Madlénské venuše v soškách a jako rytiny, zdobení hlavice vrhače kopí - zápasící kozorožci, kresba koně, rytiny dekorativně zdobených dam, hlavice vrhače ve tvaru mamutka, jehly a kahany.
Typickou západoevropskou mladopaleolitickou loveckou civilizací severského typu byl magdalenien 2012 500 tisíc let. Život lidí z magdalenienu byl úzce provázán s rychle se množícími stádními zvířaty jako koňmi nebo soby. Je to logické, protože mamuti a některá další megafauna už zmizela nebo dožívá a postupně mizí.Magdalenci následují těsněji tahy jednotlivých stád, jejich život je se stády různým způsobem více nebo méně trvale propojen. Také se zpracovává významněji sobí parohovina, zdobí se špičky vrhačů kopí, dále se používá silicit, křišťál, kosti, slonovina. Vrhače jsou výhodné právě k lovu stádních zvířat.Venuše z éry civilizace magdalenienu jsou výtvarně silně zjednodušené s charakteristickým důrazem na (vystrčený) zadeček, na rytinách jsou komponovány zboku. O účesech, ozdobách či oděvech tyto venuše nenesou takřka žádné informace. Významné umělecké památky- řezby zvířat na vrhačích oštěpů, řezby a rytiny v kostech a slonovině. Objevují se i geometrické symboly. Mamut, ačkoli je často zobrazován coby atraktivní zvíře, byl v éře magdalenienu rychle mizejícím živočišným druhem. Do střední Evropy expanduje magdalenien později, u nás je to kolem 13 tisíc let (Český kras, Moravský kras - Pekárna). O magdalenien se lidé v západní Evropě velmi zajímají, lokality ve Francii a v Německu jsou dobře značeny a navštěvovány turisty, objevují se velmi často kvalitní publikace. Vydávají se časopisy a veřejnost je dobře informována.Existují ,,fandové, kteří žijí po způsobu dávných lidí magdalenienské civilizace a vyrábějí repliky někdejších předmětů.
ZÁPADOEVROPSKÉ JESKYNNÍ UMĚNÍ
Koně a nosorožec z nejstarší evropské jeskyně Chauvet v jižní Francii, dále magdalenské umění, uprostřed bizon z Altamiry ve Španělsku a dole vpravo je vyjádření celého stáda sobů.
Datuje se od 32 tisíc let a trvalo až do doby kolem 12 500 tisíc let. Jednalo se o určitou kulturní charakteristiku západní Evropy zřejmě se odvíjející od určité konkrétní mytologie, která jinde v Evropě nebyla a proto lidé jinde v Evropě necítili potřebu ,,lézt do špatně přístupných podzemních prostor a tam tvořit. To by mělo logiku, protože pokud by v západní Evropě byla skutečně taková mytologie, pak by mohla být snadno přenášena z kultury na kulturu jako specifické umění (kresby, malby a rytiny). Jeskynní nástěnné umění registrujeme totiž od aurignacienu přes gravettien, solutréen (místní západoevropská kultura 2218 000 let) až po magdalenien. Důležité je, že neexistovala spojitost s loveckou magií, zobrazovaná zvířata nebyla rozhodně ta nejlovenější, ale evidentně ta nejobdivovanější (mamut, zubr). Mamut se dokonce zobrazoval i v době, kdy v Evropě snad úplně zmizel. V západní Evropě, především ve Francii, jsou tyto jeskyně s uměním těchto loveckých kultur předmětem aktivního turistického zájmu a jsou velmi hojně navštěvované. Teprve v posledních letech se podařilo francouzským prehistorikům zajistit nejméně dvě nově objevené jeskyně k dlouhodobému zkoumání a ty nebudou veřejnosti přístupné, aby byly nerušeně zkoumány. Objevy, které zde francouzští vědci učinili, jsou zcela unikátní. Obecně nejznámější jeskyně jsou Altamira, Lascaux (čti - Laskó), Jeskyně tří bratří a nověji objevená a nejstarší Chauvet (čti - Šovet).