasné a je to tady, nic se nedá dělat ani odkládat. Svět šoubyznysu je tvrdý a má svá přísná pravidla a když zavelí, je třeba sednout k počítači a psát. Píše-li herec své vzpomínky, je vše prošpikováno řadou historek a nejroztodivnějších příhod, které se na takového herce řítí ze všech stran a koutů na zkouškách, doma, na ulici, v šatně, na jevišti a před kamerou. Ale co život výtvarníka, který si někde o samotě v klidu svého ateliéru cosi čmárá a čmárá a cosi vytváří hodinu za hodinou, den za dnem, týden za týdnem a pak to odevzdá zadavateli či někde předá na výstavu a zase se zahrabe do nejšedějšího anonymního soukromí. Jaké by mohl mít on příběhy a zážitky?
Určitě se nedají přehazovat z vozu na vůz ve velkém, ale přeci nějaké jsou a možná nám nynějším, už starším výtvarníkům dodají trochu někdejší vážnosti a ztraceného glancu.
A protože duše výtvarníka ráda bloudí výšinami světa fantazie, který se prolíná se světem reálným ve všech možných i těžko představitelných rovinách, promítá se toto spojení i do těchto řádků. Nechám na úsudku každého z vás, kde realitu začínají protkávat podivuhodné a spletité nitky fantazie.