(Holocén je datován od 12 tisíc let do současnosti)
S velkým počtem lidí mizí přímá sociální vazba mezi lidmi a nastupuje v daleko větší míře tvrdé a mnohdy bezohledné chování hierarchicky výše postavenýchoproti níže postaveným (a naopak se utlačovaní snaží bránit). Někdy jsou velké moderní společnosti přímo považovány za lhostejné vůči osudu jedince. Aby hierarchicky výše postavení upevnili svoji sociální pozici, zkoušejí postupovat různým způsobem od agrese, přes ekonomické, mytologicko-náboženské až po politické řešení. Člověk níže postavený je nejméně odbojný, kdyžje hodně provázán se společností, proto postupně mizí samovýrobaa objevuje se prefabrikace a sériová výroba. To vše se pochopitelně odráží i v oblasti umění. Naopak hierarchicky výše postaveníse chtějí ukázat něčím reprezentativním a cennýma tak pro ně vzniká specifické umění, které je zároveň vysoce hodnoceno finančně (u sériového umění tomu tak není). U všeho se projevuje lidská přirozenost, napodobování, zhlédnutí se ve vzorech, snaha vylepšit si hierarchickou situaci předstíráním vyššího postavení vlastněním ,,lepších“ předmětů - tedy i umění a podobně (vznik napodobenin drahých výrobků). Vznikají armády, úředníci, státní mytologie a státní náboženství. Společnost je sebestředně postavena na první místo v žebříčku hodnot, vzniká propastný rozdíl mezi člověkem a přírodou.
Na vše a na všechny se dá nahlížet jako na zdroje, které se čerpají bez omezení. Sledujeme snahu zmenšit počet vládnoucích a zvýšit počet ovládaných a to různými (skrytými nebo otevřenými) formami územní, politické, kulturní, náboženské (mytologické) nebo ekonomické expanze. Kulturní společenské systémy jsou nestabilní, jejich perspektiva je proměnlivá a průběh změn je často dynamický. Uplatňuje se nepředvídatelnost událostí (teorie chaosu). V oblasti umění se dostávají stále více do popředí monumentální stavby. Nejprve to jsoumegalitické stavby, později pyramidy, vítězné sloupy, oblouky, obelisky, katedrály a další megastavby, nezřídka orientované vertikálně (ve smyslu falické hrozby). Sledujeme rychlé proměny různých epoch a to od staletí a desetiletí po pouhé roky. To souvisí s rychlostí vyčerpávání zdrojů udržujících ,,neměnný stav věcí“ (sledujeme proměny společnosti na pozadí prodlužujících se dopravních tras, na pozadí zvyšování cen surovin atd.). Přirozená lidská tvořivost umožňuje technické konstrukce v případě, že je motivována, rozvíjena a podporována stejně jako jiná odvětví a oblasti. Umění i umělci jsou determinováni svojí dobou, proměnami a přelomy ve společnosti. Někdy spoluvytváří novou podobu kultury v souladu se společenskými zájmy, jindy proti společnosti vystupují, nastavují jí zrcadlo, čímž mnohdy jen předznamenávají další příští podobu společnosti nebo její některé příští proudy.Náhled na holocenní kultury je zajímavý z perspektivy evoluční biologie, kdy evoluce genetická přechází u řady tvorů v evoluci chování, neboť chování se dá rychle upravit pro dané změny poměrů. U lidí holocénu sledujeme navíc oblast chování memů. Chování lidí jako celku se pak na sociobiologickém pozadí může jevit jako velký neřízený evoluční mechanismus. Vědecká disciplína zkoumající kultury z takového biologického nadhledu se nazývá ,,kulturní antropologie“. Společenská disciplína zkoumající historii kultur a událostí v nich se nazývá ,,historie“.