Jak jsou ty věci v životě někdy propletené, až jsou záhadné. Moje seznámení s dávnými lidmi z pravěku probíhalo jakoby nepozorovaně a až po dlouhém čase jsem zjistil, že jsem měl daleko více informací, než kterýkoli člověk. Už v první třídě mi kamarád vyprávěl, že jeho dědeček vykopal lovce mamutů ve velkém hrobě na jejich pravěkém sídlišti, ale protože mi to vyprávěl inspirován lebkou v morovém sloupu a sídliště pro mě tehdy znamenalo jedině hromadu panelových domů, byly mi tyto informace tak vzdálené představě pralidí, že jsem kamaráda podezíral z nevinných fantazijních her. Teprve mnohem později mi došlo, že jeho dědeček byl nejspíš někdo ze spolupracovníků Karla Mašky či dokonce sám Karel Maška, objevitel lovců mamutů z legendární lokality z Předmostí z konce 19. století.
A pak někde v lázních o rok, dva později se m další chlapec chlubil knihou, kterou píše rukopisně s maminkou o červené kostře. To byla jen shoda náhod, ale toto označení pro mě znamenalo záhadnou romantiku velmi strašidelných příběhů z té „druhé strany“. Později jsem zjistil, že skutečně existuje takto označovaný nález z jižního Walesu, známý jako červená paní, i když červená kostra by bylo nejvhodnější označení. Byl to nález prvního, naší kultuře známého gravettience vůbec.
A do třetice, chodil jsem po hoře Květnici v blízkosti jeskyně Řícená a představoval si, jak tu žili pralidé. Ti přece žili v jeskyních ne? A protože bylo jeskyní tak málo a byly jen na málo horách, tak tuhle nemohli přece vynechat. Maloval jsem pak obrázky pralidí pod Květnicí, jedny z prvních z touto tématikou. Maminky jsem se vyptával, jak vypadali oni pralidé a podle jejího popisu jsem je vytvářel. Jak naivní představa tak úzkého spojení člověka s jeskyněmi. Ty spíš patřily k mému světu a mým snům, protože takové jsme měli v zadní zapovězené části domu. Ale zarážející bylo, že tou dobou se pár desítek metrů odsud zrovna odkrývala skupina objektů z konce paleolitu, což jsem se dověděl až po několika desetiletích.
Také Karel Absolon patřil k dennímu chlebu světa kolem. Stačilo zajít vedle za tetou, u které visel na zdi obrázek pana prezidenta T. G. Masaryka na koni a mezi častá témata vyprávění o osobnostech patřil i Karel Absolon z nedalekého Moravského krasu. Chybělo jen málo a už od dětství by se mi dal zjevit svět pravěku v plné své síle a nádheře, ale jeho mihotavé prolínání s jinými aspekty života jsou možná o to více tajuplnější.
Když dnes hledám různá témata pro svoje povídky, myslím na to, že pro mnohé čtenáře může být setkání s pravěkem také podivuhodnou osobní cestou v čase vlastního života.
Přeji pěkné chvíle u příběhů z nejrůznějších pradávných časů.