Dějepis je nejčastěji chápán a předkládán ve školách jako sled událostí ve společnosti a to událostí v čase a souvislostech. Kdo, kdy, s kým, proti komu, proč? Kdyvládl ten který panovník a co se za jeho vlády událo, s kým bojoval, o jaká území přišel, které reformy jsou s ním spojené atd.? Pohled na dějepis, který nám připadne jediný možný a přirozený. Ale je také možné se na dějepis podívat zcela jinak, shrnout obecněji události, tendence, principy a charakteristiky naší kultury a pozorovat ji jako jednu z mnohých. To je jiný pohled a také pohled možný a správný. Takto zkoumá člověka a jím vytvářené kultury přírodovědný obor kulturní antropologie. Obor historie zase patří mezi společenské vědy a lze jej velmi dobře uplatnit právě při sledovaní naší kultury, protože k tomu máme řadu materiálů.
Co se dálo v dávné minulosti, kdy zde byly jiné kultury, jací lidé určovali jejich politiku, kdo stál v čele oněch společností, kolik zde bylo etnik či jiných skupin? Jak spolu vycházely, co konkrétního kdy řešili, kdo zásadním způsobem ovlivnil svou společnost? To jsou otázky, na které nebudeme moci nikdy odpovědět. Tyto společnosti nám vzdálené v čase nedovolují detailní sledování své historie. Historii jako takovou proto při seznámení s takovými kulturami nemůžeme použít, proto pro nastínění charakteristik dávných kultur hraje zásadní roli specificky zaměřenákulturní antropologie a paleoetnologie.