Veliká západoevropská civilizace severského loveckého typu. Objevuje se po velkém glaciálním maximu někdy před 20 000 lety, ve střední Evropě o několik tisíc let později. Magdalénská kultura končí spolu s oteplováním a přechází do postmagdalenienské kultury. Je souběžná s postgravettienem, solutrénem a později hamburgienem. Na rozdíl od předchozího gravettienu je ,,madlén“ orientován na stádní, rychle se reprodukující severská zvířata jako kůň a sob. Život madlénců se točí kolem těchto zvířat a jejich pohybu. Na jednom německém nalezišti jsou lastury jak ze Středomoří, tak z Atlantiku. Z jiné německé lokality známe rytinu mořské želvy. Mimo kostí a slonoviny se významně zpracovává i parohovina. Kulturní doklady jsou četné, kostěné jehly, hroty a části zbraní, nejrůznější předměty. Sošky a skicy žen jsou zjednodušené a značkovité. Jsou orientovány především pro pohled z boku, mají vystrčený zadeček a nenesou žádné význačné popisné realistické anatomické detaily či etnografické informace. Je možné, že se jedná především o erotizující symbol, ale spojený s nějakou mytologií, která tento symbol generalizuje a činí jej životaschopným po několik tisíc let. V lovu se uplatňují strategie vhodné pro lov koní a sobů. Využívá se terén, zřejmě i vhodných surovin pro stavby kamenných strašáků při vedení stád do pasti. Proto se zřejmě často využívaly krasové oblasti s vápencovými balvany a některé jeskyně pro deponování surovin, ty obzvláště veliké ke stavbě stanů či jurt. Prvotní výzkumy paleolitu se odehrávaly především v jeskyních, přestože dávní lidé pochopitelně jeskyně využívali jen okrajově, byl výzkum jeskyní příznivý z několika důvodů. Jednak díky snadné dochovatelnosti materiálů v jeskynních sedimentech, dále byl výzkum velmi často snadno průchozí majetkoprávně a na rozdíl od archeologie v otevřeném terénu bylo v jeskyních pro výzkumníky stabilní klima. Soustavným intenzivním zájmem výzkumníků o jeskyně tak snadno vznikl dojem ohromné obliby jeskyní, coby příbytku dávných lidí. Magdalenienské pohřby jsou minimální a zcela výjimečné a neposkytují takové informace jako předchozí gravettien. Sibiřské lokality Malta a Bureť z doby magdalenienu (ale do magdalenienu nespadající) naopak pokračovaly v gravettienské tradici a vedle množství nejrůznějších předmětů známe množství sošek a to jak nahých, tak s oděvem, s významnými informacemi o účesech. Lokalita blíže k západu - Mezin (také nemagdalenienská lokalita) zase neuvěřitelně kombinuje prvky plně stojící ženské figurky s postavou vystrkující zadeček. To vše za velikého zvýtvarnění a silně dekorativního a geometrizujícího přístupu, takže vypadají pro laika těžko identifikovatelně. V moravské archeologii je nejvýznamnější lokalitou jeskyně Pekárna. V Moravském krasu je více menších lokalit a jsou i další lokality ve volné krajině. V Čechách je magdalenien spojen s Českým krasem a nálezem části lidské lebky.