Další obraz nás zavede do jihozápadního Německa na světoznámou mladopaleolitickou lokalitu Petersfels u Engenu. Úzké údolí se stalo nejméně na dvou místech přirozenou pastí pro naháněné soby. Zde pak byli zabíjeni ve velkém, jak dokládají četné zbytky jejich kostí. Zvláštností tohoto obrazu je fakt, že fotostudie pro obraz nebyly vytvořeny uměle u nás, ale byly nafoceny přímo na lokalitě, kde fundovaní fandové předváděli své vlastnoručně vyrobené oděvy, stany a ostatní magdalénskou výzbroj.
Lovec a jeho zbraně
Na detailu obrazu si můžeme všimnout parohových hlavic vrhačů, které byly řemeslně zpracované zrovna tak dobře, jako například umělecké řezby pažeb našich střelných zbraní.
V peterfelském stanu(rekostrukční napodobenina)
Změnou oproti předchozímu gravettienu byly kostěné jehly, které se hojně nacházejí jak na zdejší lokalitě v Petersfelsu nebo i u nás v Moravském krasu. Také žena na našem obraze sešívá pomocí šídla a jehly oděv. Muž dole opravuje kostěný hrot zbraně. Jednotlivé vylomené segmenty řezné plochy snadno nahradí novými. Nalevo od něj je jeho výbava - vrhače, kahany, náčelnická hůl, flétna, kostěné hroty.
Oděvy kočovných lovců sobů(rekonstrukční imitace)
Rekonstrukční napodobeniny oděvů z éry magdalénských lovců sobů a koní. První je v expozici muzea v Engenu a druhý oděv má na sobě aplikovány skutečné prezentační dekorativní vzory ze zdobného, lopatovitého předmětu z Moravského krasu.
,,V pasti" obraz lovecké scény (rekonstrukční napodobenina)
Na lov zvířat, žijících ve stádech jako jsou koně a sobi, byl vrhač ideální zbraní, schopnou v minimálním čase vystřelit maximum střel. Přesnost zásahů do masy běžících těl nebyla nutná, dílo dokončily prořezávací hroty. Při nahánění sobů se nejpravděpodobněji využívaly umělé, majestátné, kamenné sloupy, jimž se sobi vyhýbali stejně jako lidem. Proto magdalénci vyhledávali s oblibou právě taková prostředí a místa, kde byla volně k dispozici vápencová suť, ze které sloupy skládali. Například výchozy vápencových hornin, tolik charakteristické pro krasové oblasti. Celý život těchto lidí byl spjat se stádovými zvířaty a formoval jejich kulturu. Magdalénské osídlení do střední Evropy, konkrétně do Polska, přišlo před 16 000 roky a na Moravu přišlo později, až někdy před 13 000 roky.
Děkujeme panu Jiřímu Červinkovi z Prahy za podporu při realizaci této rekonstrukce.
Magdalénienská venuše(rekonstrukční transformace)
Zobrazení žen, takzvaných venuší, bylo v celém magdalénienu nezaměnitelně svérázné. Ženské postavy jsou málo popisné, často jsou jen tak načrtnuty, ale vždy z boku s vystrčeným zadečkem. Některé drobné sošky mají otvor pro zavěšení.
Děkujeme panu Jiřímu Červinkovi z Prahy za podporu při realizaci této rekonstrukce.
Magdalénienská venuše s účesem(rekonstrukční transformace)
Jedna z mála magdalénských venuší, nesoucí alespoň zevrubnou informaci o úpravě vlasů.
Děkujeme panu Jiřímu Červinkovi z Prahy za podporu při realizaci této rekonstrukce.
Funkční model vrhače oštěpů(rekonstrukční imitace)
K práci na rekonstrukcích patří i vyzkoušení typické madlénské zbraně - vrhače oštěpů. U nás se žádný nenašel. Je tedy pravděpodobné, že se na Moravě vyráběly vrhače celé ze dřeva, stejné jako tato napodobenina.