Představy o chování antecessorů se také týkají i podoby jejich tvořivosti. Obecně lze o tvořivosti říci, že se vyskytuje u velké řady bezobratlých i obratlovců a proměňuje se podle míry prostorové a časové orientace, podle míry vhledu a interního geneticky organického plánu po daný druh. Tvořivost rozlišujeme na destruktivní a konstruktivní, přičemž se mohou obě možnosti podle určitého klíče kombinovat (hloubení snůškové chodby a komory s následným zahrnováním těchto prostor s případným zamaskováním místa chodby).
Do konstruktivní tvořivosti lze přičíst konstrukce šimpanzích hnízd na kterou je nahlíženo jako na vrozený mechanismus (Veselovský 2000). Hnízda v přírodě nemění významně materiály ani geometrii stavby. Chybí kulturní variace, neexistují například obdélníková hnízda na jihu, čtvercová na severu, trojúhelníková na západě a kruhová na východě. Zůstává stále jen jeden jediný neměnný vzor, jedna kruhová forma – to naznačuje organicky limitované hranice dané tvořivosti. Edward O. Wilson si všímá zájmu malých šimpanzů o větvičky a předpokládá, že za tímto zájmem stojí libost. Libost a nelibost jsou mechanismy v psychologii známé. Je pravděpodobné, že za libostí z nějaké konkrétní tvořivosti stojí nutkání. Libost se navozuje organickou cestou – tvorbou určitých konkrétních neurotransmiterů, jako dopaminy a serotoniny a další. Lze tedy říci, že tvořivost má konkrétní biochemický základ.