Pavlovienci byli jedněmi z nelepších lovců na světě. Jejich vlastní zuby prozrazují, že nikdy netrpěli hladem. Jejich tajemství tkví v tom, že dovedli ulovit cokoli a vše pro ně bylo důležité, od lovu polárních zajíců, vlků nebo polárních lišek po největší suchozemská zvířata své doby. Pravděpodobně používali celou řadu nejrůznějších zbraní. V archeologickém záznamu tak vidíme hroty od kamenných, velmi drobných, po velké, mamutovinové dlouhé hroty. A je logické předpokládat kromě používání celé škály aktivních zbraní i pasivní zbraně jako např. nadzemní pasti.
Lov mamutů ve svahu(starší představa)
Starší představa lovu mamutů ve svahu pálavských kopců. Realitou lovu na mamuty jsou i lovená mláďata, jejichž kosti a zuby se nacházejí na gravettienských lokalitách. Na rozdíl od dospělého zvířete bylo maso mláďat jemnější a měkčí, stejně jako například naše telecí.
Předvádění se při lovu nejprestižnějších zvířat(rekonstrukční imitace)
Rekonstrukční napodobenina lovu na mamuta představuje výjimečnou situaci, kdy se lovci hlavně předvádějí při prestižní příležitosti, v běžném životě by takto neriskovali. Zbraně pavlovienských lovců byly ve světě dost ojedinělé a byly profesionálně řemeslně zkonstruovány a vyrobeny tak, aby byly vysoce účinné a spolehlivé. Na průřezu kulaté dlouhé hroty pronikly do nitra velkého zvířete a vlastní váhou těžkého ratiště se páčily směrem nahoru v ráně a tak způsobovaly další rozsáhlé traumatické vnitřní zranění (poranění vnitřností v břišní dutině nebo zhroucení plíce). Zbraň tedy fungovala na fyzikálním základě páky. Navíc k tomuto vertikálnímu pohybu zbraně je nutné přičíst setrvačnost ratiště a změny rychlosti pohybu zraněného zvířete. Tím získáme další významné boční pohyby hrotu v ráně a tak je nám jasné, že tímto způsobem muselo docházet u mamutů k okamžitému vážnému rozsáhlému vnitřnímu zranění velmi podobnému, jako při rázové vlně střelnou zbraní. Ačkoli měli mamuti v kůži jen malý, kulatý otvor, uvnitř těla byla jejich vnitřní tkáň doslova rozemleta, silně krvácela a zvířata velice rychle ztrácela sílu a brzo umírala. Takže mamut na obrázku není nějaký nezranitelný démon, ale velmi, velmi těžce raněné zvíře, které se každým okamžikem určitě zhroutí. Lov velkých zvířat byl po technické stránce vyřešen už před půl milionem let dřevěnými vrhacími kopími, které se archeologové nacházejí již od počátku 20. stol.
V obydlí(starší rekonstrukční imitace)
Uvnitř obydlí se udily ohromné zásoby masa, topilo se i mamutími kostmi a velmi pravděpodobně především mamutím tukem. Vnitřek obydlí byl světem sám pro sebe, kde nepanovaly arktické podmínky a bylo možné si sundat oděv. Tak jako eskymáci mohli i pavlovienci doma chodit téměř nazí.
U hliněné pícky(starší rekonstrukční napodobenina)
Vedle masa museli pavlovienci konzumovat i rostlinou stravu, ta však byla vzácnější, ale už pouhý rákos dokáže leccos nahradit. Jeho kořeny se na kamenech rozetřou na jedlou kaši nebo se uhněte těsto a můžeme na hliněné peci nebo i jen tak v popelu upéct chleba.
Věrní průvodci(starší rekonstrukční napodobenina)
Domestikovaní vlčci byli nepostradatelnými společníky pavlovienců po všech stránkách. Od hlídačů obydlí, přes společníky při každodenní práci a hře, po pomocníky na loveckých výpravách. Podobné vlčky měli i lidé ve východní Evropě v Mezinu, ale genetický materiál naznačuje, že pes má rodokmen sahající před éru severských lovců.