Velká hrobka pro druhotný pohřeb v Předmostí(rekonstrukční napodobenina)
Právě Morava dala světu největší kolekci kosterního materiálu někdejšího dávného člověka. Každý samostatný pohřeb a kosterní materiál gravettienců je nesmírně vzácný a ceněný. Gravettienci stejně jako ostatní lidé z paleolitu, ačkoli měli řadu pohřebních zvyklostí a způsobů pohřbívání, téměř vůbec nepohřbívali pod zem. Nehluboko do věčně zmrzlé země šli jen výjimečné a zvláštní případy, například postižení, nemocní nebo jinak podivuhodní lidé. A možná některé pohřby pod zem byly pohřby druhotnými, kdy se pohřbívaly už jen kosti. Na rekonstrukční napodobenině vidíme právě takový druhotný pohřeb už samotných některých ostatků. Toto je rekonstrukční napodobenina pohřební situace v Předmostí u Přerova, kde pod těmito kameny nalezl na konci 19. století Karel Maška ostatky devatenácti gravettienských lidí.
Původní pohřby(rekonstrukční napodobenina)
Takto zřejmě vypadala primární gravettienská pohřebiště, kdy zesnulí se umísťovali na zem nebo nad zem a jen občas a pouze některé lidské kosti se uložily do mělkých hrobů.
Unikátní věstonický trojhrob(rekonstrukční transformace)
Je dobré připomenout, že skutečně rovnou primárně do země pohřbená lidská těla zde zůstávala mumifikovaná mrazem permafrostu téměř netknutá celá staletí. Archeologie paleolitu tedy v žádném případě nemá k dispozici velká plošná pohřebiště, proto o paleolitu tak málo víme. Na obrázku jeden z výjimečných skupinových pohřbů, zřejmě proběhl podle obrazu tehdejší mytologie, kdy pohřbení byli ztotožněni s nějakými důležitými mytologickými postavami nebo přímo hrdiny. Na obličeje mrtvých se nanesla silná maska z červeně barvené hlíny. Za povšimnutí stojí fakt, že dvě postavy vpravo, snad dívka a mladík, jsou pohřbeny opačně, jeden obličejem nahoru, druhý dolů, ale přesto jsou, alespoň pažemi propojeni. Tedy jedná se zase o stejný princip opaků a jejich propojení jako v Gagarinu, Sungiru a v Itálii. Třetí postava naznačuje, že má k dané dvojici také nějaký vztah, snad právě položením hřbetu levé ruky do oblasti klínu naznačuje nějaký příbuzenský vztah a nebo nejspíš jde o vyjádření určitého vztahu na hřišti mytologie. Ale bez skutečné znalosti tehdejší mytologie nám uniká jakýkoli bližší smysl gesta třetí osoby. Zbývá dodat, že tentotrojhrob byl nalezen nedaleko vesničky Dolní Věstonice v roce 1986.
Souladná malba ženy, vycházející ze sošek typu ,,Černá venuše“. Práce zobrazuje celý nalezený soubor sošek a jejich zlomků (10ks), které byly vytvořeny ze slonoviny (1ks) či z čisté keramické hlíny v jednotném typu. Podobné soubory najdeme v Předmostí (sedící postavy z kosti) a dvě téměř identické sošky z krevele z Petřkovic. Jinde v Evropě se takové soubory nevyskytují. V tomto případě celá kolekce zřejmě také odrážela relativní snadnost výroby z měkkého materiálu. Obraz ukazuje, že sošky jsou směsicí dekorativně - geometrických prvků, mísících se s prvky reálné konkrétní anatomie. Šikmé rýhy na hlavě označují změnu materiálu (vlasy). Umělec chtěl elegantně protáhnout tělo ženy na délku a tak se vzdal vyjádření klínu, které naopak vidíme na slonovinovém fragmentu. Proto jediná dlouhá horizontální rýha vyjadřuje jak pohlaví, tak oddělení nohou. Absolutní raritou v celé gravettienské tradici je vyjádření klíčních kostí u Černé venuše. Zatímco ostatní gravettienské venuše jsou skulptury, 9 venuší a jejich zlomků z DV jsou plastiky. Tím, že jsou tyto předměty z pálené keramiky, jsou raritní a výjimečné. Věstonická venuše je ve světě známa spíše pod označením Černá venuše a určitě není v současnosti světoznámá. Nejznámější venuší, která bývá nejčastěji zobrazovaná, je v současnosti Wilendorfská venuše. Černá venuše je jen jednou z více než 130 nám dnes známých gravettienských venuší. Obraz vznikl díky Ing. Vítu Langovi.