Člověk, stejně jako řada dalších tvorů, reaguje na symboliku řeči těla a sám svým postojem a úpravou zevnějšku zase sděluje okolí svoje rozpoložení, společenskou váhu i fyzickou kondici. Tím, že jeho anatomie mu neumožňuje mít hlavu tak nízko, aby měl dostatek pachových informací o tom, co se děje na zemi, monitoruje tuto situaci v krajině zrakem. Díky vysoko umístěným receptorům zraku na velmi dobře pohyblivém těle, má ideální rozhled na všechny strany. K vyhodnocení takto získaných dat mu slouží příslušné programy chování, tak je schopen rozeznat i nepatrné optické anomálie od normálu a analyzovat je. V souladu se svou tendencí k tvořivosti (nutkavé tvořivosti) symboly nejen přijímá, ale je i vytváří. Takové symboly pak vytváří v krajině, na objektech, předmětech nebo na svém zevnějšku (nebo takové objekty či předměty či vizáž je sama určitým symbolem).