Údobí lovců a sběračů
Tábor lovců a sběračů na Dřínové(rekonstrukční napodobenina)
Rekonstrukční napodobenina sídliště na úpatí hory Dřínová u Tišnova a Předklášteří se zahloubenými podlahami objektů. Tato zahloubení pro objekty byla objevena při záchranném výzkumu před 35 roky.
Život v táboře lovců a sběračů na Dřínové (rekonstrukční napodobenina)
Vzory na veslu a oděvech pochází z různých artefaktů z jiných lokalit. Luk je ideální zbraň na losy, jeleny a kance. Loví se však i ryby ze třech nedalekých vodních toků. Tato varianta ukazuje chaty jako silnostěnná, dobře izolující zimní obydlí, kde se dá žít delší dobu, což koresponduje se zahloubeným základem těchto objektů.
Děkujeme městskému úřadu v Tišnově za podporu při realizaci této rekonstrukce.
Na úpatí hory Dřínová bylo archeologickým výzkumem zachyceno unikátní sídliště. Obydlí byla zahloubená do země, použité stavební kameny se využívaly od jejich konstrukce v základu stěny po dláždění na podlaze. Unikátní dřínovský nález patří mezi archeologicky nejjasněji čitelné zbytky obydlí v paleolitu ve střední Evropě. Typické pro toto období je umístění lokality v místech, kde se kříží několik údolí řek a potoka, takže lovci zde mohli kontrolovat pohyby zvířecích stád v okolí. Navíc konstelace vodních toků do soutoku vytvářela příhodné prostředí pro rybolov a lov vodního ptactva. Kamenné nástroje patří ke kultuře tišnovienu, který nese některé prvky, charakteristické pro mezolit, ale i prvky z tradice pavlovienu. Archeologická situace na Dřínové je odlišná od situace v ostatním území. Tehdejší lidé vlivem příznivějšího klimatu nebyli nuceni zpracovávat kamennou industrii vždy poblíže svého teplého domova a tak velké koncentrace kamenných nástrojů, jak je známe ze starších období, mizí. Dřínová u Předkláštěří a Tišnova je i v tom výjimečná, protože četnost nálezů je zde podstatně vyšší než z jiných míst té doby.
Konec paleolitu v Evropě je provázen zánikem převážně loveckého způsobu života v kontextu postupného a trvalého (ve skutečnosti stále ještě velmi kolísavého) oteplování počasí v Evropě. Nastupuje možnost čerpání z nových rostlinných zdrojů a rozvíjí se sběračství (nejedná se o nic nového, sběračství fungovalo už i daleko dříve a přetrvávalo tam, kde to dovolily klimatické podmínky). Jak se otepluje, zanikají rozlehlé tundry a lesostepi, objevuje se les, mizí stádní zvířata, mizí dlouhé migrace lidí a zvířat a předchozí úzká kontinentální kulturní propojenost.
Epipaleolit - Mezolit před 10 000–6000 lety
Údobí lovců-sběračů a zemědělců
Skládaný mikrolitický hrot zbraně z východní Evropy(rekonstrukční transformace)
Označení mezolit mělo původně označovat celou jednu epochu, doslova přeloženou jako ,,střední kámen - střední doba kamenná". Za tímto honosným označením, které vycházelo z evolucionalistického schodiště neustálého pokroku se ve skutečnosti skrývá vlastně jen několik málo tisíců let. Označení epipaleolit správně startuje představu různě přežívajícího a dožívajícího paleolitu. Během tohoto období registrujeme v Evropě zásadní změnu oproti předchozím velikým loveckým civilizacím severského typu. Především klimatické podmínky se změnily, většina Evropy je v mírném klimatu a vedle lovu je významné sběračství. Proto můžeme mluvit o někdejších kulturách jako o kulturách lovců-sběračů, zatímco na některých místech se alternativně uplatňuje zemědělství. Lovecko-sběračská sídliště jsou nevelká, jednotlivá obydlí byla často zahloubena do země. Sídliště vznikala u stálých zdrojů potravy (břeh řeky, u jezera). Archeologové nacházejí i více kostrových hrobů naráz (i několik desítek), kdy jsou mrtví pohřbení ve skrčené poloze a jejich těla jsou ,,posypána" červeným barvivem. Někdy se nacházejí stopy násilného zabití pohřbených (zřejmě ve válečných konfliktech). Ve východní Evropě byla nalezena řada unikátních předmětů, jako jsou válečné palice, omotávky na kamenných úštěpech nebo samotné větší kompletní části mikrolitických zbraní.
Pro rekonstrukční transformace jsou naprosto ideálním materiálem skalní výjevy z obrysového levantského umění – levantský styl. Například z Cueva del Aqua, Cueva Saltadora (rokle Valltorta, východní pobřeží Španělska). Jedná se o černé nebo červené, vzácně i bílé malby na skalách. Na rozdíl od předchozího dochovaného umění se jedná o skutečné výjevy ze života, lovecké scény, válečné výpravy, cesta za medem, obřady atd. Už Jan Jelínek poukazoval na to, že tyto malby prozrazují ,,…mnohé podrobnosti o oděvu a výzbroji tehdejších lidí.“ (Velký obrazový atlas pravěkého člověka, 1977). Sledujeme zde účesy, náramky, oděvy, tašky, košík, toulce, šípy, luky. Některé luky z Aqua Amargy a Alpery vypadají, že kostra luku má záporné zpětné pnutí a to na třech nebo alespoň na jednom místě. Kostra má pak tvar písmene M nebo písmen vVv. Takové zbraně by měly mít vynikající vlastnosti, při relativně menší velikosti mají větší dostřel a průraznost. Podle doprovodného archeologického materiálu se dají tyto malby řadit do pozdního paleolitu až neolitu, tedy mezi 10 až 7 tisíci roky před námi. Malby se dochovaly jen díky specifickým klimatickým podmínkám ve Španělsku.