Lví člověk, figurky koníka, mamutka, zubra a orant - Vogelhert Německo, závěsné provrtané zuby jako ozdoba - Mladeč - Morava.
Nejstarší velkou mladopaleolitickou panevropskou kulturoubyl aurignacien(čti - óriňaseien). Nejčastější datace spadají do období mezi 35–30 tisíci lety. Archeologové našli vůbec první nepočetné figurky(řezby v tvrdé slonovině)lidí, zvířat, mytologických postav - koně, zubra, mamutka, lva-člověka, oranta (orant - kněz, šaman, modlící se člověk s rozpřaženýma rukama). Jedna průkazně ženská soška z Rakouska v ničem nepřipomíná pozdější gravettienské venuše, ale spíše upomíná svou uvolněnou polohou některé známé renesanční a barokní ženské akty. Z podzemních galerií vyniká jeskyně Chauvet (čti ,,Šovet“) ve Francii. Je to jeskyně s nejstarším dokladem jeskynního umění vůbec a je plná úžasných kreseb někdejší zvířeny. Umění vypadá zcela dokonale, jako by bylo součástí člověka od nepaměti. Rozhodně v aurignacienském umění nevidíme nikde žádné nesmělé počátky umění. Dokonce z oblasti hudby máme nově unikátní flétnu (Rakousko), která dokonce není vyrobená z kosti, ale je velmi pracně vyřezána ze slonoviny a opatřena otvory pro změnu tónů. Na Moravě je nejvýznamnější aurignacienskou lokalitou Mladeč.
GRAVETTIEN - ,,zlatý věk lidstva“
Jedna z mnoha venuší (východní Evropa). Všimni si účesu a ozdobných řemínků. Dále soška mamutka (Předmostí - Morava), různé předměty (východní Evropa) a tisíce perliček - doklad zdobení oděvu (Sungir - Rusko), portrét tváře z jedné ze sošek (Dolní Věstonice /dále jen DV/ - Morava).
Nejvýznamnějšímladopaleolitickou loveckou civilizací severského typu byl gravettien (31–22 tisíc let) někdy v odborné literatuře nazýván ,,Golden Age - zlatý věk“. Gravettien je první velkou severskou kulturou zaměřenou na lov veškerých zvířat (u nás od zajíců po mamuty). V někdejších severských podmínkách se jídelníček soustřeďuje hlavně na maso. Rostlinná potrava je hůře dostupná, ale je nutná a dokonce dokladovaná (našly se stopy po rozemílání rostlin na ploché kamenné destičce v DV). Pokud určité, i daleko méně významné a méně nápadné živočišné druhy se dostanou do nového, pro ně výhodného prostředí, dokáží toto nové prostředí velmi často rychle devastovat a jsou obvykle příčinou vymírání některých dalších druhů rostlin či živočichů. Pak jistě ani velký a nápadný člověk nemůže být nějakou výjimkou. Člověk je nejen tvor velký, ale i stále aktivní a to na velkém území. Navíc vlastně žije společně s ohněm, pro který v krajině shání otop (palivo). Je velmi pravděpodobné, že stálý predační tlak spolu s klimatickými změnami a dalšími faktory vedl poprvé v dobách ledových k úplnému vymizení části významné severské evropské megafauny. (S predačním tlakem člověka, coby výraznou ekologickou veličinou u nás poprvé vážně počítá i archeolog Jan Fridrich - Ecce Homo, Praha 2005). Následná severská civilizace se tedy už nebude moci opřít o lov mamutů, nosorožců atd., ale zůstanou jí především rychle se množící, severská stádní zvířata jako je sob či kůň, ale také turovití o něco jižněji. V oblasti umění archeologie dokládá přečetné nálezy dekorativního geometrického a geometrizujícího umění, stejně jako množství sošektehdejších, především prestižních zvířat a ženských, důstojně stojících postav (venuší), které jsou na rytinách komponovány (orientovány) zepředu. V oblasti umění (v hrobech a na soškách) sledujeme i odívání a zdobení severských oděvů - Sungir v Rusku, Malta a Bureť na Sibiři (mladší lokality patrně s dožívajícím vlivem gravettienu), severní Itálie (ta neměla severský charakter). Známe nejméně 130 venuší z nejrůznějších materiálů od kosti a parohoviny přes slonovinu, měkký kámen až po pálenou hlínu - keramiku. Sošky nesou informace o četných typech účesů, tělních ozdob až po severský oděv. Byly také vytvářeny mužské sošky (nalezeny asi 4 kusy). Přesné důvody, proč byly sošky vytvářeny, neznáme. U nás na Moravě jsou dokladovány: akumulační ohniště, mělké, hliněné pece, broušení kamene, topení černým uhlím, otisky textilu, měkčená a narovnávaná slonovina, příčně zpracovávaná zubovina mamuta, asi třicet lidských koster spojených s pohřebním ritem, velké skrumáže mamutích ostatků, sídliště, nejrůznější předměty vyrobené z kamene, silicitu, kostí a mamutoviny atd. (Kulturní tradice gravettienu pokračovala i další milénia především v Itálii, východní Evropě a její některé prvky jsou zcela jasně patrny i v pozdější kultuře až z centrální Sibiře (Malta a Bureť). U nás na Moravě vznikají trvalé zimní sídliště - Pavlov, Dolní Věstonice, Předmostí (Přerov), Petřkovice - Landek (Ostrava), Jarošov. Určitou část světoznámého moravského gravettienu nazývámepavlovien (kultura lovců mamutů -lovci mamutů a kult mamuta byl jen na několika místech Evropy). Z Pavlova a Dolních Věstonic známe otisky textilií akeramiku, z DV pak různé barevné hlinky. Naši pavlovienci byli schopni ulovit jakékoli zvíře od zajíce, lišky a vlka až po mamuta. Nástroje se vyráběly ze silicitů a to jen z určitých vybraných a i velmi vzdálených lokalit (krakovský černý pazourek a atraktivní červenohnědý radiolarit z Bílých Karpat.)